V květnu Prahu navštívila největší spirituální celebrita současnosti – slavný celostní lékař a spisovatel Deepak Chopra. A bylo u toho i Vědomí. Je vlahý květnový večer a fronta lidí, dvakrát obtočená napříč pasáží Lucerna, značí, že se schyluje k zásadní události. Náhodný kolemjdoucí by si musel myslet, že Prahu poctila svou návštěvou nějaká rocková legenda nebo že Karel Gott slaví narozeniny. Těžko by však asi uvěřil, že se celý ten povyk seběhl kvůli doktorovi. A ještě alternativnímu, který navíc píše knihy o tom, jak lze kvantovou teorií léčit duši.


Dav se však stále rozrůstá a nově příchozí se nervózně ujišťují, zda je nešálí zrak. V jednom z hloučků poznávám miliardáře Karla Janečka i další postavy českého byznysu, frontu s manželkou poctivě stojí také astrolog Antonín Baudyš a několik známých koučů. Ti všichni si přišli poslechnout přednášku největší spirituální hvězdy dneška.

Desítky návštěvníků se v místě, kde se had náhle rozdvojuje, odebírají ke zvláštnímu vchodu s nápisem Meet & Greet, aby se se svým oblíbencem mohli seznámit, vyfotit, vymámit nějakou tu radu nebo si nechat podepsat jednu z jeho více než 50 knih. Kdepak, před takovými deseti patnácti lety by něco takového bylo sotva možné. Ale svět se kvapem mění, a tak se v roce 2014 podařilo Deepaku Choprovi do posledního místečka vyprodat Velký sál Lucerny.

Krátce po půl osmé na pódium za ovací publika přichází šestašedesátiletý prošedivělý elegán v černém kabátku a s odzbrojujícím úsměvem pronese: „Máme dvě hodiny na to, abychom vyřešili tajemství lidské existence.“ Jak se tak rozhlížím po přilehlých řadách, nejsem zdaleka jediný, kdo se nemůže dočkat jeho rozluštění.

 

Bytí a umění žití

Jako téměř každý, komu se někdy přihodilo, že se pod tlakem různých životních peripetií začal zajímat i o věci nadpozemské a neskočil na lep všech materialistických doktrín, i já jsem před lety narazil na tohoto sympatického chlapíka. Byl totiž jedním z prvních, kdo začal srozumitelně popisovat i na první pohled skryté souvislosti mezi duchem a hmotou.

Chopra přitom začínal jako obyčejný endokrinolog v Novém Dillí. Původně sice toužil po dráze žurnalisty, ale coby syn prominentního indického kardiologa Krišnana Chopry medicíně přece jen neutekl. V 70. letech se údajně s 25 dolary v kapse a příslibem rezidentury přestěhoval vstříc zářné kariéře pilného imigranta do USA. Zakotvil v Bostonské oblastní nemocnici (BRMC), kde se vypracoval ve vedoucího lékaře. Jenže si zároveň s rostoucí panikou všímal, že moderní medicína, založená především na předepisování léků, lidi sice léčí, leč nemocných přibývá. „Lékaři jsou velmi nešťastní lidé,“ vzpomínal později. „Příbuzní pacientů, se kterými se musejí vypořádávat, mají vysoké nároky, žalují je a všelijak zastrašují. Takové je prostředí v americké medicíně. Mnoho mých kolegů bylo vystresovaných a závislých na různých látkách. Zažíval jsem neobyčejnou frustraci a úzkost a bál jsem se, že se dostanu do potíží.“

A tak zatímco si zapaloval jednu cigaretu za druhou a u toho soustavně nasával, přemýšlel, jak se zachránit. A někdy v té době se mladému unavenému lékaři dostala do ruky kniha Věda o Bytí a umění žití Maharišiho Maheše Jógiho o léčebném programu tzv. transcendentální meditace. Program, jenž spočívá především ve zklidnění mysli za pomoci manter a výuce tradičních védských technik, přerostl v kult s miliony příznivců po celém světě a miliardový byznys.

Mezi Maharišiho fanoušky patřili i slavní Beatles v čele s Johnem Lennonem. Ten se na techniku, od které si sliboval vyřešení svých problémů, zřejmě upnul víc, než bylo zdrávo, neboť poté, co nesplnila jeho vysoká očekávání, mistra Jógiho obvinil z toho, že je hrabivý podvodník, jenž nežije to, co káže, souloží a tak podobně. „Maharishi, what have you done? You made a fool of everyone,“ zpíval dokonce Lennon v songu zařazeném na slavné White Album. Maharišiho jméno z textu vypadlo až po přímluvě George Harrisona, jenž k němu měl z Brouků nejblíž, a stejně jako název písně bylo nahrazeno tajemnou přezdívkou Sexy Sadie.

