Washington vytahuje zase své vlastní povídačky o lidských právech, které přes všechnu nedoloženost a absurdnost tamní média berou za nezpochybnitelnou pravdu. (Foto: Flickr)

Když byl zvolen prezident Biden, značná část politických a business kruhů celého světa včetně USA samotných k tomu přistupovala jako k velké naději. Panovaly totiž domněnky, že řada politik Trumpovy administrativy byla určitou úchylkou příznačnou pro Trumpa samotného a kruhy kolem něj, nikoliv za hlavní směr, jakým se vydaly nejmocnější americké elity. Proto se s napětím očekával návrat Ameriky k normálnosti, který měl Biden přinést. Také sliby, které Biden dával, vlastně říkaly, že jeho administrativa chce právě tato očekávání naplnit. Např. sliboval, že napraví narušené diplomatické vztahy USA s mnoha zeměmi a mezi nimi zejména vztahy s Čínou.

Obyvatel Bílého domu se ale změnil a spolu s ním tak trochu rétorika americké administrativy, těžko však hledat nějaké faktické změny v zahraniční politice země, zejména pak ve vztazích s Čínou. Spíše to vypadá, že v sankcích proti čínským firmám a sektoru pokročilých technologií přitvrzuje ještě více než Trumpova administrativa, což vyvolává nemalou nevoli u značné části amerických business kruhů. Asi není pro takovou velmoc jako USA problém uvalit sankce třeba na Kubu a koupit si ten cukr, který produkuje, jinde. Uvalit ale na dílnu světa a největší motor globálního růstu planety obchodní sankce se rovná spíš uvalení sankcí na sebe samé a vytváření vlastní izolace od světa.

Byl tu však další zdroj nadějí, rozhovory v Anchorage, od kterých se čekalo, že by po nich USA mohly zlepšit alespoň ty složky narušených vztahů, na kterých samy prodělávají. To, s čím ale americká strana při rozhovorech přišla, byla hysterická tiráda obvinění ze zločinů proti lidským právům, kybernetických útoků a nekalé ekonomické konkurence, přičemž vše dohromady má být podvracení „na pravidlech založeného světového řádu.“ Čína však dala najevo, že je suverénní zemí a z prosazování svých suverénních práv nehodlá slevovat.

USA tedy vytáhly to, co vždy, aby neposlušné a k vazalství neochotné země „daly do latě“ – lidská práva, pomocí nichž nejdříve vždy z obětí své šikany udělají „černé ovce,“ proti kterým je jakákoliv špatnost povolena ba i velebena jako „boj za univerzální hodnoty lidstva.“ Kdyby vedly USA svou genocidu proti domorodým Američanům dnes, tak by nejdříve obvinili náčelníka Sedícího Býka, že je autokratem, co porušuje lidská práva lovců bizonů, a pak teprve by vyslaly nějakého generála, jakým býval Caster, aby ty Indiány osvobodil od útlaku Sedícího Býka tím, že je postřílí.

A tak chvilku po rozhovorech v Anchorage vydaly USA zprávu o lidských právech, k jejímž ústředním bodům patřila znovuoživená báje o „genocidě a zločinech proti lidskosti“ v Xingjiangu fakticky doložená zhruba stejně jako báje o jednorožci. Nebylo v tom prakticky nic nového oproti minulosti, a zvláště ne nové doklady podkládající ta tvrzení typu „jedna paní povídala,“ kdy všechny ty „paní, co povídaly,“ jsou známy bytostnou nesnášenlivostí k Číně. Je zajímavé, jak všude ve světě, když k něčemu dojde, včetně válkou zničených trosek měst na Středním východě aj., se obvykle hned objeví spousta dokládajících snímků a nafilmovaných záběrů z tamních šokujících událostí. Ale ten Xinjiang se asi nachází „na hodně vzdálené planetě,“ když snímků o dění na Marsu máme daleko více než tvrdých dokladů o těch údajných děsivých událostech v Xinjiangu.

