Právě se rozbíhá summit tzv. světových vůdců, o kterém si globálně vrabci na každém stromě cvrlikají, že jde v první řadě o komplot proti Číně, ve kterém se americké jestřábí kruhy, které mají v této zemi momentálně navrch, budou snažit do proti-čínské osy sešikovat ostatní, uvádí se v článku. (Foto: Flickr)

Než ale americký prezident Joe Biden k těmto svým spojencům promluvil, aby je „zaklínadly“ o čínské autokracii, genocidě Xinjiangu a dalšími standardními zaříkadly o „hodnotách“ zkusil přesvědčit, že je jejich „svatou povinností“ obrátit se proti svému největšímu ekonomickému partnerovi, spolupráce s nímž nejvíce táhle jejich ekonomický růst, tj. proti Číně, tak bylo „shodou okolností“ pár hodin předtím zveřejněno cosi prý „šokujícího“:

Čína na proti-čínské zákony, úmluvy a sankční režimy proti zemi, jejím činitelům, firmám a dalším subjektů reaguje zákonem, který je tak „agresivní,“ že stanovuje právní rámec reakce na zahraniční sankční režimy něčím tak strašným, jako jsou zhruba stejné sankce, jaké se uplatňují proti ní. To je prý jak pro ty vůdce G7 v Cornwallu, co se tam sjeli domluvit, jak Čínu izolovat a zbavovat ji příležitostí k růstu, tak pro Západní korporace „šokující“. Asi něco tak „arogantního“ jako sebeobranu proti těm, kdo proti ní uplatní diskriminaci, obdobnými protiopatřeními tedy nečekali.

Dvě vrcholná business seskupení hned v pátek vydala varovná prohlášení, že to může vyvolat neřešitelné problémy, ale čínští činitelé a odborníci se vyjadřují v tom smyslu, že to příliv investic do Číny asi těžko ovlivní.

Čína totiž přišla se Zákonem proti zahraničním sankcím navrženým k zaštítění čínských subjektů a institucí před jednostrannými a diskriminujícími opatřeními uvalenými cizími zeměmi a nakonec „dlouhorukou jurisdikcí“ Spojených států, která si uvaluje účinnost vlastních zákonů na cizí území, která jsou podle práva mimo jejich působnost.

Zákon v podstatě čínskou vládu zmocňuje k trestním opatřením proti všem, kdo se podřídí uplatňování sankcí takových jako od USA či od EU a všechny nutí, aby si vybrali, na kterou stranu se postaví, jestli se postaví za Washington či za Peking. Když se návrh toho zákona začal počátkem týdne před summitem projednávat ve Všečínském shromáždění lidových zástupců, tak se ven dostalo jen pár věcí, o čem to je kromě slibů, že když se čínské subjekty stanou cílem nespravedlivých sankcí, tak zákon umožní aktivní uplatnění protiopatření proti cizím vládám a institucím, kdy se očekávají i právní řízení k odškodnění čínských subjektů za ztráty, které utrpěly.“

Se schválením tohoto zákona se ale objevily podrobnosti o jeho obsahu:

V textu publikovaném odpovídající komisí Všečínského shromáždění lidových zástupců, tj. nejvyššího legislativního orgánu Číny, by k protiopatřením mělo např. patřit odmítání víz, odmítání vstupu, deportace, ale také zapečetění a zmrazení majetku osob a podniků, které se podřídí zahraničním sankcím proti čínským podnikům nebo činitelům.“

Je to odpověď na americkou bohorovnou taktiku všemožných eskalací a vyděračství, při němž byly subjekty, často naprosto mimo působnost americké jurisdikce podrobeny nátlaku, aby neplnily své smluvní závazky, nedodržovaly své sliby, zřekly se svých do té doby prioritních obchodů a často i jen nepřímého zapojení do takových činností. Těmito sankčními režimy postupují i proti jiným zemím, třeba zemím jako Venezuela či Írán, které jsou toho zářným příkladem, ale takto vyděračsky napadli i třeba evropské společnosti, které se v souladu s právem jurisdikcí ve kterých sídlí a působí, a s politikou Evropské unie účastnily stavby plynovodu Severní proud 2 z Ruska do Německa. Teď jsou však najednou „šokováni,“ když si Peking udělil zákonnou pravomoc dělat to samé proti subjektům, které se nechají sešikovat proti Číně, ať jsou ve kterékoliv jurisdikci.