Nakonec prý ale John přece jen vychladl a po letech se Indovi telefonicky omluvil za svou „mladickou nerozvážnost“. New York Times dokonce po Jógiho smrti napsaly, že jeho technika meditace u Beatles otevřela stavidla kreativity a výrazně přispěla k záplavě hitů včetně třeba Across the Universe.

 

Na stres nevěřím

O vztahu Beatles a Maharišiho a o tom, co se v roce 1968 přihodilo, kolovalo několik verzí. Pravá příčina konfliktu vyšla najevo až v roce 1991, kdy George Harrison přiznal, že Mahariši kapelu vykázal z ašrámu ve své akademii v Rišikéši, protože tam brali drogy, a osobně se mu omluvil, napsaly India Times. Organizátorem oné „usmiřovací“ schůzky mezi Harrisonem a Jógim byl právě Deepak Chopra, jehož setkání s pravým indickým guruem kdysi vysvobodilo z bostonské nemocnice.

Už v začátcích své nové dráhy projevil Chopra kromě vloh pro porozumění tělu i duši svůj další výrazný talent – obchodní. Se svým krajanem založil Maharishi Ayurveda Products International, společnost specializující se na alternativní produkty jako bylinné čaje či oleje, a několik přidružených klinik. U jejich slavných a především movitých klientů, jakými byli Elizabeth Taylorová nebo Michael Jackson, se jeho jméno pomalu, ale jistě stávalo pojmem.

A když k tomu všemu připočteme ještě charisma, dar poutavého psaní, schopnost vystihnout podstatné, složité věci vysvětlit jednoduchým způsobem i lidem, kteří o tématu jaktěživi neslyšeli (první kniha z roku 1989 se kupříkladu jmenovala Kvantové léčení: Zkoumání hranic psychosomatické medicíny), a duchovní vyprahlost většiny západního světa, na fenomenální úspěch bylo zaděláno. Choprův status celebrity pak definitivně stvrdilo pozvání do slavné Oprah Winfrey Show v roce 1993. Během pár dní po vysílání se prodaly statisíce kusů jeho knihy Nestárnoucí tělo, nekonečná duše (celkové skóre se nezastavilo ani na milionu) a Deepak putoval na obálku časopisu People. A pak už se nikdy nezastavil.

Od té doby, co se na začátku 90. let rozešel se svým učitelem Maharišim (pro dva guruy bylo v jednom ašrámu zkrátka příliš těsno), založil Choprovo centrum pro tělesnou i duševní pohodu v Kalifornii, chrlí jednu knihu za druhou, a k tomu meditace, školení, vitaminy, čaje, potravinové doplňky založené na ájurvédské medicíně a nejnověji aplikaci pro chytré telefony, se kterou lze kdykoliv a kdekoliv meditovat. Má také vlastní rádio, k divákům či čtenářům promlouvá z YouTube i Huffington Post a objíždí celý svět, kde na různých přednáškách a konferencích radí lidem, jak být šťastný a úspěšný jako on. „Na stres vůbec nevěřím,“ prohlašuje třeba Deepak Chopra, jenž letos vůbec poprvé zavítal i do východní Evropy – kromě Prahy se stavil ještě v Sofii.

Ale dostat ho sem rozhodně nebylo snadné. „Časopis Forbes odhadl velikost takzvaného transformačního trhu jen v USA na 300 miliard dolarů! A Deepak Chopra je v něm mezi pěti nejvlivnějšími lidmi,“ říkal mi před Choprovým příjezdem majitel společnosti Felicius a organizátor akce Ctirad Hemelík, který se sem spirituální superstar snažil přivábit sedm dlouhých let. Tomu odpovídá i cena – Choprova návštěva s pětihodinovým programem Ctirada vyšla na astronomických 60 000 dolarů.

 

Jak udělali oceán?

„Jednou se mě můj malý vnuk Krišu zeptal: Co je temná energie? Odpověděl jsem, že pluje noční oblohou a Einstein ji nazýval kvantovou. Krišu přikývl a podotkl, že tvoří 70 % vesmíru. No kdo z vás tohle ví?“ začíná Deepak zostra svoji pražskou přednášku s názvem Budoucnost zdravého a úspěšného života. „Chvilku nato se chlapec zadíval na oceán a pokračoval: ,Jak udělali oceán?‘ ,Kdo oni? To není vědecká otázka,‘ já na to. Zamyslel se: ,Tak jak byl oceán stvořen?‘ Pak jsme se dostali k Mléčné dráze. Ptám se ho: ,Odkud pochází?‘ On: ,Z vesmíru.‘ ,A vesmír?‘ – ,Z jiné dimenze.‘ To je můj výzkum za 30 let. On to shrnul za pět minut. Když už jsem si začínal myslet, že se mi do rodiny inkarnoval Einstein nebo Galileo, Krišu mi řekl, že to má z videohry,“ rozesměje Lucernu. A vzápětí zamyšleně přidává: „Jedna videohra obsahuje víc informací, než ví většina lidí. Tuto přednášku bych chtěl věnovat Einsteinovi.“

