V rámci geopolitické soutěže se nám rozbíhá řada technologických závodů, kdy ty zpravidla mívají i vazby na závody ve zbrojení. Patří k nim i opět se rozbíhající kosmické závody zahrnující stejně jako kdysi snahy o dobývání Měsíce, píše se v článku. (Foto: Flickr / ilustrační)

A kde se rozpoutá soutěž, tam k ní USA vždy přidají i vojenskou dimenzi. Jak se píše v americké publikaci SpaceNews, tak Pentagon prohlásil vesmír za válčiště a generálové a ředitelé kosmického průmyslu se chystají jej bránit jako nejvyšší kótu bojiště.

Podobný přístup zaujímá i blízký spojenec Ameriky Británie, když její náčelník letectva sir Mike Wigston nejenže se k této kampani za kosmické válčiště přidal, ale otvírá Ústřední kosmické velitelství Královského letectva na letišti High Wycombe u Londýna, které bude s Američany na tom vytvoření nejvyšší kóty bojiště ve vesmíru spolupracovat. To je v souběhu s konceptem kosmické doktríny Pentagonu z roku 2020 prohlašující, že Čína s Ruskem Ameriku z kosmu značně ohrožuje a že další mezinárodní smlouva o neumisťování zbraní do vesmíru navrhovaná těmito dvěma zeměmi je špatnost.

Čína s Ruskem však síly v kosmické spolupráci spojují, ač s jinými ambicemi, a také by chtěly vést svůj projekt jako otevřený i pro jiné mezinárodní partnery, tak nějak ve smyslu toho principu budování „společné budoucnosti lidstva“, na kterém Čína staví svoji zahraniční politiku. Hlavním svorníkem jejich kosmické spolupráce se má stát společná lunární základna zvaná Mezinárodní lunární výzkumná stanice (ILRS).

Čína s Ruskem o tom natočila i video-poselství, v němž se praví, že lidé začali před více než 60 lety odvážně zkoumat Měsíc a teď už nastal čas, abychom projevili ještě větší kuráž, odhodlanost a přišli s ambicióznějšími cíli.“ A projekt, který za tímto cílem obě země společně rozjíždí, má mít tři fáze. V té první má v letech 2021 až 2025 proběhnout nejméně šest robotických lunárních misí, v nichž si obě strany rovným dílem rozdělí odpovědnosti, aby prozkoumaly oblast, v níž chtějí přistávat a zkoumat. Pak v letech 2026 až 2035 ve druhé fázi začnou budovat soustavy zařízení na lunární orbitě i povrchu a vozit tam ohromné rozsahy nákladů. Následně má roku 2036 začít třetí fáze s běžným provozem těchto základen, s lunárním výzkumem a s vývojem nových technologií. Tento časový rozvrh se počítá spíš jako takový opatrný, kdy skutečný průběh bude nejspíš rychlejší, k čemuž tyto kosmicky zdatné země mají určitě kapacity. Vše to zapadá do širších plánů obou zemí na spolupráci ve stylu „jak na nebi, tak na zemi“ v ekonomické a technologické oblasti spolu s vojenskou a diplomatickou kooperací, jak už to vidíme např. na posledních společných vojenských cvičeních.

Spolu s tím probíhá i program NASA Artemis, v jehož průběhu má roku 2024 dojít počínaje vysazením první ženy k návratu lidí na Měsíc a rozběhnout se rozsáhlejší usazování lidí na lunárním povrchu. Podobně jako Čína s Ruskem chystající se vybudovat stálou orbitální základnu nad Měsícem, i NASA rekrutovala ke spolupráci Japonsko, Kanadu a Evropskou kosmickou agenturu do projektu Lunární orbitální platformy a brány k podpoře činností astronautů na měsíčním povrchu.

