Když se Němci v listopadu 1918 stáhli z Krymu, místní politik jménem Solomon Krym začal vytvářet Krymskou regionální vládu v naději, že se mu podaří udržet kontrolu nad územím, které tak nepadne do rukou bělogvardějcům ani rudarmějcům. Ve vládě zasedli socialisté, nesocialisté a jeden nestranický ministr. Všechno šlo zprvu dobře, ale když se kabinet pokusil zajistit bezpečnost, nastaly problémy. V Rusku zuřila občanská válka a jedinou možností pro poloostrov bylo dohodnout se s Bílými. Ti však regionální vládě nedůvěřovali, protože si mysleli, že podporuje tatarský separatismus.
Bělogvardějci místní rovněž podezřívali, že jsou, jak se dnes v angličtině říká, příliš měkcí vůči komunismu. Měli podle nich zakročit proti bolševikům zevnitř. Dohled nad bolševiky pak převzali sami Bílí, což omezilo pravomoc ministra spravedlnosti a podkopalo podporu místních obyvatel regionální vládě.
Oním ministrem spravedlnosti byl muž jménem V. D. Nabokov, šlechtic ze Sankt Petěrburgu, který v listopadu 1917 poslal svou rodinu na Krym, aby tam přečkala revoluci. Nikdo si nemyslel, že by bolševici u moci zůstali příliš dlouho. Avšak o více než měsíc později se otec rodiny musel připojit k manželce, třem synům a dvěma dcerám na poloostrově, kde vstoupil do krymské vlády.
Vláda držela pohromadě do března roku 1919, kdy bolševici ovládli Krym. Krymská regionální vláda nařídila evakuaci a její ministři nasedli na řeckou loď mířící do Konstantinopole.
Právě z paluby této lodi Vladimir Nabokov, nejstarší syn onoho ministra spravedlnosti a později jeden z největších spisovatelů 20. století, naposledy spatřil Rusko.
- Další články autora jsou k dispozici ZDE.
Článek původně vyšel v anglickém znění v placeném zpravodaji Friday Edition. Pro bezplatný odběr Final Wordu v češtině emailem vyplňte prosím svoji adresu ZDE .