Podle Chopry v našem životě existují dvě nejdůležitější otázky. První zní: Co tvoří vesmír? Protože to, co tvoří vesmír, tvoří i nás. „Můj vnouček to věděl – temná energie. My ale přesně nevíme, co je to za sílu. Dalších pětadvacet procent vesmíru je neviditelná temná hmota. Pouze 5 % vesmíru je z atomů a z toho 99,9 % je mezihvězdný prach. Celý vesmír je tedy z ničeho. A přitom každičký centimetr prázdného prostoru má v sobě spoustu energie, které Einstein říkal éter. A tento éter je protkán vědomím, inteligencí. Vědomí je všudypřítomné. Nebýt jeho, nic by nevzniklo. Jde o nejvyšší level existence.“

Druhá klíčová otázka, která úzce souvisí s tou první, není o nic méně zapeklitá: Kdo jsme? „Atomy v našem těle jsou z hvězdného prachu, každičký atom je pravděpodobně z jiné galaxie. Vaše tělo je v dynamické výměně s vesmírem. Právě teď máte v těle milion atomů, které měl v sobě Ježíš nebo Buddha, a taky atomy taxikáře z Kalkaty. Za jediný rok zrecyklujete 90 % atomů. Takže když si myslíte, že jste fyzické tělo, máte trošku problém. Každou chvíli jezdím do Evropy – vozím stejný kufr, ale jiné tělo,“ rozesmává Chopra Lucernu podruhé. „Nejsme tělo, ale vědomí, které se naučilo vytvořit tělo. A také mysl. A celý vesmír.“

Není to sice nic, co by čtenářům jeho knih zůstávalo utajeno, ale jako rozcvička je uplynulá čtvrthodinka vynikající. Sál se dostává rychle do varu. Uvědomuju si, že v tomhle je Deepak Chopra opravdový mistr. Málokdo totiž dokáže mluvit o vědomí, vesmíru, kvantové fyzice i o tom, jak to všechno spolu souvisí, tak krásně jako on. „Když si vědomí začne uvědomovat samo sebe, uvědomí si, že je propojeno s celým vesmírem, stvořitelem vesmíru. Právě teď mě posloucháte. Ale obraťte pozornost k tomu, kdo poslouchá. Kdo teď poslouchá? Soustřeďte se. Je to vaše duše. Ne mysl. Mysl je konverzace, která nikdy nepřestává.“

Po dvaceti minutách kvantové extáze se dostává ke slovu powerpoint a grafy a Deepak se pochlubí, že je seniorním výzkumníkem Gallupova institutu. Cituje statistiky, podle kterých jen 20 % lidí miluje svou práci („Nejvíc lidí zemře v pondělí v 9.00 – žádné jiné zvíře nerozezná pondělí od úterý“) či sociální výzkumy („Pokud jsou vaši nepřátelé šťastní, zlepší se vaše zdraví“). Jakmile zabrousí do hovorů o světě, systému a společnosti, začíná se ztrácet v nicneříkajících frázích typu „to nejlepší, co můžete udělat, je zlepšit vlastní život“. I proto se těším, až se vrátí k tématu přednášky a slibovaným otázkám, jestli je naše realita definitivní nebo jestli probudíme svoje skryté schopnosti mimosmyslové komunikace i mimosmyslových vjemů, když porozumíme svému vědomí jako neomezenému poli možností.

Jenže nic takového se bohužel nestane. Deepak odpadá a já s ním. A veškeré naděje, že se dozvíme něco nového, mizejí v černé díře. Jako kdyby někdo náhle přepnul hologram. Z šarmantního kvantového doktora se stává obyčejný rutinér. Po slibných prvních dvaceti minutách ještě chvíli doufám v zázrak a po několika zbytečných YouTube videích a tabulkách a grafech se utěšuju, že by přece tak zkušený spíkr nezdrhl nadobro od tématu, ale moje víra slábne; u věty „neznáme vlastní já – viděli bychom, že můžeme utrpení přesáhnout“ se jen hořce pousměju. To nejhorší má ale teprve přijít.

 

Návštěvníci

„Tak a teď si uděláme meditaci,“ hlásí Chopra. I když mám meditace moc rád, teď nadšený nejsem. A to nejen proto, že si meditaci můžu udělat doma – kvůli tomu jsem na Deepaka nešel. Když podobnou meditaci v Praze loni prováděl jiný slavný lékař, Rüdiger Dahlke, zkolabovala při ní jedna paní a dvěma dalším se udělalo rovněž nevolno. Všiml jsem si, že se v sále dělo něco, co by se těžko dalo označit jako příjemné.

