Celý svět sleduje Putina, jak hraje poker se Západními politiky vedenými Obamou, jehož následují washingtonští quislingové v Londýně, v Bruselu a v Berlíně. Americkým cílem je od konce Studené války finančními, ekonomickými, a bude-li to nezbytné, i vojenskými prostředky oslabit jakoukoliv reálnou konkurenci jejich globální dominanci nad financemi a zdroji prostřednictvím petrodolaru a postavení dolaru jako světové rezervní měny. Současné obchodní a ekonomické sankce na Rusko a Írán přichází po dlouhým časem osvědčených pokusech ukazujících, že takové sankce nikdy samy o sobě neuspěly, jak to víme z více než 50 leté blokády Kuby.
Tato strategie však může u odporujících národů vést i k vojenské odvetě, často když je to jediná alternativa ke skoncování s blokádou atp., což jsou válečné akty a dovolují USA a dalším demokraciím použít otevřeně své konečné nadřazené vojenské síly proti zlobivě suverénním státům. Tohle fungovalo už za Lincolna proti státům Americké konfederace, za Woodrow Wilsona proti Centrálním mocnostem před První světovou válkou a proti Japonskému impériu před Druhou světovou válkou, ale i proti Iráku, Libyi – a vůbec seznam je nekonečný.
Nedávno vyvolaly USA v úzké součinnosti se svým klientským státem Saúdskou Arábií kolaps cen ropy, aby tak oslabily ekonomickou sílu jak Íránu, tak Ruska, dvou hlavních států oponujících americké hegemonii, jejich zahraniční politice a politice petrodolaru. Ano, to přinese zkázu i americkému průmyslu břidlic stejně jako Londýnskému ropného průmyslu v Severním moři, ale zisky z ropy blednou v porovnání s důležitostí udržení Západní moci nad Ruskem a Čínou.
Doufám, že Putin si uvědomuje, že pro USA to není žádná hra, jelikož tato finanční a strategická hra je pro Washington a jeho Západní spojence hrou o život, když šíleně postupovali podle smrtonosného receptu na růst a prosperitu od Goldmana Sachse a kartelu centrálního bankovnictví. Čas tomu už vypršel; ty dluhy nepůjde nikdy splatit a dříve či později se tak, či onak musí zrušit.
Jako nová ekonomická velmoc číhá Čína na křídlech, jelikož je moc velká, aby se do ní pustily, tak je americkou strategií pouštět se do jejích dvou vrcholných spojenců Íránu a Ruska, aby hrály o čas pro Wall Street a Washington. Strategií by mohl být konkurenční kurz vedených akcí, ale riziko vojenských důsledků a dokonce třetí světové války při tom hrozí na horizontu a žádná země ještě nikdy Rusko neporazila pozemním útokem. K tomu mohu dodat, že tohle rizikové manévrování na pokraji války je jen kvůli ochraně našeho bankovnictví a elit na Wall Streetu a jejich profitu na úkor Amerického lidu, ale tohle USA dělávaly už v minulosti.
Je tohle jen zopakováním Versailleské smlouvy v ruském stylu?
Tohle všechno se už ale dělo v minulosti. Je to ta samá stará hra, jen s jinými hráči. Mám obavy, že se díváme na zopakování Versailleské smlouvy v ruském stylu. Když se místo na establišmentem směrovanou propagandu servírovanou veřejnosti podíváte blíže na reálnou historii, tak si uvědomíte, že Západní finanční elity a kartel centrálního bankovnictví zřídka mění taktiku. Proč by také měly? Jejich finanční impéria nadále rostou i během všech velkých válek a finančních krizí, a pokud to špatně odhadnou, tak přimějí daňové poplatníky, aby je ti z toho vykoupili.
