Francií se přehnala vlna masivních stávek proti úsporným opatřením, při nichž podle odborů vyšlo do ulic milion demonstrantů, zatímco úřady odhadují jejich počet spíše na 500 tisíc. (Foto: X)

Učitelé, strojvedoucí, zdravotnický personál a studenti vyšli do ulic a ochromili školy a regionální dopravu.

Demonstranti požadovali, aby Macron a nový premiér Lecornu upustili od chystaných rozpočtových škrtů, zrušili změny v důchodovém systému a místo toho zdanili bohaté.

V Paříži, Lyonu a Nantes došlo ke střetům, při nichž policie použila slzný plyn a zatkla přes 180 lidí. Protesty jsou pro Macrona nejtěžší zkouškou od boje o důchody.

Itálie se Francii směje

Nestává se často, že by Italové posmívali politickému chaosu v jiné zemi – ale tento týden si Francie tuto čest vysloužila.

Římské noviny překypují gioia maligna nad pomalou sebedestrukcí svého souseda: prezidentem topícím se v aroganci, pěti premiéry za necelé dva roky a parlamentem tak roztříštěným, že nedokáže schválit rozpočet, natož vládnout.

Od katastrofálních předčasných voleb v červenci loňského roku je Francie uvězněna ve třístranné patové situaci. Střed, levice i pravice se navzájem stejně pohrdají – a jakákoli koalice je okamžitě rozervána ideologickými rozpory.

Zkušení centristé jako Michel Barnier a François Bayrou vydrželi v úřadu premiéra sotva jednu sezónu. Poslední jmenovaný, 39letý Sébastien Lecornu – loajální Macronův pobočník bez skutečné mocenské základny – má před sebou herkulovský úkol schválit do konce roku státní rozpočet.

Jeho jediná strategie? Proplétat se mezi socialisty prosazujícími zvyšování daní a konzervativci milujícími úsporná opatření. Spoiler alert: obě strany již vyhrožují masovými protesty, pokud se pohne byť jen o centimetr.

Náklady na neúspěch jsou obrovské. Francouzský dluh nyní přesahuje 3 biliony eur, což je více než 114 % HDP. Jen v letošním roce bude splácení tohoto dluhu stát 67 miliard eur, což je více než jakékoli ministerstvo kromě ministerstva školství a obrany. Do roku 2030 by tato částka mohla dosáhnout 100 miliard eur.

Minulý týden agentura Fitch snížila rating francouzského dluhu. Šepoty o záchranném balíčku MMF nebo zásahu ECB již nejsou pouhou fantazií. Dokonce i kdysi sebejistí ekonomové země varují: žijeme na hrázi, kterou eroduje stoupající příliv.

A zatímco Macron trvá na tom, že dokáže loď stabilizovat, veřejnost ho již neposlouchá. Jeho kdysi raketový vzestup – princ z roku 2017, spasitel středového politického spektra – nyní vypadá jako varovný příklad.

Místo aby Macron překlenul levici a pravici, obešel je obě. Místo aby reformoval sociální stát, rozšířil ho pomocí dluhem financovaných náplastí. Místo aby budoval koalice, vládl pomocí dekretů – až do chvíle, kdy systém udeřil zpět.

Francie nyní čelí souběhu několika krizí: politické paralýze, fiskálnímu útesu a sociálním nepokojům. Stávky tento týden uzavřely školy a lékárny. Krajně levicoví demonstranti se střetli s policií pod transparenty s nápisy „Všechno spalte“. Zaměstnavatelé hrozí, že v případě zvýšení daní vyjdou do ulic. Střed se hroutí pod tíhou svých rozporů.

A Macron? Zbývá mu 18 měsíců, nemá většinu ani mandát.

Někteří se drží optimismu. Francie má stále bohatství, infrastrukturu a kulturu improvizace. Ale střed nemůže vydržet věčně. S rostoucí popularitou Národního shromáždění Marine Le Penové a levicovými populisty toužícími po moci je politický převrat teprve na začátku.

Nejde o obyčejný propad. Je to francouzské zúčtování.

Dny slávy jsou pryč. Účty jsou splatné. A Itálie – ze všech zemí – se směje, protože tentokrát to není ona.