28. dubna vystoupilo přes 30 europoslanců z frakcí přistoupivším k ideologickým hrám McCarthismu moderní éry, aby slíbili, že zařídí odmítnutí ratifikace evropsko-čínské investiční smlouvy. (Foto: Flickr)

Ti umírněnější tvrdili, že ratifikovat čínskou investiční dohodu nepůjde, pokud se předtím nevyřeší lidská práva, ti zanícenější McCarthisté rovnou řekli, že tu smlouvu chtějí zničit.

Zasedání Europarlamentu probíhalo v reakci na čínské odvetné sankce za sankční opatření přijatá koncem března EU vůči řadě čínských funkcionářů za údajné porušování lidských práv menšin zejména Ujgurů v Xinjiangu (kteří jsou tam většinou). Čína na ně odpověděla tak, jak se dalo čekat, a jak se to dělá vždy, uvalením sankcí na řadu funkcionářů EU, včetně české eurokomisařky Jourové. Kdyby tak Čína neučinila, blížilo by se to vyhlášení vlastního vazalství vůči EU, což si taková supervelmoc před zraky světa i svého národa těžko může dovolit, a nikdo soudný nemohl očekávat nic jiného.

Nyní se ale v Europarlamentu rozbíhá tato hra, kdy se její aktéři kvůli odvetným sankcím dožadují, zablokování investiční dohody. Ti McCarthisté toužící po nové Studené válce, by ji nejraději zablokovali definitivně. Ti poněkud umírněnější chtějí její ratifikaci svázat podmínkami tak, že by pak tuto investiční dohodu bylo možno považovat v jistém smyslu za vazalský slib Číny vůči evropskému panstvu.

Že jestřábí frakce budou v Europarlamentu leccos zkoušet, se dalo dost čekat a i to, že k tomu zkusí využít současných diplomatických šarvátek a rozkolů kvůli Xinjiangu, vždyť ty možná právě proto rozpoutaly. Nicméně zájmy evropského businessu tím budou poškozeny a tomu se to určitě vůbec nelíbí. Také by bylo dost divné, kdyby tak informovaní a uvážliví lidé jako kapitáni průmyslu, na báje o útlaku lidských práv v Xinjiangu v prezentované podobě nepohlížely jako na dost chabě vymyšlené báchorky. V poslední době zatím politika EU probíhala podle zásady, že teatrální kousky se sice přehrávají, ale business běží přes politikářské komedie dál. Ukázalo se to např. na nedávných hrátkách s údajně nešikovně otráveným Navalným za účelem zamezit projektu Severní proud 2. Jenže ač psi štěkali, karavana táhla dál a projekt plynovodu pokračuje. Kdyby tomu mělo být jinak, přestala by EU být společností svobodného trhu a přeměnila by se na jakousi ideologickou despocii.

Ale rádoby ideologičtí despotové bojující za ty „posvátné hodnoty,“ které se doma a ve spřátelených režimech moc dodržovat nemusí, a v parlamentní debatě takovou ideologickou despocii nastolit zkoušeli a řečnili jako francouzský europoslanec Emmanuel Maurel, který kázal: „Chceme-li jednou provždy ukázat, že EU není jen supermarket, nýbrž že má principy, tak musíme přijít s hmatatelnými činy, a to znamená, že musíme tu investiční dohodu odmítnout.“

Německá poslankyně a místopředsedkyně europarlamentní Sub-komise lidských práv Hannah Neumann kázala: „Ten režim svévolně pálí výstražné výstřely mířící proti naší svobodě projevu, naší svobodě výzkumu a naším právům jakožto poslanců.“

Čínské sankce ale nebyly na svobodu projevu. Byly odvetou proti sankcím na čínské subjekty. Možná by ty hororové povídačky o Xinjiangu měla Čína spíše podporovat, protože není lepšího způsobu jak znemožnit ty, co je říkají, než jim to umožnit.

Hannah Neumann však pokračovala: „Lidská práva se musí vyřešit předtím, než se přistoupí k investiční dohodě.“ Také se zaříkala: „Nejsem ochotna dovolit, aby nějaká cizí země diktovala, jak mám dělat svoji práci.“ Zřejmě by ale chtěla, diktovat, jak mají dělat svoji práci činitelé v jiných zemích – jako Čína.

