Německý nadnárodní automobilový výrobce Volkswagen je stejně jako většina ostatních nadnárodních korporací rozrůstajících se z Německa vždy všude proslulý svou výbornou pracovní kulturou a kamarádským duchem vzájemnosti mezi zaměstnanci, kteří mezi sebou a s vedením vychází férově, přátelsky bez nějaké diskriminace a exkluzivity. (Foto: Flickr)

Kdo by tedy čekal, že se zrovna taková firma stane terčem útoků těch, kdo se prohlašují za bojovníky za lidská práva a to dokonce ruku v ruce s politickým vedením země?

Jenže právě k tomu došlo. Napříč Západem, v USA i v samotném donedávna za Merkelové dost pragmatickém Německu, se Volkswagen stal terčem útoků, až dokonce německý ministr hospodářství Robert Habeck společnosti odmítl investiční garance, přičemž k tomuto rozhodnutí došlo v Berlíně poprvé na základě porušování lidských práv. A jakého zločinu proti lidským právům se Volkswagen dopustil? Odpovědí je, že zločinu se dopustil tím, že nediskriminuje. Nedodržuje totiž režim „lidskoprávního“ apartheidu, který byl vyhlášen na obyvatelstvo Xinjiangu, aby zdejší lidé byli svou diskriminací a vylučováním ze slušné společnosti „osvobozeni“ od „útlaku“.

Možná vám to může připadat poněkud absurdní, ale taková je prý vyšší morální logika bojovníků za lidská práva v té jedině správné interpretaci, na jakou mají monopol ušlechtilé dobročinné spolky provázané třeba s Georgem Sorosem a se spásou přinášenou barevnými revolucemi. Podobnému nátlaku je vystaven i jiný výrobce vozidel, producent elektro-aut Tesla, neboť i ten přispívá k „útlaku“ Ujgurů, protože jim v jejich zemi zřídil výstaviště, kde si jeho vozy smí prohlížet a kupovat, místo aby je „bránil“ před „útlakem“ tím, že je bude diskriminovat a právo na výstaviště, které mají lidé po celém světě i všude v Číně, právě jim upře.

Že v Xinjiangu budou nějaké problémy, nelze popřít, když donedávna se tato oblast potýkala s násilným terorismem, řada džihádistů bojujících za ovládnutí světa Kalifátem pocházejících odsud se nachází všude v konfliktech s účastí radikálního islámu a jde o zemi procházející rychlou transformací ze zaostalé agrární společnosti na moderní průmyslovou společnost, což se nikde v historii po celém světě bez problémů neobešlo. Je ale extrémně absurdní, když „bojovníci za lidská práva Ujgurů“ prohlašují, že v této autonomní oblasti, kde největším problémem je nezaměstnanost a je zde nadbytek levné po zaměstnání toužící pracovní síly, vykřikují, že zdejším problémem je „nucená“ práce, a kde je v Číně asi největší nárůst obyvatelstva, přičemž oni křičí, že tu probíhá genocida. Spolu s tím ze země s volně prostupnou hranicí vůbec nikdo neutíká a ti, co z Xinjiangu emigrují, kterých není málo, „prchají“ ke svým „utlačovatelům“ v čínských provinciích.

A je morbidně černou komedií, když se „za práva“ lidu Xinjiangu bojuje vyhlášením globálního apartheidu na jeho obyvatelstvo a šikanou společností, které zdejším lidem dávají možnost důstojné obživy a vytváří pro ně přátelské a po všech stránkách inkluzivní pracovní prostředí. Volkswagen zde k radosti místního obyvatelstva otevřel svoji továrnu roku 2013 a 25 procent jejích zaměstnanců je z etnických menšin, kdy se v ní důsledně dodržují pracovní standardy platné v Německu a za celou dobu v továrně nedošlo k žádnému lidskoprávnímu skandálu. Továrna přináší do Evropy zisky a zdejším lidem prosperitu, kdy je jistě i ohniskem, z něhož se Západní kultura lidskoprávních a pracovních standardů šíří do oblasti, nikoliv ohniskem „nucené práce“, „útlaku“ či dokonce „genocidy“.

