Zatímco všichni mluví o „ruské intervenci“ do amerických volbách, Moskva není jediným hráčem, který se snaží ovlivnit politiku ostatních zemí, upozornil Channel 4. Podle kanálu s odvoláním na amerického výzkumníka Dona Levina, USA zasáhly do života ostatních zemích mnohem častěji než Rusko, a často se neostýchaly velmi špinavých metod.
Minulý týden britská premiérka Theresa Mayová obvinila Rusko, že se snaží zasahovat do voleb v západních zemích a „otřást základy svobodné společnosti“, zatímco na druhé straně americký prezident Donald Trump bránil svého ruského protějška Vladimira Putina tím, že osobně ho ujistil, že Moskva něco takového neudělala, uvedly internetové stránky britského Channel 4. Mezitím, jedna věc je jasná: intervence ve volbách – není novým fenoménem, a Rusko není jedinou zemí, která je obviněna z podobného, protože „podvody s hlasy, podpora vojenských převratů, přidělené finančních prostředků a číření politické propagandy padá také na Západ a zejména na Spojené státy“, konstatoval novinář kanálu.
Jak bylo zjištěno v průběhu výzkumu Dona Levina, vědeckého pracovníka Institutu pro politiku a strategie americké Carnegie Mellon University, došlo ve světě od roku 1946 až 200 k 117 zásahům do voleb na straně konkrétního kandidáta, a téměř 70 % z nich bylo uskutečněno Washingtonem, uvedl článek.
Přitom ne ke všem došlo v éře studené války. Z 21 případů v letech 1990 až 2000 bylo 18 těchto incidentů dílem amerických rukou, zdůraznil autor.
„Cílem těchto intervencí se stalo celkem 60 různých nezávislých států,“ citoval Levina Channel 4. „V cílových skupinách existuje významná variabilnost, pokud jde o velikost a obyvatelstvo, od malých zemí, jako je Island a Grenada, až po mocné západní mocností, jako je Německo, Indie a Brazílie.
Zajímavostí je, že případy vměšování se také mezi sebou lišily: některé z nich byly určeny pouze jako „kroky, aby se veřejně podpořil jeden kandidát a osočil druhý“, ale dvě třetiny vměšování se odehrály v tajnosti, takže voliči neměli ponětí o tom, že výsledky hlasování se aktivně snaží ovlivňovat zahraniční mocnosti, napsal autor.
Jak poznamenal Levin v rozhovoru s Channelem 4, byl osobně překvapen, že takové kampaně organizují Spojené státy každým rokem. „Takové zásahy mohou mít často vážný dopad na výsledek voleb v zemi poškozeného, zvýšení počtu hlasů straně – příjemci pomoci v průměru o tři procenta, což v mnoha případech je právě dost k určení vítěze,“ citoval odborníka novinář.
Jak vědec zjistil, k zemím, kde Washington využil „tajnou taktiku" patří Guatemala, Brazílie, Salvador, Haiti, Panama, Izrael, Libanon, Írán, Řecko, Itálie, Malta, Slovensko, Rumunsko, Bulharsko, Albánie, Srí Lanka, Filipíny, Jižní Vietnam a Japonsko (překvapivé je, že Levinův průzkum nezahrnuje "vměšování" USA v Rusku za znovuzvolení Borise Jelcina – pozn. red.), a cíli „skrytých intervencí“ Moskvy se stala Francie, Dánsko, Itálie, Řecko, Spolková republika Německo, Japonsko, Indie, Pákistán, Bangladéš, Demokratická republik Kongo, Venezuela, Chile, Kostarika a Spojené státy.
Levin také zjistil v průběhu své práce, že zásah do voleb se historicky používá mnohem častěji, než jiné metody politického vlivu, jako je vojenská invaze a převraty.
Tajné operace se v průběhu let prováděly v mnoha zemích, a protože jsou „zahaleny tajemstvím“, nelze určit celý obraz každé takové události, přiznal novinář. Nicméně, mnohé kampaně Washingtonu dostaly na veřejnost – a i když se to stane, obvykle je to mnoho let po jejich provedení, upozornil.
Jedna z nejznámějších amerických kampaní byl zásah do voleb v roce 1948 v Itálii, kde CIA pomohla Křesťanské demokratické straně porazit komunisty. Téměř o 50 let později, bývalý americký tajný agent, který se podílel na italských operacích, řekl: „Vozili jsme pytle peněz jednotlivým politikům, aby jim pokryly náklady na politické záležitosti, a na kampaň, plakáty a letáky.“
Jak reportér Channel 4 napsal, Amerika mnoho let nalévá obrovské množství peněz do volebních kampaní svých protěžovaných kandidátů. V 50. a 60. letech Washington tajně financoval vládnoucí Liberálně demokratickou stranu Japonska s cílem oslabit japonskou levici a proměnit zemi na „hlavního nepřítele komunismu v Asii“. V 80. letech USA sponzorovaly volební kampaň prezidentského kandidáta Nicolase Barletta v Panamě a v 90. letech dodaly 400.000 dolarů československým organizacím, vedoucí „antikomunistickou“ revoluci a které se později přeměnily na politické strany.
To vše však bledne ve srovnání s převraty organizovanými Spojenými státy k odstranění demokraticky zvolených vůdců, pokračuje autor. Takže v roce 2013 CIA nakonec přiznala, že stála před 60 lety za svržením sekulárního íránského premiéra Mohammeda Mossadeka. K tomuto kroku dotlačil tehdejšího amerického prezidenta Dwighta Eisenhowera Londýn, kterého rozzuřilo rozhodnutí Mossadeka znárodnit britskou anglo-íranskou Oil Company. Podobný příběh se objevil v roce 1954, kdy byl svrhnut guatemalský prezident Jacob Arbens. Zorganizoval reformy, které rozhněvaly americkou nadnárodní korporaci United Fruit Company, která vlastnila v Guatemale rozsáhlé pozemky, poznamenal novinář Channel 4. CIA vynaložila na svrhnutí Arbenze 3.000.000 dolarů: agenti školili militantní skupiny, rekrutovali generály a politické vůdce a zahájili proti zemi „psychologickou válku ve velkém měřítku“, uvedl článek.
Ale odhalení amerických zásahů se neomezuje pouze na období studené války – Washington se snažil ovlivňovat politiku jiných zemí i v nedávné době, třebaže zdokumentovat tyto skutečnosti je občas těžké, poznamenal autor. Například jsou Spojené státy podezřelé z organizování převratu v Hondurasu v roce 2009, kdy byl prezident Manuel Zelaya unesen přímo v pyžamu a převezen do Kostariky. Amerika pak odmítla uznat fakt převratu, a místo toho, aby se postavila za návrat vítěze v prezidentských volbách, začala aktivně vyzývat k novým volbám.
Podobná situace se vyvinula v posledních letech na Ukrajině: k shromážděným protestujícím v hlavním městě přijel senátor John McCain, který hovořil ve prospěch projektu „spravedlivé věci“ Ukrajinců a „revoluce zdola“. Později se v tisku zveřejnil zápis telefonického rozhovoru mezi americkým velvyslancem na Ukrajině a náměstkem ministra zahraničí, kde posuzovali Arsenije Jaceňuka jako „toho pravého“ – a brzy se stal ukrajinským premiérem, ironicky poznamenal autor. „Je možné, že ještě mnoho let nebudeme znát skutečný rozsah amerického zásahu v těchto záležitostech," uzavřel novinář Channel 4.
Zdroj: channel4.com pz.cz
