Toho značného nárůstu počtů pracovníků na americké ambasádě v Asunciónu v posledním roce je zapotřebí kvůli nezbytnosti udržet si kontrolu nad paraguajskou vládou. Předvolební kampaň je v plném proudu, a aby se to „zvládlo odpracovat“, je zapotřebí posílit zpravodajský aparát fungující pod střechou americké ambasády. Politickým silám potenciálně nepřátelským k zájmům Spojených států se nesmí dovolit příchod k moci. Federico Franco, úřadující prezident Paraguaje, který v červnu 2012 zajistil CIA předepsané „ústavní odstranění“ legálně zvoleného prezidenta Fernanda Luga, už splnil svoji misi. Je třeba, aby jeho nástupce byl zrovna tak spolehlivý a zrovna tak řiditelný.

Ta helikoptéra Robinson 44, jejíž zřícení zabilo Lino Ovidea, jednoho z paraguayských prezidentských kandidátů, se na chvilku stala světovou senzací… Ke zřícení došlo letos během noci z 2. na 3. února, když se Ovideo vracel po několika mítincích s voliči na severu země do Asunciónu. Ta cesta nebyla celkem delší než 200 kilometrů a helikoptéru řídil bývalý vojenský pilot zkušený v nočním létání. Třetí osobou na palubě byl Ovideův bodygard, kterému tento penzionovaný generál a vůdce strany Národní svaz etnických občanů (UNACE) plně důvěřoval. Helikoptéra vzlétla za příznivých povětrnostních podmínek s oblačnou frontou viditelnou na horizontu.

První fáze letu proběhla normálně a postup helikoptéry monitorovalo řídící středisko na letišti v Asunciónu, které několikrát zkontrolovalo rádiová spojení. Náhle se rádio odmlčelo. Pokusy o obnovení kontaktu s helikoptérou se ukázaly být neúspěšné. Záchrannou skupinu vyslali už brzkých ranních hodinách, a ta pátrala po Ovideovi a jeho spolupasažérech. Radiomaják zamontovaný do helikoptéry znamenal, že místo havárie půjde nalézt rychle. Zohavená těla a kousky helikoptéry objevili v palmovém háji a záchrance překvapilo, že našli pozůstatky roztroušené podle vějířovitého vzoru 100-150 metrů od místa, kde se na zemi nacházela kabina a motor helikoptéry. Tyto okolnosti vyvolaly nárůst domněnek, že Ovideo byl obětí pokusu o atentát pomocí výbušného zařízení.

V prvních oficiálních, poněkud opatrných zprávách týkajících se Ovideovy smrti, nebyla domněnka, že šlo o teroristický čin, vyloučena. Ten dynamický a svárlivý politik, o němž se zčásti mluvilo jako o posledním paraguayském caudillovi (Führerovi), měl spoustu nepřátel. Kariérní voják Ovideo poprvé prorazil do politického života v únoru 1989 jako jeden z klíčových hráčů při svržení diktátora Stroessnera. Od roku 1993 do roku 1996 měl Ovideo na starost generální štáb ozbrojených sil. Podle jeho nepřátel to bylo během této doby, kdy položil základy své finanční prosperity, když poskytoval krytí pašerákům a drogovým kartelům. Jeho pokusy přetvořit svou popularitu mezi lidmi na prezidentství neuspěly. Rivalové triumfovali a nikdy Ovideovi nezapomněli jeho metody boje za scénou, jeho pokusy zorganizovat puč a jeho použití násilí proti oponentům. V důsledku toho – zkoušel dostat azyl v Brazilii a pak v Argentině, dostal desetiletý rozsudek vězení v paraguayském žaláři, který si „za dobré chování“ nemusel odsedět celý.

Ovideo, kterému by letos bylo 69, řekl, že jeho účast ve volbách 2013 je jeho posledním pokusem stát se prezidentem. Byl v popularitě mezi voliči třetí v pořadí a dělal všechno možné, aby zvrátil popularitu ve svůj prospěch. Ovideovo předvolební úsilí narazilo na nepřátelské reakce jeho hlavních rivalů, které on označoval pomocí slova „mafiánci“. V první řadě a nejvíc to říkal o straně Colorado, které byla u moci za Strossnerovy diktatury. Ovideo sám v 80. letech patřil k hnutí „tradicionalistů“ v této straně, která teoreticky zastávala „třetí cestu“ prosazovanou na konci 40. let argentinským prezidentem Juanem Perónem. V roce 2002 si Ovideo vytvořil svou stranu UNACE, do níž se přidala spousta bývalých členů strany Colorado. Horacio Partes, prezidentský kandidát strany Colorado, věřil, že Ovideův potenciál nalákat voliče s umírněně konzervativními názory je extrémně nebezpečný, neboť tohle byli voliči, na které strana Colorado tradičně spoléhala. Ovšem důvodem k té nejzuřivější konfrontaci mezi Cartesem a Ovideem byl nárůst jeho voličstva před volbami 21. dubna 2013.

