Sloupkařka německých novin Die Welt Birgit Schmeitznerová pobývala v nejchladnějším městě na světě – v sibiřském Jakutsku. Když je v Jakutsku zima, motory automobilů stále pracují, nezastavují se, ve dne v noci. Celé měsíce — až do jara. Jestliže motor vypneme, tak v sibiřském mrazu okamžitě zamrzne a až do jara se nám ho nepodaří nastartovat.


Teploměr ukazuje —31 º C. „Dnes je téměř teplo", žertuje German Abugajev. „Ještě před několika dny bylo —45 º C! Takže jste přivezli s sebou teplo!" Sibiřský mráz nelze považovat za skutečnou výzvu pro opravdového Jakuta — na rozdíl od hostů ze západu.

Jakutsk je považován za nejchladnější velké město na světě. Stojí na věčně zmrzlé půdě, která nikdy netaje. Zima tady trvá od října do května. Zvlášť chladno bývá v prosinci a v lednu, kdy teplota běžně dosahuje —45 º C. Žije tady asi 300 tisíc lidí a v celém Jakutsku, které se oficiálně nazývá Sacha, je přibližně jeden milion obyvatel.

Dříve byly právě v Jakutsku zahajovány vědecké expedice na Daleký Sever. V sovětské době se tu nacházelo mnoho táborů typu GULAG. Cesta do Magadanu, přezdívaná „cesta na kostech", kterou postavili vězni, dosud vypráví o jejich utrpení.

Na dovolenou sem jezdí převážně Rusové. Cizince, kteří sem přijíždějí, považují místní lidé za „blázny", tím spíše, že jsou často ochotni absolvovat i dvoudenní zájezd na Ojmjakon — nejchladnější místo na Zemi, kde teplota klesá až na minus 60 º C.

Jakutsk také nabízí svým hostům možnost seznámit se s tradicemi, které na Západě neznají: každý rok 21. června se u městské brány koná jakutský novoroční svátek Ysyach, kdy místní kočovníci měli vzácnou možnost vzájemného setkání. Začátkem října, kdy začíná zima, se také setkávají při chytání ryb pod ledem. Ačkoliv sem počátkem 17. století přišli s ruskými kozáky i misionáři, kteří mezi místními obyvateli rozšířili pravoslavné náboženství, stále se zde provozuje šamanství.