Z volného obchodu elity čpí panika

Jak ochudit svět o $600 miliard … Nedostatek Obamovy vůle bojovat za volný obchod je drahou chybou… V červenci 2008 Barack Obama, tehdy kandidát na presidenta, vyhlásil před davem zbožňujících Berlíňanů, že „skutečné partnerství a skutečný pokrok vyžadují neustálou práci a trvalé oběti.“ Stejně tak je to s volným obchodem. Pokud se nestane šampionem vůdců, kteří chápou jeho dalekosáhlou přínosnost, tak bude neustále erodován úzkoprsým ekonomickým nacionalismem. Teď to vypadá, že pan Obama se vzdává protekcionistům ve své vlastní straně. – The Economist

Dominantní sociální téma: Volný obchod je tím nejlepším a ten chlapík Barack by si s tím programem měl pohnout.

Analýza volného trhu: Mocenská elita nebere moc přívětivě politické vměšování do jednoho z jejich nejsvětějších témat – tzv. volného obchodu.

Říkáme „tak zvaného“, protože tento druh volného obchodu, který se v těchto dnech praktikuje jako volný, ať je jakýkoliv, tak „volný“ není. Každá moderní dohoda o volném obchodu přichází spojena s mnoha tisíci stran „precizací“, podle nichž se taková dohoda „spravuje“.

A co je ještě problematičtější, taková dohoda je zčásti sepsána největšími světovými nadnárodními korporacemi – titánskými společnostmi, které by neexistovali bez institutu korporátní osoby. Při absenci síly státní podpory ji tyto korporace budou nahrazovat partnerstvím s ručením omezeným.

Mezi státně posvěcenými korporátními osobami a monopolem centrálního bankovnictví nemůže být scéna moderního businessu být ani zdaleka „volným trhem.“

V tomto kontextu je zázrakem, že podnikatelství se ještě může rozbíhat a být úspěšné. Ale něco se vždy najde, zvláště když se objeví tržní výklenek, který ti giganti ještě tak či onak nepohltili. Ten rodící se průmysl marihuany – jak jsme o něm referovali – vypadá, že je jedním z nich.

Tyto občas se vyskytující příležitosti jsou ale anomáliemi. Skutečným cílem výpadů světové ekonomické diplomacie je „obchod pod řádnou správou“. A tento článek v Economist – uvážíte-li, že Economist je částečně vlastněn nejmocnějšími bankovními zájmy světa – lze vnímat přinejmenším jako zastřené varování Baracku Obamovi, že by v této záležitosti měl být agresivnější.

Zde je z něj více:

[quote align="center" color="#999999"]

Pokud není schopen vrátit Demokraty, aby byli zase při smyslech, tak svět ztratí svou nejlepší příležitost za dvě desetiletí prorazit s liberalismem. Rovněž to bude signálem, že Amerika se vzdává své role obhájce otevřené globální ekonomiky úplně stejně, jako pan Obama ustoupil v zahraniční politice.

Pan Obama během svého prvního funkčního období udělal jen málo, aby prosadil volný obchod, vypadal ale, že v tom druhém bude odvážnější. Rozpoutal nové americké ambiciózní aktivity směřující k nové dohodě s velkými pacifickými ekonomikami a s Evropskou unií, čímž vdechl do globálních obchodních rozhovorů nový život. Hybnost nabývající „neustálá práce a oběti“ začaly přinášet výnosy.

… Takticky se může i krátké zdržení projevit pro obě tyto dohody jako fatální. Pacifická vyjednávání byla prodloužena, než Amerika s Japonskem ukují nějaký kompromis o zemědělství. Proč by japonští politici riskovali, že rozzuří své zemědělce, když na Kapitolu (v Kongresu) jim stejně každou dohodu mohou roztrhat?

Dohoda s EU byla zamýšlena, že to bude rychlovka – snad jen do dvou let hotová – aby se zabránilo politikářům v jejím špinění. Evropští vůdci budou teď ale pochybovat o americké oddanosti k ní vzhledem k tomu, jak chabě zatím Obama bojoval za její urychlení.