Takoví týpci jako Goldman Sachs, Rothschild a Soros kontrolují Západní demokracie stejně jako finanční trhy a ti mají ve zvyku platit nebo vydírat roztleskávače a figurky hrající si pro ně na vrcholné politiky, aby podstrkovali jejich nejlepší zájmy obyvatelstvu, jako že to jsou přijatelné ekonomické nebo politické linie.
Např. prohlášení Woodrow Wilsona s jeho Čtrnácti body pronesené 8. ledna 1918 tvrdící, že válka a americké intervence byly morální povinností, aby se do Evropy po První světové válce vnesl mír, bylo jedním z hlavních důvodů zažalování Němců kvůli míru. My ve zpětném pohledu víme, že americká intervence byla ve skutečnosti provedená, aby Spojenci buď neprohráli, nebo nevyjednali urovnání, které by znemožnilo, aby francouzské a britské banky splatily ohromné půjčky u amerického bankovního establishmentu, jinak by totiž uvrhly vůdčí banky těch dnů do bankrotu.
Jakmile válka skončila, tak se ta otřepaná klišé o svobodě, sebeurčení a vytvoření světa bezpečného pro demokracii rozpustila ve Versailleské smlouvě, tj. v jedné z nejpomstychtivějších a nejneférovějších mírových smluv, jaké kdy byly vnuceny poraženému nepříteli. Celá Rakousko-Uherská říše byla zcela zničena kromě malé oblasti současného Rakouska a Německo, to bylo zbaveno značné části svého území a podrobeno pomstychtivému a nesplatitelnému válečnému dluhu, jaký je srovnatelný snad jen se současným americkým národním dluhem. Tahle smlouva bohužel vytvořila jen hněv veřejnosti a ekonomický chaos, který nakonec přivedl k moci Hitlera a připravil jeviště pro Druhou světovou válku.
Tak kam se odsud Rusko vydá?
Zaprvé američtí mediální učenci naznačují, že Putin by mohl vrátit úder vpádem na Ukrajinu. Ale proč by Rusko Ukrajinu chtělo? Kromě skutečně podstatných zemědělských zdrojů, které lze nakoupit na volném trhu, je to zbankrotovaná země s dlouhým seznamem zhroucených vlád. Ta země se propůjčila jako zástupná tlapa do bitvy mezi Východem a Západem, a její lid už kvůli tomu nesmírně trpěl. Rusko by se teď snad mohlo rozhýbat k postupu na Východ, aby ochránilo rusky mluvící oblasti, a mohlo by být svolné trpět dalšími ekonomickými důsledky kvůli vytvoření pevninského mostu ke Krymu, ale udělat to vojensky se jeví jako omezené řešení a ještě přinejlepším kontraproduktivní.
Žádný národ ve válce mezi USA, UK a EU versus Rusko a Čína, pokud se bude střílet, nevyhraje. Důsledky jsou příliš strašné, aby se o tom vůbec uvažovalo, ale Rusko má eso v rukávu, se kterým tu dnes probíhající finanční a ekonomickou bitvu může vyhrát.
Rusko by se zaprvé mohlo spojit s Čínou do nové, zlatem, ropou a přírodními zdroji podložené monetární unie jako alternativy k selhavšímu modelu dluhové demokracie protlačovanému Wall Streetem, kartelem centrálních bank a vypočítavými politiky Západu. Ten ale prostě dlouhodobě nefunguje k financování prosperity a ke zlepšení životní úrovně přes ty hory dluhů uvalené na budoucí generace.
Wasthington už zničil všechny daňové ráje a tu trochu osobního a finančního soukromí, co ještě ve světě zbyla, protože z nich zoufale potřebuje výnosy. Každý finanční ráj už byl vyklučen, včetně Švýcarska, protože to nemá naději se ubránit proti USA, UK a EU. USA mají v úmyslu udělat z Ruska stát páriů a odříznout ho od obchodu, finančních transferů, a bankovních a úvěrových trhů Západu. A to neustane, dokud nebude Putin svržen a Rusko se nepodvolí Novému světovému řádu (New World Order) a nebude jej podporovat. Další na řadě po Rusku bude Čína. Takže by monetární unie mohla Rusku poskytnout potřebnou podporu, aby zaručila nezávislost a sebeurčení i pro Čínu.