Naštěstí generální ředitel Volkswagenu Herbert Diess nechce kvůli vrtochům hlasatelů „lidskoprávní ušlechtilosti“ tento vzájemně výhodný podnik přátelské spolupráce Evropanů s lidmi z této autonomní ujgurské oblasti zrušit, zbavit se zisků a „chránit“ místní lidi, s nimiž se tak dobře spolupracovalo, před „útlakem“ tím, že je uvrhne do bídy, když je „ušlechtile“ vyhodí z práce, protože místním lidem, kteří dobrovolně s radostí z dobrého výdělku dělají pro Volkswagen, přeci nelze podle logiky „ušlechtilých“ pomoci více v ochraně jejich práv, než když se diskriminují a ekonomické příležitosti a spolupráce podle evropských standardů se jim neposkytuje.

Volkswagen tedy naštěstí neodejde, ale vodu takováto „lidskoprávní ušlechtilost“ kalí a řada Západních společností, které by rády výborných příležitostí vytvářených zvýhodněným investičním prostředím v Xinjiangu využily, to od investic sem odradí a ty společnosti se tedy do apartheidu lidí z Xinjiangu vyhlášeného radikálními ideology Západu zapojí a raději tedy investují do nějaké čínské provincie, která není pod apartheidem bránící ji před „útlakem“, takže lidé z Xinjiangu, budou-li chtít dobré živobytí, sem mimo svoji domovinu emigrují.

Vždyť čím jiným ochránit Ujgury více než jejich diskriminací a vyloučením z ekonomické spolupráce a z pracovního trhu pro společnosti proslulé svými férovými praktikami zaměstnanecké politiky?

Zajímavé je, že zdejší lidé nebyli pro ty „ochránce“ práv tak moc zajímaví, když v této oblasti panovaly dost chudé poměry a moc se nerozvíjela. Ale spolu s tím, jak zde prudce roste ekonomika, stoupají příjmy a životní úroveň, probíhá rychlá industrializace a urbanizace, jsou tímto vývojem k prosperitě místní lidé náhle „utlačováni“ a od Západních společností se chce, aby je „ochránily“ jejich diskriminací.

V současnosti zde roste především mechanizace zemědělství, které se stává velkovýrobnou nejlepší bavlny na světě, kdy následně roste i textilní průmysl, ale i strojírenství – včetně automobilové výroby, spolu s čímž roste i urbanizace a sociální služby obyvatelstvu. Xinjiang, o kterém donedávna nikdo nic nevěděl, se stal jednou z největších globálních textilních velmocí, načež se samozřejmě světové obchodní značky dostaly od „ušlechtilých“ pod tlak, aby se zapojily do apartheidu „utlačovaných“, kteří se těší z prosperity díky svému textilu, a kdyby byli apartheidem zdejší bavlny dohnáni k bídě, byli by tak „zachráněni“ před útlakem. Ovšem oděvní značky, které se do toho zapojily, následně dost splakaly nad výdělkem, protože narazily na odtažitost rozhněvaných čínských spotřebitelů, kterým se pochopitelně apartheid jejich spoluobčanů z této autonomní oblasti moc nelíbí, a čínských spotřebitelů je 1,4 miliardy.

Společnosti, které se z obavy ze „ztráty tváře“ před podivnými „dobročinnými“ neziskovkami zapojí do jejich her uplatňováním apartheidu vůči těm, kterým mají údajně pomáhat, ovšem zjišťují, že ztrácí tvář např. před svými spotřebiteli, před těmi, kterým údajně pomáhají, a před všemi, kdo k hodnocení této situace používají kritický rozum, kdy jejich údajné vysoce „morální činy“ jsou ve skutečnosti zjevně apartheidem vůči těm, o které mají údajně starost.

Společnosti, jež si chtějí udržet image, která odolá zkoušce času, jako Volkswagen a Tesla, tedy sází spíše na vyznávání reálných ekonomických a morálních hodnot než na hry s iluzemi o morálnosti.

Zdroj: cri.cn