… A i za to na pana Obamu padá určitá vina. Ten je daleko horlivější v úpění nad nerovností, než aby vysvětlil, proč by americký ústup ze světa byl špatným způsobem přístupu k ní. Zřídkakdy např. zmíní, že levné dovozy pomáhají chudým snížením jejich nákupních účtů, a tak snižují nerovnost ve spotřebě.

Tohle není pro svět hra s nulovým součtem. Na globalizaci není nic nevyhnutelného. Vlády před tím ve 30 letech stavěly bariéry obchodu s katastrofálními důsledky, a to by se mohlo stát zase. Je tedy alarmující, když izolacionistické signály vydává i Amerika, hlavní pilíř otevřené globální ekonomiky. [/quote]

Všímáte si v tomto textu neustálých, i když nízko-úrovňových známek podrážděnosti? Tento neobvyklý článek v Economist vypadá, že je trochu kousavější, téměř jako by to bylo nějaké poselství. Jsou v něm tři postřehy…

Zaprvé tak komunita internacionalistů propadla panice – aspoň trochu – že věci nepostupují tak rychle, jak by měly. „Na volném obchodu není nic nevyhnutelného,“ říká článek. To je pro nás uklidňující myšlenka, ne však pro Economist.

Zadruhé jsme si všimli prohlášení: „Pan Obama udělal ve svém prvním funkčním období málo, aby prosadil volný obchod.“ Dávají tím snad Obamovi upomínku? Řekl, že toho udělá více ve svém druhém období, ale tón toho článku určitě postrádá nadšení, je až zklamaný.

Článek nakonec konstatuje, že je „alarmujíc, když Amerika … vydává signály izolacionismu.“

To je obzvláště silné slovo. Economist použitím tohoto kódového slova usiluje o zvrácení republikány nastoleného trendu, který začal Ronem Paulem a Tea Party a od té doby jen posílil.

Je to přinejmenším vyjeknutí v hněvu, a takové, které by Obama radši měl vzít vážně. Podle toho, jak to chápeme, tak když Richard Nixon (nejspíš) ignoroval rostoucí podrážděnost bankovní komunity, co se týče volného obchodu, tak se brzy ocitl za helikoptérou mávající mu na rozloučenou.

To není náš závěr. Zde je výňatek z „revizionistické historie“ o růstu a pádu Nixona od Willa Banyana:

[quote align="center" color="#999999"]

… Nixon a Kissinger ve skutečnosti rozbili konsensus Studené války s Východním establišmentem, jenž se už i tak drolil. Analýza jejich slov a činů, po dobu jejich moci, odhaluje, že využili rozkol v Establišmentu, aby rozhodně zavrhli kompromisy s liberální internacionalistickou frakcí a protlačili svou vlastní agendu.

Nixon s Kissingerem, místo aby vkládali víru do mezinárodních institucí a volného obchodu, usilovali o ochranu amerických národních zájmů tak, jak je vnímali, prostřednictvím politiky tajnůstkářské reálpolitiky… Pod Nixonovým vedením … se stal aparát liberálního internacionalismu trpělivě konstruovaný od roku 1945 předmětem prvního vážného mezinárodního zpochybnění.

Avšak časem se rozhodně nekompromisní reálpolitika Nixonovy administrativy pro Východní establišment stala oživující silou, která vedla k objevení skutečně nadnárodní elity a radikálně zrevidovala agendu…[/quote]

Nemáme ponětí, zda se nespokojenost zmíněná v tomto článku přelije do akcí, jako se to zjevně stalo nejdříve u Nixona, a pak u Billa Clintona. Ale podle našeho názoru jsou američtí presidenti ve velké míře vázáni více globalistickou agendou než národními cíli a záměry.

Závěr: Tohle je zase další příznak toho, že mocenská elita od Obamy očekává daleko více, než jim dodává. Není divu, že mu vlasy šediví.