Když Ovideo mluvil o svých šancích na vítězství, tak neustále říkal, že se stane prezidentem, pokud jej „Mafie“ nezabije. Ovideo ve skutečnosti narážel na mafiánský původ mnoha milionů Horatia Cartese, které mu umožnily „najmout“ si stranu Colorado, aby realizovala jeho prezidentské ambice. Ovideo o tom mluvil ve svém posledním interview, které poskytl rádiu Guyra Campa jen pár hodin před svou smrtí. Zajímavé je to, že Cartesovo „mafiánství“ nevzbudilo pochybnosti u amerických zpravodajských služeb. V dokumentech WikiLeaks je celkem dost informací o Cartesových ilegálních operacích při praní drogových peněz, financování převozů drog do Ameriky, Brazílie a Argentiny, zrovna tak jako o pašování alkoholu a tabákových produktů. Během regionálních shromáždění mezi zástupci CIA a Agenturou boje s drogami (DEA) se diskutovalo o konkrétních podrobnostech týkajících se složitých operací k získání inkriminujících informací o Cartesovi. To, že tyto informace obdrželi, je mimo jakoukoliv pochybnost. Americké zpravodajské služby vedly tohle show na kontinentě, zrovna tak jako to dělají doma. Ale jak přesně těchto inkriminujících důkazů použili? Když bychom uvěřili prohlášením učiněným tímto milionářem, tak nikdy neměl problémy s návštěvou Ameriky, ať už kvůli obchodním záležitostem nebo kvůli dovolené. Takže určitě dosáhli „kompromisní dohody“ a není těžké odhadnout její obsah. Přes všechny své miliony se Cartes plácá chycený na udici.

Mělo by se zmínit, že americká ambasáda by nikdy nemohla spoléhat na tak „loajální“ ohledy od Lina Ovidea. Co o něm američtí zpravodajští důstojníci ve svém ústředí a na ministerstvu zahraničí říkali? Zde je pár výňatků ze zpráv odeslaných na ministerstvo zahraničí v dubnu 2008: „Je to silný vůdce se sklony k mesianismu. Je znám svou mentální nestabilitou, svými anti-demokratickým a násilnými sklony a svou schopností klamat a manipulovat. Je to pragmatik, který věří, že vztahy se Spojenými státy jsou nezbytným zlem. Ovideo trvá na proti-americkém postoji, ač postupoval s americkým požehnáním (když řešil své vlastní záležitosti). Je to populista a má více sympatií k autoritářským pravicovým silám než k levici. Je extrémně ambiciózní a prahne po moci. Je „nezvladatelný“. Tím klíčovým slovem bylo „nezvladatelný“.

Ovideova složka CIA, kterou předali parlamentní komisi pro vyšetřování aktivit drogových kartelů v Brazílii, obsahoval informace o zapojení do paraguajských ilegálních obchodních operací s drogami, zbraněmi a kontrabandem. Rovněž se domnívala, že Ovideovi se povedlo nahrabat si kapitál odpovídající jedné miliardě dolarů. Tato složka zvláště zdůrazňovala skutečnost, že měl negativní vliv na brazilské podnikatele a korumpoval je snadnými penězi. Věrohodnost tohoto druhu informací vyžaduje ověření. Americké zpravodajské služby často používají pochybných zrovna tak jako i úmyslně zfalšovaných informací, aby „ospravedlnily“ persekuce nežádoucích. K takovým nežádoucím patřil Ovideo. Je možno předpokládat, že to předání CIA složek Brazílii bylo cílenou akcí zaměřenou na kompromitování Ovidea v očích brazilských politiků a příslušníků vojsk. Už od samého počátku jeho aktivit dával přednost zaměření se na Brazílii, na hlavního strategického oponenta Ameriky na Západní polokouli, a potud, pokud do toho mohli mluvit agenti CIA, tak si nezasloužil jakoukoliv shovívavost.

Prezidentský kandidát Efrain Alegre a vice-prezidentský kandidát Rafael Felizolla se účastní volební kampaně jako duo z vládnoucí Autentické radikálně liberální strany (PLRA). Oba jsou bývalými ministry z vlády Fernanda Luga. Alegre se zabýval stavebnictvím a komunikacemi, zatímco Flizolla měl na starost domácí politiku. Americká ambasáda by s nimi nemusela mít problémy ani co se týče ideologie či zločinnosti, což vysvětluje jejich bezkonfliktní vklouznutí do volebního procesu. Levicové strany Alegreho a Felizollu obviňují z kolaborace se strukturami „americké dominance“ v Paraguaji. Žádný z těchto politiků nepřišel s žádným závažným popřením těchto obvinění: má vůbec cenu voliče upozorňovat na takové delikátní otázky?

Ovšem o Felizollově politické kariéře se lze pobavit podrobněji. Poprvé zaujal pozornost americké ambasády v roce 2005. Felizolla se zúčastnil semináře věnovaného posílení vztahů mezi Paraguají a Venezuelou. Mluvil o washingtonské politice dost kriticky a mluvil dost pochvalně o Chávezově vládě stejně jako o aktivitách „populistů“, takových jako Lula, Kirchner a levicoví vůdci Latinské Ameriky. I přes „izolované nezralé útoky“ Felizolla jako „mladý slibný politik“ začal být zván na recepce na americkou ambasádu. Než byl jmenován ministrem vnitra, dostal Fernando Lugo „radu“ od velvyslance USA. A náhle se Felizolla stal jedním z nejpopulárnějších ministrů Lugovy vlády. Bylo to kvůli němu, že Američané zreformovali v této zemi politické a zpravodajské agentury, infiltrovali je svými vlastními agenty, provedli speciální operace proti „arabským teroristům“ v oblasti Trojpohraničí a poradili si v Paraguaji s „hnutím marxistických partyzánů“ stejně jako s podvratným vlivem „emisarů Chaveze, Ortegy a dalších.“

Vítězství Autenticky liberálně radikální strany je v prezidentských volbách možné. Mají k tomu příležitost, uvážíme-li, že vdova po Lino Ovideovi, aniž by čekala na pohřeb svého manžela, už oznámila, že jeho strana UNACE bude podporovat „duo Alegre-Felizolla“. Maje tohle všechno na paměti, nemůže Washington prohrát. Práce na favoritech volební soutěže byla odpracována a ty nezbytné záruky už dostali, nepřijde žádné neočekávané překvapení.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: globalresearch.ca