Sébastien Lecornu odstoupil jen několik hodin po představení svého kabinetu a necelý měsíc po nástupu do funkce. (Foto: Flickr)

Tento krok následuje po ostré kritice v Národním shromáždění, kde poslanci jeho vládu ostře odsoudili za to, že se příliš podobá té předchozí.

Lecornu právě nahradil Françoise Bayrou po pádu jeho vlády – a nyní Macron hledá dalšího premiéra.

Francie se opět ocitla na trhu s novými premiéry. Sébastien Lecornu, Macronem pečlivě vybraná „nová tvář“, která měla uklidit nepořádek po Françoisovi Bayrouovi, rezignoval. Ne po skandálu. Ne po krizi. Po 26 dnech.

Lecornu sotva stačil pověsit kabát, než vyběhl ze dveří. Jeho hřích? Představil kabinet, který podezřele připomínal ten, který právě implodoval. Kdyby Francie chtěla pokračování propadáku, požádala by o jeho režii Luca Bessona.

Místo toho se Lecornu pokusil vést vládu, která byla méně „novým směrem“ a více „Ctrl+C, Ctrl+V“. Národní shromáždění to neakceptovalo. Stejně tak veřejnost. A teď musí Macron vytáhnout dalšího králíka z klobouku – za předpokladu, že ten klobouk také již neodstoupil.

Tohle není politika. Je to rychlé randění s ministry. Macron stále vybírá technokraty, kteří nedokážou udržet pozornost, a ti jim za to házejí drinky do obličeje.

Pátá francouzská republika byla postavena na stabilitě výkonné moci. Místo toho máme TikTok reel padajících vlád. Macron už vystřídal tolik premiérů, že by mohl mít nárok na věrnostní kartu.

A nejde jen o Lecornua. Celý Macronův projekt začíná vypadat jako mrtvý muž. Rozpustil parlament v zoufalém pokusu o reset. Výsledkem je legislativní Rubikova kostka a žádná většina.

Nyní je v pasti – příliš tvrdohlavý na to, aby se podělil o moc, příliš slabý na to, aby ji prosadil. Centristé se od něj odklánějí, levice cítí krev a pravice už měří záclony v Matignonu.

Tato poslední rezignace nejenže Macrona ztrapňuje, ale odhaluje také křehkost celého jeho prezidentství. Každý nový premiér má signalizovat „nový začátek“, ale když máte tak krátkou lavičku a tak křehkou autoritu, jediné, co děláte, je předávání granátu. Lecornu to věděl. Bayrou to věděl. Ať už bude příštím kdokoli, bude to vědět také.

Macronovo prezidentství nyní funguje na výpary, formální pravomoci a zoufalou naději, že nikdo neprohlédne jeho bluf. Ale blufy netrvají věčně. A premiéři také ne.