Existuje několik dobrých důvodů se domnívat, že Američany zorganizovaný letecký útok na základnu syrské armády poblíž Dajr az-Zauru minulý víkend byl úmyslným a vražedným činem americké sabotáže. Jedním z nejpádnějších důvodů je fakt, že Pentagon i CIA věděli, že je třeba něco podniknout k rozbití příměří vyjednaného ministrem zahraničí Spojených států Johnem Kerrym a jeho ruským protějškem Sergejem Lavrovem.


Nutkání zničit již tak samo o sobě křehké příměří, bylo způsobeno tím, že příměří nepříjemně odhalovalo systematickou americkou účast na syrském konfliktu prostřednictvím teroristických bojůvek.

A nejen to. Provizorní příměří také odhalovalo složky americké vlády, zodpovědné za válečné běsnění. Ministr obrany USA (a současně šéf Pentagonu) Ashton Carter údajně bojoval zuby nehty s Obamovým top diplomatem Johnem Kerrym, když se druhý jmenovaný snažil s ruským protějškem Lavrovem dotáhnout do konce plán příměří minulý víkend (9. září 2016) v Ženevě.

Sergej Lavrov a novináři museli údajně několik hodin čekat, než se konečně Kerry dostavil k podepsání smlouvy, když byl celou tu dobu zdržován intenzivními konferenčními hovory, kde se handrkoval s Carterem a dalšími vojenskými pohlaváry z Washingtonu. Dokonce i několik dní před Kerryho diplomatickou cestou do Ženevy se Carter pohrdavě vyjadřoval k jakékoliv dohodě s Ruskem o klidu zbraní v Sýrii.

Je dobře zdokumentováno, že jak Pentagon, tak CIA tajně organizovaly programy pro vyzbrojování a výcvik protivládních militantů v Sýrii, od samého začátku války v březnu 2011. Washington oficiálně podporuje jen „umírněnou“ a „prověřenou“ opozici. Občas se ale v západních médiích objeví zprávy, svědčící o hlubších a zlověstnějších vazbách mezi americkou armádou a teroristickými skupinami, když se dozvíme, že americké zbraně se „neúmyslně“ dostaly mezi extrémistické džihádistické bojůvky.

To, že se jedná jen o oficiální přetvářku USA a jejich spojenců z NATO a arabských zemí, že podporují jen „umírněné rebely“ a nemají tedy nic společného se zavedenými teroristickými skupinami jako Al-Nusra a Daesh (ISIS), se v souvislosti s vyhlášením příměří začalo nebezpečně odhalovat.

Je možné, že diplomatická klika Obamova kabinetu, včetně samotného prezidenta Obamy a jeho ministra zahraničí Johna Kerryho, si nebyla v plném rozsahu vědoma všech špinavostí USA ve válce v Sýrii, včetně propracovaného napojení na teroristické oddíly. Je také možné, že tato Obamova družina je jen dostatečně prodejná a naivní, aby uvěřila washingtonské propagandě rozlišování mezi „umírněnými rebely“ a „teroristy“.

Takže, když Kerry a Lavrov oznámili jejich plán příměří 9. září v Ženevě, výzvy amerického diplomata k Američany podporovaným „umírněným rebelům“, aby se oddělili od teroristických skupin, mohly mít původ v naivních představách, že takto členěné skupinky skutečně existují. Jak jinak si vysvětlit tak naivní a jalovou veřejnou výzvu?

To samé se však nedá říci o Pentagonu a CIA. Váleční štváči zalezlí v Pentagonu a Langley moc dobře znají celou tu hnusnou pravdu. Pravdu, že všechny militantní skupinky v Sýrii jsou sloučeny do jednotného, teroristického uskupení, i když pod množstvím různých jmen a se zdánlivými rozdíly ve vyznávání ideologie al-Káidy (wahhábismu). Váleční architekti vědí, že Washington, spolu se svými spojenci s NATO a arabských zemí, sponzorují tato teroristická uskupení.

Kdokoliv, kdo něco ví o původu al-Káidy, jako produktu z dílny CIA v 80. letech v Afghánistánu, nebude ani v nejmenším překvapen systematičností americké účasti v syrském konfliktu.

To ostatně vysvětluje, proč Carter a americká armáda obecně, tak vehementně protestovali proti Kerryho plánu na příměří s Ruskem. Byli si dobře vědomi toho, že klid zbraní nebyl možný ne jenom z důvodu existujícího napojení Američanů na teroristické oddíly, ale také proto, že nedodržení příměří by jen dále poodhalilo tyto americké konexe a spoluvina USA na válce v Sýrii by se tak dostala do širšího povědomí veřejnosti.

A jak vyšlo najevo, vyráběči teroristů z Pentagonu a CIA skutečně měli opodstatněné obavy. Jen několik dní poté, co vstoupilo v platnost Kerry-Lavrovovo příměří (12. září 2016), se zřetelně ukázalo, že žádné dělení bojůvek na „umírněné“ a „teroristy“ prostě neexistuje. Všechny militantní skupinky pokračovaly v porušování formálního příměří na severním bojišti v okolí města Aleppo, ale i v jiných oblastech po celé Sýrii.

Americká a západní média potom začala chrlit negace o syrském „režimu“ a jeho ruském spojenci, jak zabraňují humanitární pomoci v dosažení oblasti držené povstalci východně od Aleppa. Ale všechna tato rétorická hra médií nemohla zastřít fakt, že příměří bylo porušováno všemi militantními skupinami, takže pro humanitární pomoc potom bylo nemožné se do Aleppa dostat. Další událostí zlehčovanou západními médii bylo, když turecká vláda odmítla spolupracovat se syrskými úřady na rozehnání konvoje OSN, který směřoval z Turecka do Aleppa. Pokud přihlédneme k zdokumentovanému faktu, že Turecko v minulosti použilo „humanitární pomoc“ jako zástěrku k dodávkám zbraní povstalcům, je bdělost Damašku pochopitelná.