Předseda čínské delegace Europarlamentu německý zelený poslance Reinhard Bütikofer, sám postižený čínskými sankcemi, řečnil, že nebudou-li sankce uvalené na Europarlament zrušeny, „je Investiční dohoda EU-Čína (CAI), pokud jde o Europarlament hluboce zmrazena.“

„Těmi sankcemi dosáhla Čína nových výšin agresivních mocenských nároků,“ vyhlásil. Proti-sankce proti uplatňování agresivních mocenských nároků Bruselu jsou podle něj asi vzpourou vazala proti svému právoplatnému pánovi – tedy vrcholem agrese.

Že tyto snahy ideologů nejsou zaměřeny jen proti Číně, ale i proti prozatímní převaze trhu nad ideology se pak ukázalo v následující výzvě k ochranářství a k vyřazení vlastních business hráčů ze hry: „Místo toho vyvineme tlak na využití nových instrumentů k lepší ochraně své ekonomiky proti nekalým čínským praktikám, ať jde o přístup k veřejným zakázkám, boj proti ilegálním dotacím nebo produktům využívajícím nucenou práci.“

Belgická poslankyně Maria Arena parlament zaříkávala: „Když v tomto parlamentu nelze projednávat prodemokratická práva v Hong Kongu nebo na Taiwanu, tak v tomto parlamentu nemáme o čem diskutovat.“

Ovšem o potřebě tuto dohodu ratifikovat se shodl čínský prezident Xi Jinping při nedávných videokonferencích s německou kancléřkou Angelou Merkel i s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem. Také vůdci EU businessu si o tom velice rozuměli s čínským premiérem Li Keqiangem 20. dubna v Čínsko-evropském centru v Chengdu.

Podle Politico pak při šesté virtuální německo-čínské mezivládní konzultaci řekl Li německé kancléřce Angele Merkel, že Německo by se mělo zaměřit na obchod a ne na čínské vnitřní záležitosti.

Ovšem přes námitky ideologů tuto smlouvu prosazuje jak německá kancléřka Merkel, tak francouzský prezident Macron a samozřejmě představitelé evropského businessu a pro-tržní síly. V obou těchto zemích i jinde v Evropě si business investiční spolupráci s Čínou pochvaluje a silně z ní profituje. A tak tento zápas mezi svobodným evropským trhem a ideology, kteří zdejší business chtěli dirigovat a přidělovat mu právo dělat podnikatelská rozhodnutí na globálním trhu jen jako feudální privilegium, dále pokračuje.

Strana Merkelové, která byla dosud určitým garantem tržní svobody, je v Německu ale na ústupu a v podzimních volbách lze čekat, že utrpí velké ztráty zejména vůči straně Zelených, u kterých je nastolení nadvlády ideologů nad trhem základní programovou prioritou. A ti by také chtěli státní dirigismus využívat k nucení businessu, aby se i ke své škodě účastnil jejich mocenských a ideologických her.

„Obchod je mocnou pákou pro obhajobu a posílení lidských práv a základních demokratických hodnot,“ uvedli ve svém nedávném prohlášení. „Bohužel německou vládou na konci loňského roku uspěchaně odsouhlasená investiční dohoda EU-Čína je právě s tímto cílem v rozporu.“

V boji mezi businessem a nadvládou ideologických dirigistů předvádějícím se zejména na postojích k ekonomické spolupráci s Čínou se však útoky dirigistů stupňují. 24. dubna odsoudila EU agresi Číny v Jihočínském moři. Tj. asi jako by se Evropa dopouštěla agrese v průlivu La Manche.

Také předsedkyně Evropské komise von der Leyen ve zprávě uvedla, že mezi EU a Čínou jsou základní odlišnosti v ekonomických systémech (asi, že Čína je kapitalističtější), správě globalizace (Čína získává globálně asi moc partnerů), demokracii a v lidských právech a v jednání se třetími zeměmi (Čína se do nich na rozdíl od Západu nevměšuje), a že to se musí dát v dohledné době do pořádku a ne to zamést pod koberec.“

Zůstane tedy EU svobodnou tržní ekonomikou nebo podlehne ideologickému dirigismu?

Zdroj: cri.cn