Zadruhé by Rusko mělo na finanční frontě jednat spíše ofenzivně než defenzivně vytvářením daňových zón osvobozených od korporátních daní a s nízkými daněmi z příjmů a vítat korporace, úspěšné lidi a podnikatele, aby se tam usídlovali a vytvářeli pracovní místa a prosperitu. Hongkongský model funguje k vytváření průmyslu, průmyslových služeb a prosperity svobodného trhu a Rusko, aby zvítězilo, potřebuje daleko více než jen na zdrojích založenou ekonomiku.
Rusko potřebuje více obyvatel a větší střední třídu a mělo by nabízet příležitosti pro pobyt a občanství pro produktivní a úspěšné pracovníky, podnikatelské projekty, korporace atd. spolu i s právem rozumného finančního a korporátního soukromí jakož i s výhodou nízkých daní.
Kanada, úžasná země, ve které dnes už žiji a pracuji, nabízí výhody trvalého pobytu a občanství stovkám a tisícům cizinců, kteří chtějí do Kanady migrovat a pracovat v ní spolu s výhodami nízkých korporátních daní. Rusko může dělat to samé, a to by také mělo, ač trh za to vyžaduje cenu skutečného kaufu, jelikož Rusko ještě nemá dlouhou historii vlády zákona, bezpečnosti a míru jako Kanada. Rusko by se mělo poohlédnout po oblastech s dobrým klimatem, jako je Krym a další oblasti kolem Černého moře, a možná Kaliningrad na evropském severu uprostřed EU.
Konkurence, svobodné trhy, minimální regulace a nízké daně, to jsou řešení 21. století oproti vojensky agresivním, předluženým a po zdrojích prahnoucím impériím. Putin to na své tiskové konferenci minulý týden řekl dobře.
„Nenechají medvěda v klidu. Vždy ho budou chtít uvázat na řetěz. A jakmile ho dají na řetěz, tak mu vytrhají drápy a tesáky. Mluvíme-li o dnešních časech, pak jde o jaderné odstrašení. Jakmile k tomu dojde, tak už nikdo medvěda potřebovat nebude. Tak ho vycpou. A začnou pak natahovat svoje pracky po tajze. Už jsme od Západních činitelů hojně slýchali prohlášení, jak je to nefér, že Rusko vlastní Sibiř.“ – Vladimir PutinTak Vladimire Putine, přišel čas, abys začal hrát s esem v rukávu. Rusko může v této finanční a ekonomické válce, kterou proti němu vedou, zvítězit, ale ne tím, že bude hrát tu samou starou hru pokeru, v němž převažuje podfuk. Ukaž světu, že Rusko má v 21. století na vůdcovství mírovým a konkurenceschopným způsobem tím, že využiješ dluhovou, měnovou a bankovní slabost Západu k vítězství nad řetězy svého protivníka, kterými se snaží přikovat Rusko stejně, jako to udělali zbytku světa, aby i to se vzdalo a přijalo nevolnictví.
Poznámka překladatele: Tento článek je na stránkách libertariánského Daily Bell zvláštním obratem. Pro ně bylo vždy impérium jako impérium, jestli to iluminátské nebo třebas Putinovské. Vnímali to nahrubo řečeno tak, že mohou se mezi tím škorpit, ale nakonec z nich bude stejně jedna banda a jedno NWO, a kdo by z nich v tom jejich New World Order měl hrát první housle, může být libertariánovi jedno. Najednou je tu hlas, který tu něco vnímá jako možnou cestu k vykolejení NWO v něčem jiném než v pěstování marjánky na vlastní zahrádce.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: thedailybell.com, reformy.cz