RIO DE JANERO – Zatímco se na konferenci Spojených národů Rio+20 o trvale udržitelném rozvoji shromáždily tisíce lidí, co volají po globální vládě a po proti-tržních “řešeních” pro údajné problémy trvalé “udržitelnosti” a “biodiverzity”, ozývá se i hlasitá koalice environmentálních realistů, kteří odmítají OSN tu jejich agendu zbaštit a volají po určitém duševním zdraví – tržních řešeních, skutečné vědě a národní suverenitě. Někteří z nich dokonce navrhovali vůbec i zrušení této kontroverzní globální instituce. Ačkoliv mezinárodní tisk tuto drsnou kritiku zatím převážně ignoroval, tak malé skupiny svobodomyslných environmentálních expertů, aktivistů a zákonodárců vypadají optimisticky. Protože např. ten klimatický alarmismus, proti tomu, jak tu strašil před pár lety, je už téměř „mrtvý“, a to i přes lavinu mediální podpory.

Ve čtvrtek následně po úžasné implozi vědy za teoriemi globálního oteplení se celé tohle téma přesunulo do zadních lavic za nové konstrukty OSN – přelidnění, klesající biodiverzitou a nedostatečnou „udržitelnost“. Ale i tyhle nafouknuté děsy mohou zrovna tak brzy zkolabovat.

Poukazujíc na rostoucí uvědomění si pravé povahu nebezpečných spiknutí OSN, rozpadání se té tzv. „vědy“ k protlačování této agendy a k rostoucí irelevanci médií hlavního proudu všichni ti kritici, kteří promlouvali v The New American, se vyjadřovali, že jsou tu důvody dělat si naděje. A byli i překvapivě optimističtí.

Mezi nejprominentnějšími oponenty, co buší do OSN a její okázalé konference o „udržitelnosti“ Rio+20 patří US senátor James Inhofe (R-Okla.), kmenový člen senátní Komise pro životní prostředí. Na konferenci se objevil prostřednictvím videa, a tento proslulý skeptik alarmismu s „globálním oteplováním“ rozmetal celosvětovou agendu „krajní levice“ k uvalení uhlíkových daní a k redistribuci bohatství. „A co by to udělalo se suverenitou?“ ptal se.

Ovšem jsou tu i důvody oslavovat, řekl tento republikánský těžkotonážník s poukazem na naprostý nezájem u vrcholných politických vůdců US o tento summit OSN. „President Obama se tomu vyhýbá jako moru,“ poznamenal senátor Inhofe s dodatkem, že „absence jeho proslovů je už objemná“ – a kontrastuje, zvláště přihlédneme-li k jeho „krajně levicové agendě“ a souběžnosti jeho agendy s ambicemi OSN. Mezi tím členové Kongresu včetně notoricky pro-OSN zaměřených Demokratů agendu Rio+20 také ignorují, a to je v ostrém kontrastu k předchozím ekologistickým shromážděním.

Další kritici agendy tohoto globálního orgánu poskytli během této konference ještě brutálnější kritiku. Lord Christopher Monckton, bývalý poradce pro vědeckou politiku u britské ministerské předsedkyně Margaret Thacher a proslulý zastánce skutečné vědy a lidské svobody celý ten summit OSN zavrhl a prohlásil, že jeho nebezpečná agenda bude propadák.

Rovněž vyzdvihl to tajnůstkářství obklopující jednání Rio+20, které je ještě horší než jsme čekali. „Co to musí skrývat?“ divil se Lord Moncton s poznámkou, že i přes jejich prohlášení, celý ten summit neměl nic společného s životním prostředím. „Je to o zvětšení moci a dosahu těch atrap hrajících si na globální vládu.“

Lord Monckton, citujíc z dokumentů OSN, řekl, že tento summit a jeho širší agenda byly ve skutečnosti jen o ambicích „vládní třídy“, aby „vládli světu s jen tak málo omezeními, kolik je jen možné.“ Samozřejmě, že skutečné environmentální problémy existují, dodal. S těmi je ale třeba se potýkat na lokální a národní úrovni – a pomocí svobodného trhu – nikoliv pomocí planetární byrokracie vymykající se kontrole, která jak řekl, usiluje o vytvoření „světového socialistického“ režimu, jak to řekl The New American.

„Myslí si někdo opravdu, že OSN bude lepší v alokaci zdrojů?“ podivil se Lord Monckton s poukazem na to, že vlády spotřebují asi tak dvojnásobek zdrojů, aby splnily stejný úkol, jako soukromý sektor. To, co Rio+20 dělá, tvrdí, je „pokus o převrat na globální úrovni prováděný vládní třídou proti lidem.“

V posledních týdnech The New American kontaktovalo více než tucet vědců a profesorů, kteří také zavrhovali tu údajnou „vědu“ která se k protlačování agendy OSN používá. Podle těchto expertů využívají tyto globální instituce falšování, přehánění a divoká tvrzení, která neobstojí při bližším přezkoumání. Pravou motivací na Rio+20 tudíž musí být něco jiného než „záchrana Země“.

