Evropa tomu říká solidarita. Na Ukrajinu proudí zbraně, peníze a podpora, a Norsko patří mezi nejaktivnější přispěvatele. (Foto: Flickr / ilustrační)

Za fasádou však narůstá temný a výbušný problém – krize sociální a bezpečnostní politiky, která by mohla uvrhnout celý kontinent do chaosu.

Když se stovky tisíc bojově ostřílených vojáků vrací z fronty domů bez pomoci, bez práce a bez budoucnosti, vytváříme živnou půdu pro něco mnohem horšího než korupci: zoufalství, extremismus a organizovaný zločin.

Sám jsem mnoho let pracoval s veterány na Ukrajině. Společně s organizacemi EUROMIL a Lifeline Ukraine jsme pomáhali vytvářet programy reintegrace pro vojáky vracející se domů, programy zaměřené na duševní zdraví, pracovní život a sociální podporu.

Viděli jsme, jak lidé znovu našli smysl života, jak se jim vrátila víra v budoucnost. Ale také jsme viděli, jak systém tomuto bránil. Peníze zmizely, podpora zmizela a nakonec byly projekty ukončeny.

Dnes Ukrajina čelí vlně veteránů, kteří se ocitli mimo rámec společnosti. Od roku 2014 sloužilo dva miliony lidí. Mnozí z nich jsou fyzicky a psychicky zraněni. Většina z nich nedostává žádnou pomoc.

USAID a další mezinárodní aktéři omezili nebo zastavili své podpůrné programy. Místní iniciativy jsou vyčerpány. To, co mohlo být nejsilnějším zdrojem země, se místo toho stává tikající časovanou bombou.

Když se vojáci vracejí domů a nemají nic, ztrácejí nejen naději, ale i loajalitu. Bez bezpečnosti, bez práce a bez cíle se stávají zranitelnými vůči silám, které vědí, jak je využít.

Organizovaný zločin, pašování zbraní a drog a extremistické skupiny již začaly verbovat veterány, kteří se cítí zrazeni. Nejedná se o teorie, ale o realitu zdokumentovanou v několika evropských bezpečnostních zprávách.

Setkal jsem se s mnoha z těchto mužů. Někteří se snaží vyrovnat se situací. Jiní se hroutí. Někteří přicházejí o všechno – rodinu, důstojnost, radost ze života.

A uprostřed tohoto systému vidí mafie a paramilitární skupiny svou šanci. Vidí kompetentní, disciplinované a zoufalé muže, které mohou využít. To, co je dnes sociálním problémem na Ukrajině, se zítra může stát bezpečnostní hrozbou pro celou Evropu.

Pokud nebudeme jednat, riskujeme, že Ukrajina sklouzne do společnosti, kde se násilí a kriminalita stanou součástí každodenního života a kde bude autorita státu zpochybňována ozbrojenými sítěmi.

Země postavená na traumatu a korupci nemůže vytvořit stabilitu. Riskujeme, že se nový partner Evropy stane břemenem pro bezpečnostní politiku – zemí, která vyváží nepokoje, zbraně a lidi v nouzi.

Švédsko pochopilo závažnost situace. Pozvalo ukrajinské veterány do Švédska na léčbu a rehabilitaci. Projekty jsou financovány švédskými úřady a realizovány švédskými veteránskými organizacemi s prokázanou odborností. Pomáhají lidem, ne systémům.

Norsko by mohlo udělat totéž, ale rozhodlo se tak neučinit. Norské veteránské organizace s mezinárodními zkušenostmi jsou připraveny pomoci, ale jsou drženy stranou. Říkáme, že chceme pomoci, ale odmítáme využít ty, kteří to skutečně dokážou.

To je nejen nezodpovědné, ale i nebezpečné. Evropa nemůže ignorovat to, co se děje s ukrajinskými veterány. Protože pokud padnou oni, padne i základ stabilní Ukrajiny. A když země s miliony zbraní a válkou zoceleným obyvatelstvem ztratí kontrolu, neovlivní to jen Ukrajinu, ale celou Evropu.

Nejde o to malovat černý obraz. Jde o to být realističtí. Na neléčeném traumatu nelze budovat mír. Žádná demokracie nemůže vzkvétat ve společnosti, která zklamala své vlastní vojáky. Viděl jsem to už dříve, v jiných konfliktech, v jiných zemích. Začíná to nadějí, končí korupcí a nakonec přichází zoufalství.

Stále máme čas jednat. Evropa a Norsko musí vytvořit nový, cílený program pro reintegraci veteránů. Musí být založen na zkušenostech, nikoli na politice. Musí dojít ke spolupráci mezi EUROMIL, Lifeline Ukraine a severskými zeměmi, které již prokázaly svou schopnost tak činit. Musíme moudře využívat naše zdroje na zdravotní péči, odborné vzdělávání a budování komunit. Ne na projekty, které vypadají dobře na papíře, ale nezachraňují životy.

To je náš morální a strategický měřítko. Buď pomůžeme Ukrajině vybudovat společnost bez korupce, kriminality a extremismu, nebo brzy čelíme nové krizi, kterou jsme sami financovali.

Evropa musí pochopit, že nebojujeme jen proti Rusku, ale také proti důsledkům naší vlastní lhostejnosti.

Dan-Viggo Bergtun

Norský veterán OSN a společenský komentátor, který se silně angažuje v oblasti míru, lidských práv a sociálního zabezpečení veteránů. Má za sebou dlouhou kariéru v norské a mezinárodní práci s veterány a je významným hlasem v otázkách demokracie a globální bezpečnosti.

Vážení čtenáři, každý příspěvek je pro provoz našeho zpravodajského webu klíčový. Srdečně děkujeme za vaši podporu i každý dar!

Číslo účtu: 3437663046 / 3030