Takové zákony nebo taková opatření bez zákonné opory jen z vůle výkonné moci, když jsou přijímána ze strany vzoru vlády zákona, mezinárodního řádu a světového společenství totiž nepřekvapují, když jsou však přijaty jako zákony sloužící výhradně jako protiopatření proti sankčnímu režimu uvalenému nějakou protistranou, tak prý „šokují“. Tato opatření budou přijímána proti jakékoliv protistraně, která na Čínu uvalí nějaké sankce, nebo proti každému subjektu, který se jim podrobí, třeba proti firmám, které by přestaly plnit své smluvní závazky jen proto, že v USA nebo v EU si usmyslely, že už dále s Čínou nebo s nějakou její firmou, např. s Huawei, nesmí spolupracovat.

Čínské ministerstvo zahraničních věcí ke schválení tohoto zákona oznámilo: „Záměrem tohoto zákona je ochránit suverenitu, důstojnost a základní zájmy naší země a odporovat Západní politice prosazování hegemonie a mocenského působení.“ Zákon zřejmě dobře souzní s cítěním mnoha Číňanů, kteří asi nebyli moc šťastní z toho, že jejich zemi kdekdo beztrestně okopává kotníky, tváří se přitom jako představitel té skutečné spravedlnosti a že kdyby Čína proti tomu něco podnikla, jako proti sankcím Evropské unie za Xinjiang, tak je taková odveta agrese, zatímco prvotní útok je projevem vysoké morálnosti.

A tak se na to objevují spontánní reakce i v čínských anglicko-jazyčných médiích jako v názorových článcích Global Times, kde se zákon chválí: „Ten bude fungovat jako silné odstrašení proti zemím uvalujícím sankce,“ a slibuje: „Nebudeme váhat silám, které nás arogantně napadají, vracet úder a svoji právní patrontašku budeme nadále doplňovat.“

Doteď platilo, že společnosti, ať jsou kdekoliv na světě a podléhají jakékoliv jurisdikci, musí poslouchat americký zákon, který jim nařizuje podílet se na sankcionování Číny, ač to s mezinárodním právem nemá nic společného. Teď Čína zaujala přístup, když můžete vy, tak proč ne my! Tudíž pokud USA, EU nebo někdo jiný stejně bohorovný zavede proti jakémukoliv čínskému subjektu sankce, tak si každý subjekt kdekoliv na světě a v jakékoliv jurisdikci musí vybrat. Pokud poslechne a podrobí se uplatňování Washingtonem či Bruselem nařízených sankcí, musí čekat, že Peking se zachová stejně, a uplatní sankce na něj. To tedy např. Západní společnosti působící v Číně dost straší.

Zákon rovněž umožňuje čínským soudům, aby trestaly společnosti, které se podvolí zahraničním zákonům a stanovuje, že podniky a osoby působící v Číně nebudou poslouchat příkazy k restrikcím vyhlášeným ze zahraničí.

Na G7, kde si hrají na globální Olymp stanovující všem směřování tohoto světa, mají tedy o čem přemýšlet, neboť bohorovnost s sebou nese určité náklady. Měli by se zamyslet i nad smyslem své vlastní existence, neboť značná část světa na tento summit pohlíží obdobně jako čínský šéf-diplomat Yang Jiechi, který v něm vidí „diplomacii úzkých kruhů,“ jak to v telefonním hovoru řekl těsně před summitem ministru zahraničí USA Antony Blinkenovi, kterému říkal, že „skutečný multilateralismus není takovým pseudo-multilateralismem založeným na zájmech úzkých kruhů,“ a G7 v Cornwallu označil za „proti-čínskou“ schůzku.