Více než málo kritiků této agendy věří, že s tím mají co dělat peníze. „OSN a Zelení jsou rozežraní a chtějí více,“ poznamenal výkonný ředitel Výboru pro konstruktivní zítřek (CFACT) Craig Rucker, tento výbor je v US sídlící organizací zaměřenou na otázky rozvoje a životního prostředí. „Ti režiséři, co v současnosti řídí to OSN show, se nevzdají svého úchvatu peněz daňových poplatníků bez boje.“

Ale CFACT, která byla mezi těmi nejaktivnějšími skupinami oponujícími spiknutí za velkou globální vládu, která se protlačuje pod pláštíkem ekologismu, ani tak neztrácí naději. „Ještě není příliš pozdě, aby byla Rio+20 zachráněna,“ řekl Rucker z tohoto summitu. „OSN by měla z textu Ria vyškrtat veškeré zmínky o daních, invazích do suverenity a o budování byrokratického impéria… Svoboda jednotlivců, svobodné podnikání, prosperita, respekt k soukromému vlastnictví a vládě zákona, to jsou osvědčené cesty k dosažení všeho toho, co je dobré jak pro lidi, tak i pro planetu.“

Rucker rovněž vyjádřil naději, že ty grandiózní OSN vize, jak si zvýšit svou moc a více se na mezinárodní úrovni zcentralizovat, ovoce nepřinesou. Globální oteplování, poznamenal, je teď už „v této cimře tím mrtvým slonem.“ A ty později vytažené „problémy“ budou nakonec takhle odhaleny úplně stejně.

Podle Ruckera by mohl ještě přijít čas, kdy se celá tahle mezinárodní instituce – o které mnoho kritiků mluví jako o „klubu diktátorů – šoupne na smetiště dějin. Řekl The New American, že byla pod kontrolou radikálů po nějakých pět desetiletí a že není asi možné si to zabetonovat navždy.

I přes nedostatečné zprávy od médií establišmentu – většina zástupců tisku zde jsou ve skutečnosti „bývalí ekologističtí aktivisté“ – říká Rucker, jenže lidé na světě se stejně probouzí. Kvůli těm 1,4 miliardám lidí, co žijí v chudobě, tvrdí, musí lidstvo zavrhnout tu OSN viz tzv. „trvale udržitelného rozvoje.“

Šéfredaktor Climate Depo Marc Morano, který provozuje jeden z nejpopulárnějších zpravodajských servisů, co odhaluje báchorky OSN, je také optimistický. „Zdejší poselství je velice jednoduché: jaký je rozdíl za těch 20 let,“ řekl s poukazem na první Summit Země před dvěma desetiletími, jehož se účastnil president George H. W. Bush a další světoví vůdci.

Tentokrát, řekl, si US činitelé drží odstup od tohoto posledního globálního spiknutí. Lidé mezi tím čím dál víc odmítají jejich radikální agendu. A vědci včetně mnoha z těch, co s OSN spolupracovali, teď také v rostoucím počtu tuto loď opouští.

Na Rio+20 vše, co po těch předchozích letech zbylo, je pro každého vystavená „mršina klimatického procesu“, aby si ji prohlédl, vysvětlil Morano. Ten převážně už mrtvý „klimatický děs“ se teď už zeslabuje a vtěluje se do nových taktik obchodu se strachem, aby se jimi prosazovalo to samé spiknutí – vládní kontrola a v rozvojových zemích i trvalá chudoba.

Je ale nepravděpodobné, že s tím uspějí, usuzuje Morano s poukazem na průzkumy ukazující, že Američané se odvažují této hysterii postavit. To příslovečné „ucho“ od džbánu se může utrhnout už velice brzy.

„Základní chyba je i v dobru pro chudé lidi na světě,“ dodal Morano, když vyzýval miliardáře jako generální ředitel Virgin Group Richard Branson, co se zúčastnil, aby snížil svou vlastní „uhlíkovou stopu“, než začne dávat lekce nejnuznější populaci planety o jejich údajném škodlivém dopadu na prostředí. „Uhlíková energie je jedním z největších osvoboditelů lidstva.“

Další kritik a skeptik k procesu OSN a mega-„Zelených“ skupin za tím, islandský žurnalista Magnus Gudmundsson, zdůraznil ta do očí bijící ekologistická blouznění a jejich tragické důsledky na ty nejzranitelnější lidi světa. „Celé komunity byly ekonomicky a sociálně zničeny,“ vysvětloval s poukazem na indiánské vesnice na dálném Severu, které byl tou vykonstruovanou propagandou fabrikovanou Greenpeace a dalšími skupinami zcela zdevastovány.

Gudmundsson studoval dopady ekologistických kampaní – zvláště v Arktidě – déle než dvě desetiletí. „Přináší jim to spoustu peněz,“ říká o těch propagandistických projektech. Ale jejich důsledkem je obecně hrůza a zkáza postižených komunit. Např. více než 100 lidí z méně než 1 000 v pouze jediné vesnici, kterou např. navštívil, spáchalo sebevraždu po bludné propagandistické kampani za zastavení jejich tradičních lovů na tuleně.

„Ty komunity neuvěřitelně trpěly, a to vše ve jménu záchrany Země,“ řekl Gudmundsson The New American. „Samozřejmě, že to na záchranu Země nemělo vůbec žádný dopad, ale ohromný dopad na jejich peněženky.“ Je ironií, že ta zuřivá kampaň proti lovu na tuleně ve skutečnosti skončila poničením životního prostředí, poznamenal: Ten nárůst tuleňů způsobil propad stavů ryb a ten tradiční ekosystém upadl do nerovnováhy. A ty místní komunity lidí byly téměř zničeny. A v první řadě přitom tuleni nikdy ani nebyli v ohrožení.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: thenewamerican.com

]]>