Ještě více špatných zpráv z Nice jsme se dověděli od BBC totiž, že muslimové naráží na chladný přístup svých kuffarských sousedů: „Lidé, kteří mě ještě včera vřele přijímali, jsou teď ke mně chladní,“ řekl jeden z nich. A to všechno jen kvůli té nešťastné a strašlivé nespravedlivé shodě okolností, že ten chlap, co rozmašíroval 100 lidí náklaďákem, se zrovna náhodou jmenoval Mohamed, je tuniského původu a údajně řval „Allahu Akbar“, když se vrhal do té vražedné seče.


„Těmi nejvíce takovými útoky postiženými jsme my, muslimové. To my jsme zažili nárůst ústrků a hrozeb,“ stěžuje si místní člověk Ahmed Mohamed.

Další – Abdul Moniem – k tomu také má co říci, aniž by ukazoval prstem a obviňoval.

„Musíte rozlišovat mezi různými typy zločinů. Jsou toto zločiny ve spojitosti s terorismem? Nebo jsou to kriminální činy jednotlivců? V tomto případě bylo to, co se stalo, strašlivým zločinem a mělo by se s tím zacházet jako s terorismem. Zločinec, který spáchal tento útok, se nemodlil ani se nepostil… měl sociální problémy i problémy ve vztazích. A to ho vedlo k tomu, aby ubližoval lidem.“

BBC dělá tento výbuch ‚islamofobie‘ značné starosti. Proto vyslala reportéra – rovněž jménem Mohamed – aby to vyšetřil.

Já mám ale takový divný pocit, že moc z vás takové věci ani nečte – pokud snad se sami také nejmenujete Mohammed, nebo nejste LBC obyvatelé falešné Cockney dhimmi jako James O’Brien nebo sami nepracujete pro BBC – abyste zrovna teď ronili hořké slzy pro muslimskou komunitu z Nice. Ve skutečnosti můžete mít docela dobře podezření, že zprávy jako takováto jsou do velké části spíše součástí problému než jeho řešením.

To je to, co razí Douglas Murray v článku ve Spectator nazvaném, Potřebujeme udeřit na útoky jako ten z Nice od kořenů.

Ve skutečnosti se to moc neliší od článků, které psal po masakru Charlie Hebdo a masakru v Paříži. Ale tehdy, když pomineme pád detailů, že se tu nevinné jen rozmačkávali náklaďákem, místo aby si je jako v Bataclanu rozstřelovali, odpalovali nebo mučili odřezáváním varlat či páráním vagín, tak situace zůstává stejná, jako vždy byla: ty ukecané třídy, politici, většina médií a téměř celá Umma se pořád ještě drží popírání té noční můry problému, se kterým se potýkáme.

Ten problém, přehlížejte si to, jak chcete, má co dělat s islámem.

Bez ohledu na to, kolikrát budete trousit tu formuli o ‚velké většině muslimů‘, co jsou ‚mírumilovní a zákona dbalí‘, tak stejně nikdy nezměníte ten fakt, že toto vzedmutí teroristických ukrutností, jehož jsme v posledních pár desetiletích svědky, se nepáchá ve jménu hinduismu nebo judaismu nebo zoroastrismu nebo křesťanství. Je dost soustředěný na jedno konkrétní náboženství. Většina lidí si to už nějakou dobu uvědomuje: už dva roky před Charlie Hebdo říkalo 74 procent lidí ve Francii, že si myslí, že islám je netolerantní a neslučitelný s francouzským státem.  Tak proč muslimská „komunita“, o které pořád slýcháme, neudělá více, aby tomu zabránila?