Rusko vs. USA: Evropa zatažená do rozdělení světa mezi dlužníky a věřitele v zoufalém americkém pokusu nepotopit se jen sami

Poznámka: GEAB, z něhož jsou tyto výňatky převzaté od Global Research, je pravidelným analytickým Bulletinem globálních očekávání pro Evropu (Global Europe Anticipation Bulletin – GEAB). Při současné konfrontaci mezi Ruskem a Západem kvůli ukrajinské krizi přichází nevyhnutelně na mysl obrázek Studené války a tomuto pohledu zjevně fandí i média. Ovšem v rozporu s tím, jak se nám to podsouvá, že to máme chápat, to není Rusko, kdo usiluje o návrat železné opony, nýbrž to opravdu jsou USA. Železná opona oddělující staré mocnosti a vynořující se národy; svět předchozí a svět příchozí; dlužníky a věřitele.

A to všechno v bláznivé naději na udržení amerického způsobu života a amerického vlivu nad „jejich“ táborem, i když jim chybí schopnost, ten vliv uvalit na svět celý. Jinými slovy, klesnout s tolika kumpány, s kolika je to jen možné, aby to vrhlo falešný dojem, že se nepotápějí.

Tohle je ve skutečnosti od USA v současnosti sázka na zavlečení celého Západního tábora s sebou, aby mohli nadále dominovat dostatečnému počtu zemí a obchodovat s nimi. Takže jsme svědky hrozivé operace ohýbání názorů a vůdců Evropy, aby se zajistilo, že ti tváří v tvář americkým šéfům poddajní a chápaví vládci podpoření blitzkriegem se permanentně semknou s atlantickou dohodou TTIP a odříznou se od toho, co by pro ně mohlo být záchranným lanem vedoucím jmenovitě k BRICS a k jejich obrovitým trhům, k jejich pulsující budoucnosti a k jejich vazbám na rozvojové země i k dalším možnostem. V tomto vydání GEAB analyzujeme všechny tyto aspekty stejně i jako to jemné využívání strachu Evropanů z deflace k jejich přesvědčení, že mají přijmout americké metody.

Ve světle extrémní nebezpečnosti těchto amerických používaných metod je samo sebou, že opuštění té americké lodi, by nebylo aktem zrady Evropy, nýbrž ve skutečnosti velkým vykročením k tomu světu, jaký jsme už rozsáhle analyzovali v předchozích vydáních GEAB.

Bohužel většina rozumných evropských vůdců je zcela paralyzována a tou nejlepší strategií, kterou jsou v současnosti pořád ještě schopni účinně zavést, je v nejlepším případě scénář, jaký se jeví jako prosté zdržování, které je určitě užitečné a lze jej vítat, ale těžko je dostatečné…

STRŽENÍ MASEK

S tím, jak je tu Internet a ty typy problémů s „úniky“, se stává udržení tajemství pro tajné agenty a země se špinavýma rukama obtížným. Kromě vyzrazení od Snowdena a WikiLeaks jsme se v poslední době dále poučili, že USA byly za sociálními sítěmi na Kubě zacílenými na destabilizaci vlády u moci.

Můžeme se podívat na tohle video příhodně uniklé na YouTube, co ukazuje Američany při práci v zákulisí za pučem na Ukrajině. Nebo opět to nevypadá, že by byli nevinní při současné Erdoğanově destabilizaci Turecka, země, jejíž situaci podrobněji rozebereme v příštím vydání GEAB…

Masky padají … určitě na základě důkazů, jaké nikdo nemůže ignorovat.

Ale Spojeným státům už ke spokojenosti nestačí rozvojové země nebo banánové republiky… I v Evropě se jim daří jednoho po druhém ohýbat její vůdce tak, aby byli poslušní a šli za americkými zájmy. Už to není tak, že „co je dobré pro General Motors, je dobré pro Ameriku,“ jak řekl v roce 1953 Charles Wilson (bývalý CEO u GM), nýbrž, „co je dobré pro USA, je dobré pro Evropu.“ Už to má podporu Camerona, Rajoye, Barrosa a Ashton… Už se jim povedlo dostat Donalda Tuska z Polska, ač na počátku funkčního období býval silně vzdorovitý. V Itálii se to daří díky Renziho oportunistickému puči a ve Francii jsou to Hollande/Valls zvláště díky rošádě ministrů a ministerskému předsedovi, kterého lze těžko podezírat z anti-amerikanismu. Na rozdíl od počátku jeho funkčního období, kdy hrál na kartu nezávislosti s Mali nebo na dalších frontách, François Hollande vypadá, že bude vůči Spojeným státům naprosto submisivní. Jaký nátlak na něj vyvinuli? Co se týče Německa, to pořád ještě poněkud vzdoruje, ale jak ještě dlouho (9)? Tuhle poznámku rozvedeme v příloze Telescope.

Evropa je tudíž ve vleku amerických zájmů, a ty nejsou její vlastní, ani co se týče politiky, geopolitiky nebo obchodu, jak ještě uvidíme. Zatímco BRICS si vybraly opačnou cestu a usilují za každou cenu se vymanit z dále hluboce negativního vlivu USA, tak Evropa do toho naopak nasedá. Důkazem jsou např. belgické nákupy amerických vládních pokladničních poukázek v hodnotě $130 miliard během tří měsíců na období od října 2013 do ledna 2040 (podle poslední dostupných údajů , což je v ročním vyjádření více, než je její HDP… To ale určitě není Belgie sama, kdo odpovídá za takovouto úchylku, nýbrž samozřejmě Brusel, takže o EU je dá se říct, že už je jen maličkým pěšákem USA.

Politicky tedy už USA Evropu zadusily, a teď si při absenci jakéhokoliv evropského vůdcovského vedení mohou vzít, co se jim zamane. A způsob, jak tohle sevření Ameriky nad Evropou trvale zpečetit, se nazývá transatlantická dohoda TTIP…

TTIP STRUČNĚ

Tohle jsme už hojně dokumentovali: na rozdíl od triumfálních diskusí o „zotavení“ založených na vzrůstajících cenách nemovitostí a akcií, které jsou nejvýše, je však americká reálná ekonomika na chmurné cestě úpadku. Nedostatek potravin je v USA už vyšší než v Řecku.

Napravo je procento obyvatelstva, které si v dané zemi nemůže dovolit dostatek jídla (nalevo změna mezi lety 2007-2012). Zdroj: Bloomberg / OECD.

Obchody, i ty skutečně hodnotné, zavírají kvůli nedostatku zákazníků. Poptávka po půjčkách na nemovitosti je na nejnižší úrovni, což ztělesňuje patologii toho, co teprve přijde, a je to předzvěstí nadcházejícího obratu, jak jsme očekávali v GEAB n°81.

(…)

Ale, jak už jsme řekli, tohle není tou nejdůležitější věcí. Transatlantická dohoda TTIP je významnou sázkou na udržení dolaru jako obchodovací měny a na zadržení Evropy v americké smyčce, aby se zamezilo vzniku Euro-BRICS bloku schopného být protiváhou USA.

Ukrajinská krize je tudíž pod záminkou ruské agrese a dodávek plynu způsobem, jak v té panice evropským vůdcům, kteří jsou příliš slabí, aby jednali, strčit pod nos a vnutit agendu USA a těch divných lobby. Neočekává se při tom, že zájmy oněch lobby nemusí nezbytně směřovat tam, kam by si člověk mohl myslet, že směřují…