Reaganovým pravým dědictvím je Tea Party… Tea Party zpochybňující status quo je nápravným stavem amerického konzervatismu. Na konci Americké revoluce Benjamin Rush, který podepsal Deklaraci nezávislosti, přísahal, že ač je válka s Velkou Británií za námi, Revoluce stejně kráčí dál. Z tohoto sentimentu táhne lákavost původního amerického konzervatismu. Co se týče řádného stavu amerického konzervatismu – počínaje Thomasem Painem přes Thomase Jeffersona až po Abrahama Lincolna – tak tím je neustálý zápas za intelektuální revoluci. Ronald Reagan, jehož 103 narozeniny by připadly na čtvrtek, toho byl příkladem. Žádné překvapení, že Gripper běžně citoval všechny tři tyto muže. Reagan na sebe nikdy nepohlížel jako na součást Washingtonského establišmentu – ani po svých dvou presidentských obdobích. – Reuters


Dominantní sociální téma: Republikáni (GOP) jsou ohromný stan, který pojme i měnící se scénu.

Analýza volného trhu: Tento úvodník Reuters má o Tea Party mnohé postřehy, jaké jsme v nedávné minulosti učinili i my.

Ve skutečnosti jsme argumentovali, že Tea Party je ve své dost zárodečné formě silou, s níž se bude muset počítat ne jen u Republikánů, ale i u Demokratů.

Je tomu tak, protože Tea Party je ve své extrémnější formě od základu libertariánským vynález, nikoliv konzervativním. Tento článek se ale s takovým rozlišováním netrápí, ale i to je na něm zajímavé.

Člověk tu vidí, jak se v něm různě účelově redefinuje jazyk. Zde je z toho více:

[quote align="center" color="#999999"]

Reagan, když opouštěl Bílý dům, řekl o konzervativcích, kteří přišli v roce 1980 do Washingtonu: „My všichni jsme byli revolucionáři.“ I moderní americká Tea Party přijala tento přístup. I když establišment Republikánské strany z Bushovských neokonzervativců jimi opovrhuje.

Což je klíčový důvod, proč dnešní GOP vypadá jako válečná zóna neukončitelné války. Establišment GOP, kromě obhajoby neobhajitelného, vynakládá ohromné úsilí na útoky proti hnutí Tea Party a na jeho zpochybňování. Nejsou schopni se vypořádat s tím, že Tea Party znamená opravdový americký konzervatismus.

To Reagan tomu rozuměl, i když byl presidentem. „V politickém světě,“ řekl Reagan v roce 1984, „už kult státu umírá; a tak i romance intelektuálů se státní mocí je už za námi. A opravdu, nadšení a energie intelektuálního světa je v těchto dnech už zaměřeno na záležitost lidské svobody, na důležitost transcendentální a trvalých hodnot.“

Nedávno komentátor Amerického podnikatelského institutu Reaganův odkaz strhal tvrzením, že „je to ustrnutí odpovídající až určité formě fosilizace.“ Tohle je u establišmentu GOP obvyklé – a k tomu patří všichni počínaje bývalými Bushovými pomocníky až po korporatisty k K Street. Mnozí shazují Reagana jako prostředek jak shodit konzervativce Tea Party jako potrhlé blby – místo aby u tohoto hnutí uznávali „transcendentní a trvalé hodnoty.“ [/quote]

Jak Reaganismus, tak pravý americký konzervatismus je o oslavě individualismu. Dnes je s tím americká veřejnost v souhlasu. Už netoleruje více byrokracie. Uvažte, že nedávný průzkum od Gallupa ukázal, že 72 procent veřejnosti považuje vládu za svého nepřítele. Tudíž dnešní GOP připomínají dvě studentská bratrstva na jedné škole z komedie Animal House.

[quote align="center" color="#999999"]

Republikánský establišment vypadá jako Omegy z Animal House – arogantní, elitářští a věřící ve falešné utopie. Reaganisté z Tea Party jsou jako Delty – populističtí a individualističtí, kteří oslavují svobodu. V této názorově vlivné filmové komedii Delty zvítězí.

