Po schůzce se svým afghánským protějškem Hamidem Karzaim americký prezident Barack Obama učinil prohlášení, které mnozí z expertů prohlásili za senzační. Obama vyjádřil připravenost vést rozhovory s hnutím Taliban. Tohle neuvěřitelné prohlášení ve skutečnosti znamená radikální změny v americké politice týkající se Afghánistánu. Až dosud USA trvaly na své strategii „žádné rozhovory s povstalci“. Uznání Talibanu bude vyžadovat od Bílého domu přinejmenším vysvětlení. Je pravděpodobné, že ne všichni američtí daňoví poplatníci takovýto obrat čelem vzad v Afghánské politice přivítají.
Washingtonská připravenost k rozhovorům s Talibanem znamená, že ty ohromné částky peněz (kolem 300 milionů dolarů denně) byly utraceny zbytečně a už od samého počátku šlo k odvrácení těchto obětí použít diplomacii.
11. září 2001 vyhlásily USA svou Křížovou výpravu proti nepřátelům svobodného světa. Nyní po 12 letech neustálých bojových akcí Američanům vítězství vyklouzlo z rukou. Tohle není příležitostí k cynismu. Je ale nezbytné přiznat zjevné: schopnost najít kompromis ještě než se přistoupí k bojům, je vnímána jako moudrost, zatímco připravenost ke kompromisu až během bojů je vnímána jako poraženectví.
Obama si na druhou stranu zkouší zachránit tvář. Když navrhuje, že aby Taliban mohl začít s politickým procesem, tak rovněž trvá na tom, že Taliban by měl uznat současnou afghánskou ústavu, která obsahuje i liberální normy a hodnoty Západu. Skeptici na nás ale apelují, abychom zůstali u realismu. Naděje, že Taliban snadno přijme Západní hodnoty jsou liché. Pokud je tomu tak, pak jsou Obamova prohlášení o legalizaci Talibanu jednostranným ústupkem, který znamená krach americké politiky v Afghánistánu jako takový. Většina expertů má však sklon zdržet se takovéto definice „krachu“. Už jsme to slyšeli od Pavla Zvonareva, zástupce šéfa Institutu USA a Kanady.
„Tohle není porážka. To je schopnost najít kompromisní rozhodnutí, které je adekvátní k dané situaci. Další vývoj situace v Afghánistánu po stažení vojenských kontingentů USA a NATO bude záviset na tom, jak se budou taková rozhodnutí realizovat. Je nezbytné vzít v úvahu, že země sousedící s Afghánistánem nebo umístěné nedaleko něj by mohly mít ještě větší obavy ze situace než ty, co mají USA. Myslím především Rusko. Všechny státy regionu by měly přistoupit ke kolektivnímu úsilí na stabilizaci situace v Afghánistánu.“
A opravdu z toho, co se děje v Afghánistánu, bolí hlava celý region. Ty události v Afghánistánu ovlivní celou Střední Asii, oblast, na níž jsou zaměřeny geopolitické zájmy hlavních mezinárodních hráčů. Mnohé bude záviset na krocích Ruska. Kreml si je vědom míry své odpovědnosti a zkouší nad tímto procesem převzít vedení. Rusko k tomu má účinné nástroje, např. Organizaci smluvní kolektivní bezpečnosti (CSTO).
Je nezbytné se připravit na jakékoliv události v Afghánistánu poté, kdy tam bude zredukována zahraniční vojenská přítomnost. Možná, že je ten správný čas přistoupit k úsilí na zformování tzv. „bezpečnostního pásu“, který by umožnil zastavit export radiálního islamismu. Experti věří, že americko-ruská spolupráce v této oblasti by mohla být dost produktivní. USA i Rusko spolu s dalšími zeměmi by mohlo afghánským vůdcům pomoci vytvořit stabilní společnost schopnou odolat tlakům extrémistických sil.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: globalresearch.ca