Zprávu však vydalo ministerstvo zahraničí USA, a tak je to „svatá pravda,“ a ta ničím nedoložená zpráva je sama o sobě důkazem postačujícím pro ta, „svobodná, nezávislá, nestranná, objektivní a kritická“ americká média, která jsou zárukou proti zneužití moci vládou, neboť to by mediální investigativci vypátrali. Nemůže jít tedy prý o propagandu.

Přitom zpráva obsahuje takové perly, jako třeba tato: „Přichází četné zprávy, že vláda či její orgány páchají svévolné nebo nezákonné zabíjení. V mnoha takových případech je však k dispozici málo podrobností nebo vůbec žádné.“ Normálně by v USA ani v ufologickém magazínu neprošly takto chabě doložené povídačky o pozorování létajících talířů, natož v seriózním tisku o závažných záležitostech. Když je to ale zpráva od vlády o Číně, tak se o ní přeci nepochybuje a tlačí se veřejnosti do hlavy.

Situace je velice podobná té, kdy na základě povídaček ministerstva zahraničí či obrany bylo všem nezpochybnitelně jasné, že Irák hromadí zbraně hromadného ničení, načež proběhla zkázonosná intervence, která naprosto rozvrátila tuto zemi i celý region, aniž by se tam jakákoliv taková zbraň našla, a na základě podobných nezpochybnitelných pravd se jednalo častěji, např. při destrukci a dosud trvajícím rozvratu Libye pod záminkami stejně „pravdivých“ povídaček. Naštěstí Čína je jiná váhová kategorie, ale alespoň ekonomické škody po celém světě včetně USA samotných se tím napáchají značné.

Jak by americká média asi jásala, kdyby ze Xingjiangu sehnala alespoň promile zpráva o stejných hrůzách, jaké se dějí při porušování lidských práv, svévolných policejních vraždách aj. v USA a o rasových nepokojích a rasových vraždách. Je vůbec možné, aby se hrůz v Xinjiangu dělo více než v USA, aniž by o tom bylo alespoň promile dokladů, jaké jsou k dispozici z USA?

A USA jsou přesto vzorem vlády zákona, liberálních svobod a lidských práv s nezpochybnitelným právem kohokoliv na světě bez důkazů obvinit z porušování těchto práv a vystavit ho zcela svévolně a nepodloženě šikaně, či dokonce vojenské intervenci. Dost nepříjemně to připomíná verš z písně Karla Kryla: „Na rohu ulice vrah o morálce káže.“

V každé zemi občas dochází k různým nezákonnostem, zneužíváním moci ze strany úřadů atp., kdy USA jsou toho zvláště zářným příkladem, kdy málokde na světě kromě míst stižených občanskou válkou se toho děje právě tolik, co v USA. V tak velké zemi, jako je Čína, i kdyby četnost výskytu takovýchto událostí nebyla moc velká, se musí občas něco vyskytnout. Ale je udivující, že ti strážci lidských práv, místo aby se chytaly občasných skutečností, přichází s povídačkami, které se vymykají zdravému rozumu.

Ujguři jsou vystaveni genocidě, ale množí se v Číně asi nejvíce. Jsou vystaveni útlaku, ale na rozdíl třeba od Rohingů v Myanmaru ze země masově neprchají, ač vzhledem k místním přírodním podmínkám by to bylo snadné. A ti, co odchází, odchází nejčastěji do měst mimo Xinjiang ke svým „utlačitelům“ Číňanům, aby tam sháněli lépe placenou práci. Největším problémem Xinjiangu je nezaměstnanost a nízké mzdy těch zaměstnaných, ale bájí se o nucené práci, která by tam neměla smysl. Vyzývá se k pomoci tamního lidu tím, že se přestane odebírat jejich bavlna, která je živí.

Jak potom čemukoliv o lidských právech v této autonomní oblasti nebo i v Číně jako celku věřit, když o věcech, které by se klidně daly čekat, se nereferuje, ale vypráví se báchorky vymykající se zdravému rozumu?

Zdroj: czech.cri.cn