Ani Číňané s Rusy v dobývání Měsíce nechtějí zůstat sami a ILRS prohlásili za mezinárodní projekt otevřený spolupráci lidstva včetně případné spolupráce s NASA. Kromě technologií proto vyvíjí právní rámec pro mezinárodní partnerství v projektu ILRS pro spolupráci, plánování, posuzování, konstrukci, vývoj, realizaci a provoz ILRS s výměnou výzkumných výsledků a s prosazováním mírového výzkumu a využívání kosmu ve prospěch celého lidstva, jak se k tomu ve společném prohlášení přihlásily obě jejich kosmické agentury, tj. Roscosmos a Čínský národní kosmický úřad (CNSA). Zdůrazňovaly přitom, že od svých partnerů vítají veškeré hmatatelné i nehmatatelné příspěvky ke spolupráci při zřízení ILRS ve všech aspektech a fázích mise a jsou přesvědčeni, že ta spolupráce bude k vzájemnému prospěchu všech zúčastněných.

Nové závody o Měsíc jak v 60. letech už tu tedy jsou. Nemusí jít však jen o závody o Měsíc samotný, zrovna tak může jít o soutěž o partnery ke spolupráci. Konec konců ILRS je jako takový otevřený projekt koncipován, zatímco ten americký má více charakter vytváření uzavřených kruhů privilegovaných podobně, jako když měla a má z americké iniciativy Čína zakázána vstup do projektu Mezinárodní kosmické stanice ISS. Stejně jako by se Amerika jistě moc přívětivě netvářila, kdyby se účastníci jejího projektu chtěli souběžně zapojovat i do ILRS. Ač třeba evropské země se do několika posledních čínských kosmických projektů už zapojily a jistě by měly chuť zapojit se i do ILRS, takže ta soutěž o partnery může být ještě dost napínavá.

Zvláště když tím nabídka partnerství ze strany Číny a Ruska nejspíš neskončí. Náměstek ředitele Čínské agentury pilotovaných kosmických letů Ji Qiming nedávno např. prohlásil, že Čína si je jistá, že výhledy na rozšiřování kosmické spolupráce s Ruskem ve všemožných oblastech jsou optimistické a projekty kosmické spolupráce budou přibývat, když přímo tvrdil, že „Peking zkoumá možnosti, jak spolu s Ruskem ještě více přispět ke globálnímu kosmickému výzkumu.“

Kdy třeba média ve Francii, která se v poslední době s Čínou dost sbližuje, a zapojila se i do jejích kosmických projektů např. do současné mise zkoumající Mars, píší o čínsko-ruské kosmické kooperaci jako o začátku nové éry kosmické spolupráce.

Závody o dobývání a výzkum kosmu lze jistě vítat. Když probíhaly v minulosti, tak výrazně přispěly k technologickému pokroku a éra, kdy se po projektu Apollo utlumily, se vyznačuje určitou stagnací technických inovací, jak je měřena tím hlavním ukazatelem, o kterém se ale moc nemluví – tj. přírůstkem potenciální produktivity výrobních faktorů. Ale ve hře jsou i ty Pentagonem tak oblíbené závody o vesmír jako o nejvyšší kótu bojiště.

Proto také na zasedání První komise Valného shromáždění OSN 7. října ředitel odboru pro nešíření jaderných zbraní a kontrolu zbrojení při ruském ministerstvu vnitra prohlásil: „Několik členských států OSN prosazuje kurz umisťování zbraní (kinetických i ne-kinetických) do kosmu ke zvýšení kapacit k použití síly proti objektům ve vesmíru a k využití vesmíru k bojovým operacím pro dosažení vojenské převahy.“ Rusko za účelem zabránit takovým závodům v kosmickém zbrojení předložilo První komisi Valného shromáždění OSN už řadu návrhů rezolucí např. klauzuli o „neumístění zbraní do vesmíru jako první“ a o „transparentnosti a opatřeních budování důvěry při kosmických činnostech“ a také o „dalších praktických opatřeních k zabránění závodů ve zbrojení v kosmickém prostoru.“