Ale úsilí Tea Party začalo váznout, protože dnes u nich není žádný inspirující vůdce nesoucí jejich poselství. Není tam už nikdo, kdo by byl schopen strhnout lidi tam uvnitř k následnictví – jako to udělal Reagan, když je strhnul proti Rockefellerovskému republikánskému establišmentu, kterému se hnusil stejně tolik, jako dnešní Bushovský establišment opovrhuje Tea Party.[/quote]

Ve výše uvedeném je toho hodně dobrého a odhalujícího. Ale když si vzpomeneme, že Reuters je v podstatě tiskovou agenturou kontrolovanou vrcholnými finančníky a globalisty, tak začne být tento dialog a jeho záměry jasnější.

Tím nejvýznačnější bodem se stává redefinování libertariánství jako „konzervatismu“. Myšlení svobodného trhu – klasický liberalismus – má tisíce let starý rodokmen. Zatímco konzervatismus je sotva snad jen 300-400 let starý.

Ti, kdo se chtějí vyhnout rozhovoru o svobodě, vynakládají úsilí na zmatení těchto dvou pojmů. Všimli jsme si toho už v roce 2011 v článku „ Proč US konzervativci neskoncují s konverzací se skutečnou Tea Party“.

Tohle schizma mezi pro-válečným a za vojenskoprůmyslový komplex se stavícími „konzervativci“ a libertariánskými typy ve stylu Tea Party, to je něco na způsob pod povrchem hnisající rány…

Kazatelé elity líčící Tea Party jako konzervativní libertariány si mohou překreslovat předměty debaty do jakýchkoliv podob podle své libosti… Ale ten širší fenomén odporu, který vidíme jak v Evropě, tak v Americe, ten nelze stejně popřít.

Evropský odpor vůči plánům elity podle našeho názoru nabývá na hybnosti. Americký odpor k plánům elity ještě plně nevykrystalizoval, ale až se to stane, tak bude ještě mocnější…Výše uvedené body zůstávají aktuální. Jednoduchým onálepkováním myšlení svobodného trhu na „konzervatismus“ se stejně neudělá nic, co by změnilo samotný koncept, ani to neredefinuje argumentaci.

A myšlenka, že by takový Thomas Jefferson byl „konzervativcem“ je zvláště směšná. Ani Reagan by se sám nemohl charakterizovat jako pouhý konzervativec, nebo ne z hlediska výsledků. Jeho slovně proklamované politiky – nikoliv však jeho výsledky – měly více co dělat se svobodným trhem a se svobodou, než se slovníkem moderních neokonzervativců. Jinými slovy, Reagan se vynořil z libertariánského křídla GOP.

Konzervatismus je v jisté míře nesmyslný termín. To jednoduše znamená ty, kteří touží zakonzervovat staromódní hodnoty, které sice mohou, ale nemusí být obdivuhodné. Libertariánství ve všech odstínech kontroverzí, které inspiruje, nás obrací zpět k hlavnímu proudu lidských aspirací – které jsou být svobodný a fungovat v rámci relativně svobodné společnosti při absenci organizovaného vynucování.

To, k čemu teď dochází, jako důsledek toho, co nazýváme Internetovou reformací, je opětovné snoubení naléhavého sklonu lidské přirozenosti být svobodným s informacemi o tom, jak tuto touhu realizovat.

Těší nás, když vidíme, jak se náš náhled na tyhle záležitosti replikuje i u Reuters. Ale nahrazování slova libertarián slovem „konzervativec“ je hloupé – a odhaluje to širší agendu, která má zjevně co dělat s programem pokračující čistky jazyka od slov ve významu „liberty“ jako „svoboda“ a „volnost“.

Nejblíže, jak nám dovolí přiblížit se k těmto výrazům je přes použití slov „konzervativní“ a „konzervatismus“. Ale díky ‚Netu‘ je už příliš pozdě …, jelikož je tu ta rozhodnost dát na srozuměnou, že jediné změny, které Západní kultura dovolí, budou moci pramenit jen politického dialogu.

Závěr: Dojde ke změnám, hlubokým změnám, jelikož libertariánství bude nadále krystalizovat jak v USA, tak v Evropě. Internet je totiž proces, nikoliv epizoda.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: thedailybell.com