Na internet se dnes, kdy tisk a televizní média slouží jako ministerstvo propagandy, nahlíží jako na posledního zachránce poctivé novinařiny a svobodného vyjadřování. Což ovšem platí jen v  případě, kdy se lidé zřeknou služeb googlu, facebooku, twitteru atd. a připojí se k takovým alternativám, které vaše zprávy nezablokují v okamžiku, kdy se přestanou krýt s vysvětleními oficiálními. (Foto: Wikimedia)

Naneštěstí se však lidé svých ustálených životních stereotypů vzdávají jen neradi. Jsou prostě zvyklí na facebook a twitter a o dalších alternativách mnohdy ani nevědí. A i kdyby třeba i věděli, nechce se jim ztrácet čas tím, že si budou na počítačích pořizovat cosi nového.

Liberální Amerika vytvořila společnost, která si zvykla hledat v informacích v podstatě jen senzace a veřejná zostouzení. A dokonce i ikony levice schytávají kritiku,za to, že s tempem nenávisti, jak ji stanovila politika totožností, nedrží krok.

Pokud jde o svobodu projevu dospěla západní společnost k bodu, kdy kdokoli vzápětí po vyslovení svého názoru musí být připraven na to, že se za něj v příštím okamžiku bude muset omlouvat. Čímž debata přestala existovat. A názory jednotlivé osoby jsou pro tuto osobu zkonstruovány shora tak, aby vyjádřila názor nejsoučasnější – nikoliv tedy názor platný včera nebo třeba i před hodinou.

Výsledkem takovéto praxe je prostředí, v němž pravda hyne na úbytě.

V 21. století je v západním světě v zásadě nemožné vyslovit pravdu a nebýt za to démonizován. A démonizace pravdy děsí samozřejmě všechny, kterým se od nejčasnějších let tlouklo do hlavy, že nemohou mít na věci svůj vlastní názor.

Jestliže Američané a lidé západního světa vůbec mají mít nějakou budoucnost, bude to jen díky takovým webům, jaký právě čtete. Jeho podpora je úderem Matrixu.

Pravda neměla nikdy na růžích ustláno. Ale v 21. století se proti ní vede boj nelítostnější než kdy jindy. Nad pravdu se totiž povýšily agendy. A proto je tím víc potřeba, aby lidé podporovali pravdu na místech, kde se ještě dá nalézt.

Ve 20. století existovaly liberální a konzervativní nadace, které podporovaly první dodatek americké ústavy i disidentské názory. Což už dnes není pravda. Konzervativní nadace upadly do rukou neokonzervativců a do jejích agend o americké (a izraelské) hegemonii, a nadace liberální se ztotožnily s politikou totožnosti, do níž, seč mohou, pumpují peníze na likvidaci politiky soudržnosti.

Pro pravdu peníze zkrátka nejsou. Takže úkol držet pravdu přece jen při životě připadl dnes obyčejným lidem.

Paul Craig Roberts

Vybral a přeložil Lubomír Man