Roboti už mezi námi žijí, měli by ale mít ta samá práva, jako lidé, a měli bychom mít dovoleno je mučit? Tohle může vypadat jako otázky ze science fiction filmu, ale tohle patří k tomu druhu otázek, které bude třeba zodpovědět v ne tak vzdálené budoucnosti. BBC uvedla, že Kate Darling, výzkumnice z Massachusetts Intitute of Technology, je skutečným fandou experimentování a nemá strach dělat hloupým robotům strašlivé věci.
Robotické cítění: Koukni, jak vypadá roztomile. Pamatuj ale, že je to jen robot!
Robotická etika: Kate Darling (na obrázku), výzkumnice z MIT, se ptá, zda si vytvoříme tak silné emoční vazby ke strojům, že lidé k nim nemohou být krutí, i když ví, že nejsou živé. Měli by tedy roboti mít práva?
Směje se a má tě rád: Sledování, jak je dinosauru Pleo mučen, vyvolá u lidí silné psychofysiologické reakce.
Darling jako součást svých psychologických experimentů lidem nabídla, aby si pohráli s robotem Pleo, s dinosauří hračkou pro děti. Roztomilý měkoučký Pleo má důvěřiva očka a batolivé pohyby. Když ho vyndáš z balení, je jak novorozené štěňátko – neumí ani chodit, a musíš ho všechno naučit.
Ale po hodině mazlení a roztomilostí to Darling přeladí. Dá účastníkům nože, sekyrky a další zbraně a nařídí jim ty hračky mučit a rozčtvrtit. To, co se stane pak, je daleko dramatičtější, než jsme předpokládali, říká. Většina účastníků odmítne jejím rozkazům vyhovět.
Pro Darling je naše reakce na krutost důležitá, protože nová vlna strojů nás nutí znovu promyslet naše vztahy k nim.
Když Darling popisovala svůj experiment s Pleem na přednášce, prezentovala domněnku, že špatné zacházení s určitými druhy robotů by se brzy mohlo stát nepřijatelným a být v očích společnosti vnímáno jako zneužívání.
Dokonce věří, že můžeme potřebovat soustavu ‚práv robotů‘. Ještě před nedávnem byla myšlenka na práva robotů ponechávána jen pro spisovatele science fiction. Možná tomu tak bylo proto, že stroje kolem nás byly ještě nedokonalé.
Nikdo necítí utrpení, když vyhazuje toustovač nebo autíčko na dálkové ovládání, situace se ale změní, když přijde na moderní tzv. ‚sociální roboty‘.
Ti vykazují autonomní chování, projevují zájem a jednají podobně jako zvířecí mazlíčci či děťátka, jako by byli živí, což spouští naše emoce a od těch si občas nemůžeme pomoct, dodává Darling.
V experimentu prováděném v roce 2011 požádali děti, aby držely obráceně panenku Barbie a další hračky jako křečka a Furbyho tak dlouho, dokud se nebudou cítit nepříjemně. Když děti držely panenku obráceně, vydržely, dokud se jim neunavily ruce, pak brzy přestaly mučit toho svíjejícího křečka, zrovna tak jako Furbyho. Byly sice dost staré, aby věděly, že Furby je hračka, ale nemohly vydržet, jak byl naprogramován, aby brečel a volal: ‚Bojím se.‘
Někteří lidé dávají jména svým vysavačům, říká Darling. Vojáci vyznamenávají své roboty ‚medailemi‘ a pořádají pro ně pohřby. Zmiňovala jeden zvláště zarážející příklad vojenského robota, který byl vytvořen, aby zneškodňoval nášlapné miny tím, že na ně stoupal.
V testu výbuch roztrhal většinu nohou robota, ale zmrzačená mašina se i tak dále belhala vpřed. Během sledování, jak s tím ten robot zápasí, plukovník, co to měl na povel, test odvolal, protože byl ‚nelidský‘. Další experiment prováděli výzkumníci z University v Duisburg-Essenu v Německu.
Použili strojů, aby sledovali reakce lidí na video, když někdo mučí robotické zvířátko – dusí ho, strká ho do plastového pytle nebo ho bije. Fysiologické a emotivní reakce, které naměřili, byly daleko silnější, než očekávali, ač si byli vědomi toho, že se dívají na roboty.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: dailymail.co.uk
