Statisíce Španělů vyšly do ulic, aby pranýřovaly zbídačování a bránily demokracii, jelikož španělským královským palácem a vládou otřásá korupční skandál. Evropská sezóna protestů nakonec odstartovala tento týden. V sobotu poté, co Řecko paralyzovala už bůhvíkolikátá generální stávka, se „vlna občanského“ hněvu přelila Španělskem se statisíci protestujícími rojícími se po ulicích Madridu a více než 80 měst v zatím další větší lidové bouři proti probíhajícímu finančnímu puči. V Madridu propukly srážky a bylo zatčeno přinejmenším 40 lidí poté, co policie zkusila rozpustit protestující, kteří zase jednou obklíčili Parlament.
Sobotní demonstrace ve Španělsku byly úmyslně načasovány tak, aby byly v souběhu s 32. výročím El Tejerazo, tj. pokusem o puč podplukovníka Antonia Tejera, který v roce 1981 vedl vojenský kontingent 200 ozbrojených důstojníků, kteří zaútočili na Kongres, když zrovna probíhal proces volby nového ministerského předsedy. Ačkoliv tento puč král Juan Carlos veřejně odsoudil, odhalil loni Der Spiegel tajný dokument ukazující, že král soukromě s pučem sympatizoval.
Pro miliony Španělů už i tak z toho trapného problému anachronismu této země s její aristokracií i tak dost bolí hlava. Jakmile španělská krize otevřeně vypukla, král Juan Carlos si hanebně odjel do Botswany zalovit slony, aby tak výrazně předvedl svou necitlivost a odcizenost této hlavy státu (která rovněž slouží jako čestný president zemské pobočky WWF). Mezi tím králova dcera a synovec čelí vážným obviněním z korupce kvůli mnoha milionům euro zpronevěry a praní peněz.
Ovšem dávné vojenské puče a absurdní královské skandály jsou v tomto okamžiku tak nějak nejmenším problémem. Jelikož země sklouzla ještě hlouběji do propasti, úchvatně nedodržuje EU uvalené cíle limitů zadlužení s 10,2 procentním loňským rozpočtovým deficitem a teď jsou miliony ohroženy chudobou. Podle Oxfam kolem 18 milionů Španělů (téměř 40 procent obyvatelstva) do roku 2022 čeká život v bídě. Po desetiletích rozvoje je tu riziko, že se to všechno zhroutí. V EU jenom v Bulharsku a v Rumunsku mají vyšší procento žijících v tak hrozných podmínkách.
S tím, jak nezaměstnanost proráží šokujících 26 procent, s více než 400 000 rodinami od počátku krize vystěhovanými z jejich domovů (znamená to úžas budících 500 rodin denně) a dalšími 53 272 rodinami, co přijdou podle projekcí o své domovy jenom letos, se nám tu ukazuje akutní humanitární krize. Mezi tím se pod záminkou „vyrovnání rozpočtu“ osekávají platy, vyhazují se zaměstnanci, privatizují se nemocnice, krátí se penze, bobtná školné, rostou daně a sociální výdaje se decimují.
Loni šla čtvrtina vládního rozpočtu na obsluhu veřejného dluhu, zatímco 100 miliard euro se vyplýtvalo na výkup jen samotné Bankia z dluhů, což je konglomerát zbankrotovaných spořitelen. I přes hojnou záplavu veřejných peněz a extravagantní bonusy ředitelstvu Bankia (z nichž jednomu dali 6,2 milionů euro, aby šel do „předčasného důchodu“), tato banka týden nato odhalila celkové ztráty ve výšce více než 19 miliard euro, což obnáší největší korporátní ztrátu v historii Španělska.
Při tomhle všem se jako slon ve skříni objevil ohavný korupční skandál, který dále otravuje Rajoyovu konzervativní vládu. Minulý měsíc největší španělské noviny El Pais vydaly tajné dokumenty odhalující roky endemické korupce na nejvyšších místech vládní strany. Luis Barcenas, pokladník Partido Popular, vedl dvojí účty, z nichž byly tajné příspěvky od španělských businessmanů rozdělovány vedoucím členům strany. Mezi obdarovávanými při tomto skandálu jsou i bývalí ředitel z Bankia a činitel MMF Rodrigo Rato zrovna tak jako ministerský předseda Rajoy, který si za 10 let nabahnil více než 250 000 euro v ilegálních postranních platbách.
Aby to bylo ještě horší, většina z těchto peněz vypadá, že pochází ze stavebního sektoru, který zažil během nafukování španělské bubliny s nemovitostmi ohromný boom, což naznačuje, že vůdčí politici chamtivě hrabali úplatky, aby soukromým investorům dovolili obcházet stavební předpisy a stavět na chráněné půdě. Během tohoto procesu tisíce stavebních projektů zjizvilo španělskou krajinu a zůstaly po něm stovky neobývaných měst duchů a zničilo se hodně z vzácných plážových pásem této země. Když ta bublina nakonec praskla, ztratily miliony pracovníků stavebního sektoru svou práci a statisíce lidí ztratily své domovy – zatímco politici, bankéři a businessmani si shrábli i tak vodopád zisků.
Ten PP korupční skandál španělskému obyvatelstvu potvrdil už dlouho trvající podezření, že demokraticky zvolení zástupci byli do velké míry spolupachateli těžké finanční krize této země, z čehož si i hrabali. Už v roce 2011 ulice zaplavily miliony indignados (našvaných), aby obvinili zastupitelské instituce této země, že jsou jen parodií na demokracii, stavějíc proti praktikám korporací a zkorumpované praxi svých politiků autentickou z lidí odspoda vyrůstající demokracii uplatňovanou přes lidová shromáždění a solidární sítě.
Tuhle sobotu Marea Ciudadana – volná a decentralizovaná koalice více než 200 akčních skupin a spolků hnutí, která je sama produktem téměř dvou let lidového odporu – vytáhla zase do ulic statisíce lidí, aby poslala vládě zase další zprávu: už dost zbídačování a vyplácení z dluhů; už dost politické a ekonomické korupce s beztrestností bankéřů, královskou podlostí a policejní brutalitou; dost už vlády finančních trhů a reforem uvalených EU/MMF; už dost těch nehumánních řešení této krize korporativistického modelu, která se titulují za neoliberální.
Po tom korupčním skandálu Rajoy vrávorá, ale pořád se drží moci, leč ty poslední fragmenty legitimity této vlády rychle tají. Průzkumy ukazují, že 96 procent Španělů věří, že jejich politici jsou naprosto zkorumpovaní a neustálá mobilizace statisíců rozzuřených občanů ukazuje, že miliony jsou si vědomy, že existuje přímá vazby spojující tyhle zkorumpované politiky s národními businessmany, evropskými institucemi a mezinárodním finančním kapitálem.
A tak přesně 32 let od Tejerazo si lidé ve Španělsku uvědomují, že jim tam zůstal ještě další pokus o puč. Ten slon ve skříni byl už odhalen a císař se ukázal, že tam stojí nahý. Začala lovecká sezóna 2013. Tentokrát bude loven lovec, a král bude kořistí – spolu s celou tou finanční aristokracií s modrou krví: od Rata po Rajoye a od Bankie k Trojce. ¡Que se vayan todos! Už přišel čas, aby šli.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: globalresearch.ca
