Čtvrteční setkání čínského prezidenta Si Ťin-pchinga s předsedou Evropské rady Antoniem Costou a předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou v Pekingu bylo klíčovým momentem, který reflektuje půlstoletí diplomatických vztahů. (Foto: Flickr)

I když se tato cesta, která začala v roce 1975, neobešla bez občasných napětí, soustředění se pouze na třecí plochy by zastřelo hloubku a odolnost tohoto mnohostranného partnerství.

Vztahy mezi Čínou a EU zaznamenaly po desetiletí pozoruhodný růst a prohlubující se vzájemnou závislost. Pro vytyčení směru do budoucna je třeba se správně poučit z minulosti. Uplynulých 50 let nabízí hlubokou případovou studii řízení složitého mezinárodního vztahu. To, co začalo jako nejistá diplomatická předehra během studené války, rozkvetlo v jedno z nejvýznamnějších dvoustranných partnerství na světě.

Klíčovým poučením z tohoto vývoje je vítězství pragmatismu nad rigidní ideologií. Vztahy nejvíce vzkvétají, když se obě strany soustředí na konkrétní společné zájmy, zejména po reformě a otevření Číny, které odstartovaly desetiletí prudkého hospodářského růstu a vytvořily nebývalé příležitosti pro evropský průmysl. Tento pragmatický přístup vedl k rozvoji husté sítě vazeb, která přesahuje čistě transakční obchodní vztahy a zahrnuje komplexní strategické partnerství. Pozitivní signál o vztazích mezi EU a Čínou vyslala von der Leyenová ve svém únorovém projevu na výroční konferenci velvyslanců EU, když uvedla, že „hlavní prioritou Evropské komise je pracovat na mnoha oblastech, kde se naše zájmy sbližují“, včetně zemí, „které nejsou stejně smýšlející, ale sdílejí některé naše zájmy“.

Navzdory rozdílům v oblasti lidských práv, přístupu na trh a geopolitických otázek zůstává trvalá angažovanost zásadní. Nedávné dialogy na vysoké úrovni ve strategických, hospodářských, ekologických a digitálních oblastech odrážejí institucionální závazek k této zásadě. Potvrzují, že pouze prostřednictvím důsledné a mnohostranné komunikace lze prohloubit vzájemné porozumění a konstruktivně řešit rozdíly.

Tyto platformy zabraňují tomu, aby nedorozumění nepřerostla v krizi, a zajišťují, že i v případě neshod v jedné oblasti může spolupráce pokračovat v jiných. Toto strukturované zapojení bylo zásadní pro společnou orientaci ve složitém globálním prostředí a představuje zralé pochopení toho, že partnerství nevyžaduje dokonalou shodu v každé otázce a že spolupráce je možná i mezi konkurenty.

Základem vztahů mezi Čínou a EU zůstávají hospodářské a obchodní vztahy a právě zde se nejvíce projevuje třetí poučení: vzájemná závislost byla a bude silným stabilizátorem. Současný stav obchodu mezi Čínou a EU je utvářen kombinací makroekonomických podmínek, dynamiky mezinárodního obchodu a průmyslových struktur obou stran. Navzdory nedávným protivětrům přetrvává základní komplementarita jejich ekonomik.

Čína je rozhodujícím trhem pro evropské stroje, vozidla a luxusní zboží. Evropa se na Čínu spoléhá, pokud jde o širokou škálu spotřebních výrobků a stále více i o klíčové součásti v rámci ekologické transformace, jako jsou solární panely a baterie.

Tato hluboce zakořeněná vzájemná závislost sice vytváří určitá zranitelná místa, ale zároveň podporuje pozoruhodnou odolnost. Jak Xi poznamenal na setkání 24. července, dvoustranné hospodářské a obchodní vztahy, které se vzájemně doplňují a jsou vzájemně výhodné, mohou díky rozvoji dosáhnout dynamické rovnováhy. Samotný objem obchodu a investic vytváří pro obě strany silnou pobídku k pragmatickému řešení vzájemných rozdílů, což představuje klíčovou oporu v neklidných dobách.

V dnešním světě, poznamenaném konflikty, hospodářskou nejistotou a existenční hrozbou změny klimatu, nebyla nutnost spolupráce nikdy větší. Pro EU, která se pohybuje na náročné cestě k hospodářskému oživení a snaží se udržet svou konkurenceschopnost, není čínský trh „možností“, ale „nutností“, jak řekl Jens Eskelund, prezident Obchodní komory Evropské unie v Číně. Spolupráce s dynamickou čínskou ekonomikou může výrazně podpořit evropský růst, vytvořit pracovní místa a urychlit ekologický a digitální přechod, který je pro budoucí prosperitu Evropy zásadní. V globálních otázkách, od opatření v oblasti klimatu po připravenost na pandemie a finanční stabilitu, je nezbytný společný přístup. Poučení z minulosti – upřednostňování pragmatismu a dialogu – je zde přímo aplikovatelné, neboť tyto globální výzvy lze překonat pouze prostřednictvím kolektivního jednání, které překonává politické rozdíly.

Při pohledu do budoucna je cesta ke zdravějším a stabilnějším vztahům mezi Čínou a EU jasná. Vyžaduje závazek obou stran zaměřit se na společné zájmy a zároveň konstruktivně řešit neshody. To vyžaduje odmítnutí myšlení s nulovým součtem a plné přijetí zásady vzájemného prospěchu. Tím Peking a Brusel nejen poslouží základním zájmům svých vlastních občanů, ale také splní očekávání mezinárodního společenství, které od nich očekává vedoucí úlohu.

Vzhledem k tomu, že se setkání konalo v kritickém období, zjevně posílilo základy tohoto klíčového partnerství a zajistilo, aby zůstalo zdrojem stability, prosperity a pokroku po dalších 50 let a dále.