Zajímavý článek magazínu Forbes z roku 1994: Ukrajina a nové Rusko

Z časů svých ruských studií před půl stoletím si pamatuji, že sovětští vůdci přistrčili Ukrajině nějaká ruská území, ale omylem jsem všechny ty přesuny připsal Chruščovovi. (Paul Craig Roberts) Interview Paula Klebnikova s Alexandrem Solženicinem z vydání magazínu Forbes z 9. května 1994 S tím, jaký je teď v Rusi chaos, vypadá dost přitažené za vlasy na ni pohlížet jako na agresora.

Dnešní Rus je strašlivě nemocná. Její lid je nemocný až do míry naprostého vyčerpání. Ale i tak si radši udržte trochu svědomí a nepožadujte, aby jen kvůli ukojení Ameriky Rus odhodila poslední zbytky obav o svou bezpečnost a starostí kvůli svému bezprecedentnímu kolapsu. Konec konců, tyto starosti nijak Spojené státy neohrožují.

Bývalý US národně bezpečnostní poradce Zbigniew Brzezinski s tím nesouhlasí. Argumentuje, že US musí bránit nezávislost Ukrajiny.

Lenin v roce 1919, když uvalil na Ukrajinu svůj režim, tak jí dal několik ruských provincií, aby utišil její emoce. Tyto provincie nikdy historicky k Ukrajině nepatřily. To mluvím o východních a jižních územích dnešní Ukrajiny.

Pak v roce 1954 ve svévolném rozmaru satrapy dal Chruščov Ukrajině „darem“ Krym. Ale ani jemu se nepovedlo dát Ukrajině „darem“ Sevastopol, který zůstal odděleným městem pod jurisdikcí ústřední vlády SSSR. Tohle se povedlo až americkému ministerstvu zahraničí, nejdříve verbálně přes velvyslance Popadjuka v Kyjevě a později i oficiálnějším způsobem.

Proč by ale US ministerstvo zahraničí mělo rozhodovat, komu by měl připadnout Sevastopol? A pokud si vzpomeneme na tu netaktní deklaraci presidenta Bushe o podpoře ukrajinské suverenity ještě před referendem o této záležitosti, tak musíme dospět k tomu, že tohle všechno vyvěrá z obecného cíle: použít všech možných prostředků k oslabení Ruska bez ohledu na důsledky.

Proč nezávislost Ukrajiny oslabí Rusko?

V důsledku náhlé a hrubé fragmentace provázaných slovanských lidí ty hranice přervou miliony vazeb v rodinách a v přátelství. Je to přijatelné? Např. nedávné volby na Ukrajině ukázaly ruské sympatie u obyvatelstva Krymu a Doněcku. A to se musí v demokracii respektovat.

Já sám jsem téměř z poloviny Ukrajinec. Vyrůstal ve zvucích ukrajinské řeči. Miluji její kulturu a ze srdce Ukrajině přeji všemožný úspěch – ale jen v rámci jejích reálných etnických hranic bez uchvacování ruských provincií.