Tehdy jsem ještě nevěděl, o co šlo, ale po pečlivém výzkumu a četných pokusech už to silněji a silněji začínám tušit. Hromadné meditace totiž lákají i jiné návštěvníky než ty, kteří sedí zrovna v sále. Návštěvníky ze sfér, jež prozatím většina z nás považuje za neviditelné a neprokazatelné, i když se o nich zmiňují lidé a knihy napříč staletími – jemnohmotné bytosti, které fungují na vyšších frekvencích, a tudíž je člověk se zakrnělým mimosmyslovým vnímáním, jenž funguje v hrubé hmotě, nevidí.

Přesto existuje mnoho těch, kteří je vnímají nebo vnímat začínají, nebo je dokonce vidí. Kromě dětí, které tuto schopnost postupně ztrácejí spolu s důslednou „výchovou“, i třeba různí léčitelé a učitelé – někteří nejenže vidí aury, anděly i různé „bubáky“, ale také s nimi komunikují. Tuto schopnost mimosmyslového vnímání máme údajně úplně všichni, ale problém je v tom, že nám o tom většinou nikdo neřekne, a tak nepoužívaná a netrénovaná zakrní. S rostoucím vědomím, ke kterému na Zemi v posledních letech a obzvláště po roce 2012 dochází, a zjemňujícími se vibracemi se ale o existenci těchto jevů přesvědčuje stále víc „obyčejných“ lidí. A proto je dobré se o ně začít zajímat. O těchto bytostech, zvaných též entity či egregory, existuje už mnoho knih a píšeme o nich také ve Vědomí a na serveru AC24.cz v seriálu o transformaci vědomí.

Tyto entity navštěvují s oblibou akce a místa, kde je hodně emocí – ať už pozitivních, či negativních. Přitahuje je energie, jež se při nich uvolňuje a je pro ně potravou. A o anděly v tomto případě opravdu nejde.

Připusťte na chvíli tuto možnost, i když jste o ní třeba zatím neslyšeli, nepřemýšleli či jí nevěříte, a zkuste si představit, jak dva tisíce lidí poslechnou Deepaka Chopru a začnou si představovat, co chtějí, za co jsou vděční, a evokují si „soucit s utrpením ostatních“. Právě v té chvíli se totiž uvolní statisíce myšlenek a s nimi obrovské množství energie. A co se asi honí lidem v hlavě? Stačí, aby byl jeden vděčný za pořádnou lajnu koksu, druhý zabil svého šéfa a třetí se vyspal s tuctem prsatých černošek. A teď si pomyslete, že si podle své úrovně vědomí a vibrací každý v sále přizve entitu příslušnou dané emoci a stavu mysli.

Já tyhle bytosti nevidím ani si s nimi nepovídám. Ale v případě, že se něco silného děje, například ve fotbalovém hledišti či na koncertě, už vnímám jejich přítomnost. Jako by si něco poblíž sedlo a dotklo se mě, vzduch zhoustne. Cítím to i při meditaci v Lucerně. Bohužel je ta energie natolik silná, že dostávám silné křeče do břicha, i když nemedituji – zdravému člověku by se to zřejmě nestalo, ale břicho je moje slabší místo. Snažím se být v klidu a neutíkat z boje, a tak sedím a pozoruji. Všichni mají zavřené oči a meditují. Vrhnu pohled na pódium, kde si Deepak, který to nijak neprožívá… píše esemesku?! Nebo hledá na svém smartphonu meditační aplikaci? Možná píše manželce, že už je z těch přednášek fakt unavený, pomyslím si.

Po půlhodině se lidé probouzejí a Deepak Chopra připojuje pár rad na závěr. Nevzrušeně mluví o tom, co se stane, až budeme osvícení a jednotní, jak expandujeme své vědomí; ale ani slovo o tom, že to není automatické, co pro to udělat či jak se tam dostat. Ani slovo o tom, co dělají lidé špatně, i když čtou esoterické knížky a celý život usilují o nirvánu. Vše, co říká, už každý, kdo přečetl aspoň jednu jeho knihu, dávno ví. Kdyby takhle mluvil před pěti lety, asi by to bylo fajn. Ale v roce 2014? Sorry…

Obrovská fronta zájemců o autogram a fotku s celebritou ale dává tušit, že se lidem přednáška líbila. A mně konečně dochází, co znamená základní esoterická poučka, že očekávání zabíjí vztahy. Platí to očividně i pro vztahy ke guruům.

Milan Vidlák

[quote align="center" color="#999999"]

Tento text vyšel v červencovém čísle Vědomí

[/quote]