AlterNet vystavil článek referující o číslech ze statistického úřadu Census Bureau ukazujících, že každý šestý Američan žije v chudobě. Tohle zase potvrzuje naše zdejší poselství v The Daily Bell už od jeho vzniku a ještě před ním v našich fórech, že současný systém centrálního bankovnictví nefunguje a způsobuje strašlivé problémy. Tohle není hypotetická obava: Jako věřící v dobrovolnost, Neviditelnou ruku a obecně ve svobodné trhy, jsme zděšeni – znechucení a ustaraní – tím neustálým úpadkem západních ekonomik. Osobně nevěřím v žádná nadějnější čísla, než jaká byla v nedávné době ohlášena. Myslím si, že USA se nijak neblíží k zotavení a ani západní Evropa.


Problém je, že lidé mají sklon z těchto problémů obviňovat to, o čem si myslí, že na rozdíl od reality je systémem trhu, jenž je uctíván tím více, čím více jej porušují, a více, než když tomu tak není, a tak se to děje po celém Západě i jinde. Vlády a mocní lidé daleko radši mluví o přínosech konkurence a trhů, než je ve skutečnosti realizují.

Místo toho tu máme systém, v němž je velice maličká hrstka kontroluje ten základní prvek tržní ekonomiky, kterým jsou samotné peníze. Když někdo kontroluje peníze – měnu – kterou společnost používá, tak může manipulovat objem a rozšiřovat nebo přiškrcovat podnikání ze své vůle.

Když se ekonomiky hroutí, jsou ti u tiskárniček na peníze v optimální pozici, aby skupovali to, co zbankrotovalo. Když ekonomika roste, ti, co to kontrolují, sklízí většinu přínosů, protože oni vlastní většinu podniků. Tento systém kontroly během času neustále centralizuje moc, autoritu a bohatství.

Nakonec skončíte v polarizované, rozdrobené a frustrované společnosti. Prosperita vyprchá, kreativita upadne, podnikatelské příležitosti jsou čím dál omezenější jen na těch pár privilegovaných, co mají blízko k pípě na peníze.

Tohle není náhoda. Tohle se děje v Evropě a v USA. Vývoj tohoto druhu společnosti je zvláště smutný v USA, které jej vytvořily, aby vybojoval tento druh utlačitelské centralizace. A už k tomu určitě dochází. Zde je výňatek z toho článku na AlterNet:

[quote align="center" color="#999999"]

Po celé zemi se šíří nerovnost jako skrytá nákaza chorobou, která infikuje více a více domácností a ponechává děsivý počet finančně zajištěných rodin, aby už jen udržovaly tu šarádu prosperity.

1. Téměř polovina Američanů neměla v roce 2009 vůbec ŽÁDNÝ majetek… Data z analýzy Institutu ekonomické politiky ukazují, že těch proslulých 47 procent podle Mitta Romneye údajných ‚pobíračů‘ nepobralo nic. Jejich dluh v roce 2009 převyšoval jejich aktiva.

2. O 3 roky později je to ještě horší… Od recese ty nevyrovnanosti nadále rostly. OECD hlásí státy, kde „nerovnost vzrostla během uplynulých tří let do konce roku 2010 více než v uplynulých dvanácti letech,“ s tím, že USA zažily mezi zeměmi OECD jeden z největších nárůstů tohoto rozestupu. 30-letý pokles mezd se od recese ještě zhoršil, pracovní místa s nizoučkými mzdami nahradila kdysi zajištěné středně příjmové fleky.

3. Na základě čísel o mzdách je polovina Američanů chudých či skoro chudých… IRS hlásí, že nejvyšší platy ve spodní polovině vydělávají asi 34 000 dolarů. Aby měla rodina nárok na potravinovou pomoc, může si taková rodina vydělat až 130% federální hranice chudoby, asi 30 000 dolarů na čtyřčlennou rodinu. I Census Bureau uznává, že jejich vlastní čísla podceňují počet lidí v chudobě. Jejich dodatečně odhadnutá míra chudoby se zvyšuje na 50% Američanů, kteří mají příjem mezi polovinou a dvojnásobkem hranice chudoby.

4. Na základě celkových nákladů na vedení domácnosti se chudoba už šplhá do horní poloviny Ameriky… Rodiny v horní polovině vydělávají 60 000 dolarů ročně, a těm je jejich příjem snížen celkovou daňovou zátěží o asi 15 000 dolarů (3 000 federální daní z příjmu a 12 000 dolarů do státních a místních daní. Úřad pracovních statistik Bureau of Labor Statistic spolu s Census Bureau se shodují, že výdaje na potraviny, bydlení a dopravu to sníží o dalších 30 000 dolarů, a že celkové výdaje na domácnost budou asi 50 000 dolarů. Z toho jim nezůstává nic.

5. Uvedeme-li to do Perspektivy… Nerovnost nabývá nejošklivější podoby u hladových lidí. Zatímco byla potravinová pomoc cílem krácení, jen 20 bohatých Američanů vydělalo ze svých investic v roce 2012 tolik, jako byl celý rozpočet potravinového programu SNAP za rok 2012, který slouží 47 milionům lidem. [/quote]

Tohle je dobře objasňující důkaz toho, co se děje. Ač se tu ozývá spousta řečí o zotavení USA, ani ty nejlepší teď přicházející statistické zprávy nenaznačují, že by občané USA znovu získávali alespoň polovinu svého majetku, kterou ztratili během krize let 2008-2009.

Aniž bychom se pouštěli do složitějších otázek nebo jen prstem poukazovali na obvyklé podezřelé, člověk může určitě věrohodně říci, že ten systém, jak je v současnosti vytvořený, nefunguje.

Nefunguje ani jeho vzdělávání, protože mládež v Evropě a v USA má vzdělání, které je v trvalém nesouladu s jakýmkoliv zaměstnáním, které je k dispozici. Když má nějaká společnost 50 procentní nezaměstnanost mládeže, jako je to teď v několika západních zemích, tak v tom zjevně něco nefunguje správně.

Pak je tu otázka důchodu. V Evropě zbídačování a nezaměstnanost ukrajují z důchodového zabezpečení, o kterém si miliony Evropanů mysleli, že se ho dočkají, obvykle od státu. Ale státy jsou teď samy zbankrotované a tohle zabezpečení se krátí.

USA systém přijal jiné řešení a povzbuzoval různými způsoby lidi, ať už povinnými nebo ne, aby investovali do trhů s cennými papíry. Ale takovéto trhy jsou citlivé k většímu hospodářskému cyklu centrálních bank. A když ty trhy během finanční krize zkrachovaly, zkrachovaly rodinné majetky.

Co se zmiňuje jen zřídka, pokud se to zmiňuje vůbec, v těch smrštích čísel vyprávějících smutnou historku o ekonomické nejistotě a sociálních propastech, je to, že ani silné „zotavení“ už neporazí tu zkázu, ke které už došlo. Jsme nejspíš už za bodem zvratu.

Pokud se ale ohledně této změny nemýlíme, tak by to nakonec mělo být k lepšímu. Je-li tomu tak, je to proto, že je tu to, co nazýváme Internetovou reformací, což lidem pomáhá vidět minulost falešných slibů populismu a „silných“ vůdců, kteří je tu pěstovali.

Je tu naděje ve svět svobody a v myšlení svobodného trhu. Tomu experimentu s centrálním bankovnictvím, který je v podstatě jen asi 100 let starý, je třeba nasadit otěže a nakonec ho uvést do útlumu. Ideální by bylo jeho úplné zrušení a lidé by se vrátili ke konkurenčním měnám a k soukromým penězům přes zlato a stříbro.

K tomu by nejspíš došlo tak, jako tak, jelikož současné prostředí podléhá trvalé erozi a příroda nesnáší prázdnotu, takže ji něco zaplní. V USA i za mořem nakonec už šedé a černé trhy zaujímají místo těch vysoce regulovaných a když vlády neuvolní monopolní monetární standardy, začnou lidé používat soukromých peněžních materiálů a dokonce vytvářet své vlastní měny, ať státem sankcionované nebo ne.

Současný systém nám přináší pořád hlubší příjmové propasti, pokud je to záměrná politika, o čemž věřím, že tomu tak je, pak ti, kdo na ní trvají, hrají nebezpečnou hru. Už příliš mnoho lidí chápe tu manipulaci, kdy se degradace jejich systému ještě přesvědčivě zneužívá jako ospravedlnění ještě více globalismu.

Ti, kdo pochopí vysoké sázky, které se vytváří současnou destruktivní mizérií bezpochyby různými způsoby ochrání své rodiny, přátele a komunity natolik, nakolik to bude jen možné. Diskutovali jsme o nich už v minulosti. Klíčem je samozřejmě poučení a samozřejmě i následné obranné akce.

Zkoušeli jsme pomáhat s tím poučením a jsme na to hrdí, ač je toho samozřejmě zapotřebí udělat daleko více. Současná situaci buď bude směřovat ke svému řešení v cosi ještě populističtějšího a snad i ještě násilnějšího, nebo něčeho, co bude čím dál svobodnější a bude se od tohoto odtrhávat a prostřednictvím lidské aktivity vytvářet kreativní a přínosný individualismus.

Jedno z těch řešení je určitě daleko mírovější než to druhé – a má šanci vydržet a dokonce vybudovat nějaký druh prosperity Západu, kterou západ zná z minulosti. A já vím, na které straně jsem. Víte to vy?

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: thedailybell.com