Americká politická třída je velice znesvářená, ale napříč svým politickým spektrem v obou vnitřně dost frakcionovaných stranách se skoro všichni shodnou na tom, že tím, co je pro ně nejstrašnější, je, když vypukne mír. (Foto: Flickr / F-35 ilustrační)

Proti útrapám míru jsou pro ně ekonomické krize a pandemie čajíček. Když po studené válce vypukl mír, byl pro ně tak nesnesitelný, že museli rozpoutat svou globální válku proti „terorismu“ s jejími horkými ohnisky, v nichž terorizovali Irák, Afghánistán, Sýrii a Libyi. S jejím útlumem přešly k novému oživování zapomenutých děsů opětovnou démonizací Ruska, které podle nich manipulovalo volby, protože jinak by americká populace nemohla volit v rozporu s tím, co jí média nařídila, a Trump vytáhl novou hrozbu – Čínu, která se dopouští „agrese“ příliš rychlým ekonomickým a vědeckotechnickým rozvojem, který ohrožuje americkou hegemonii nad světem.

Ani změna administrativy s tímto kurzem nehnula, přestože Biden býval vždy i během volební kampaně k Číně přátelský. Navíc země, které Washington zkoušel jak šikanovat, tak štvát vzájemně proti sobě, se naopak začaly více kamarádit vědomy si, že tak Washingtonu budou lépe vzdorovat, a proto se Čína s Ruskem, Írán a další neposlušní, odmítající být americkými vazaly, dávají dohromady. Nakonec nastal pro washingtonské jestřáby naprostý horor, když museli s rozbitým nosem dost ostudně odtáhnout z Afghánistánu a vypukl mír. Tedy skoro mír, protože v těch drobnějších válkách, co na světě zbývají, si USA také trochu ač nepřímo přihřívají polívčičku. A značná část světa, včetně evropských spojenců v NATO, nechtěla ani moc zbrojit, i přes všechny ty ruské a čínské čerty hrůzostrašně malované na zdi.

Ale teď, když se útrapy míru podařilo USA konečně zdolat, neboť za humny EU vypukla ozbrojená krize, načež ruský „čert“ už vypadá jako reálnější strašák a Čína, neposlušná jako celý mimo-západní svět, se odmítá nechat vtáhnout do ekonomické složky tohoto konfliktu, tak se evropští, dosud zdráhaví, spojenci začali chovat jako řádní vyznavači amerického globálního vůdcovství. Hrozba Čína-Rusko zabrala a stejně jako naše ministryně obrany Černochová, stojí i jiní evropští nákupčí frontu na objednávky u amerického vojenskoprůmyslového komplexu, aby konečně deficity evropských rozpočtů zase „smysluplně“ plynuly do americké kapsy.

Ač se světové trhy užitečných produktů hroutí, akcie společností tvořících blahobyt se propadají, USA zažily v prvních letošních měsících dokonce pokles HDP, světu hrozí bída a chudým zemím i hlad, americký vojenskoprůmyslový komplex a politická třída jásá, neboť dosud živořící zbrojařské akcie vyletěly prudce nahoru. Od vypuknutí ukrajinského marasmu vyskočily akcie Lockheed Martin o 25% a Rayethonu o 16,4%.

25. ledna, kdy ještě strašení Ruskem a Čínou moc nezabíralo, lkal CEO Lockheedu na schůzce s investory nad zdrženlivostí ke zbrojení projevem:

„Když se podíváme na úroveň rozvíjejících se hrozeb a na přístup některých zemí, zvláště Ruska a Číny dnešních dnů, vidíme, že se obnovily závody supervelmocí, které zahrnují i národní obranu a hrozby pro ni. A my v LM k tomu můžeme přispět zvýšením účinnosti a spolehlivosti svých produktů, které dnes pro své zákazníky máme. A zadruhé zkusit do toho podniku vtělit ty digitální technologie 21. století způsobem, jaký nám umožní, držet krok se svými protivníky, když budeme vyvíjet novější a pokročilejší systémy.“

V USA už vypuknutí míru nepřekáží žádoucím směrům toků peněz a ty se zase obrátily k vojenskoprůmyslovému komplexu. USA poskytují Ukrajině vojenskou pomoc a tyto společnosti tam přímo posílají zbraně. Pro Ukrajinu byl vyčleněn balíček 13,6 miliard dolarů „pomoci“ (s prodloužením konfliktu). USA se také náhle pro své ne moc válkychtivé evropské spojence staly velkým bratrem a jediným ochráncem a ti v USA nakupují jak naše ministryně Černochová, kdy Německo chce od amerického vojenskoprůmyslového komplexu nakoupit i tryskové bitevníky F-35, které jim Američané zatím podbízeli neúspěšně.

Dosavadní nárůsty odbytu vojenskoprůmyslového komplexu byly hlavně ze strašení tichomořských spojenců jako Austrálie Čínou a hraním adrenalinových her kolem Taiwanu. Tato „reklamní kampaň“ ale zatím nezabírala, jak měla. Teď však chce náhle Austrálie nakupovat ještě více amerických zbraní, což 5. dubna australský ministr obrany odůvodnil „rusko-čínskou hrozbou“ a slíbil utratit 2,6 miliardy dolarů, aby tyto země od „agrese“ odstrašil a dal se slyšet s hororovou povídačkou, že: „Vycházíme z pracovního předpokladu, že k agresi Číny vůči Taiwanu by mohlo dojít po roce 2040. Myslím si ale, že ten časový rozvrh se dramaticky zkrátil.“

Takže kvůli tzv. „bezprostřední“ hrozbě čínského útoku, kdy tu bezprostřednost dokazuje ruská speciální vojenská operace, nakoupí Austrálie do roku 2024 pro své tryskové bitevníky FA-18F Super Hornet modernější rakety vzduch-země. Austrálie dále najala Rayetheon Technologies a Lockheed Martin k vybudování systémů řízených střel v zemi za 761 milionů dolarů.

Austrálie, která spolu s USA a Británii založila zbrojní společenství AUKUS, se nechala 5. dubna slyšet, že s nimi zahajuje spolupráci na vývoji hypersonických a anti-hypersonických kapacit a prostředků elektronického válčení, rozšíří sdílení informací a prohloubí spolupráci na obranných inovacích. Do toho ještě britská ministryně vyzývá členy NATO, aby se zapojili do obrany Taiwanu, což je v rozporu se statutem NATO i s oficiálním postojem EU k otázce Taiwanu.

USA nad celým Indo-pacifikem zkouší budit hrůzu z Ruska líčeného jako nějaký svévolný loupežník a přenášet ten strach na Čínu, od které, protože také neposlouchá Ameriku, lze prý čekat to samé, a přesvědčují, že volný pohyb a volný trh bude v této části světa fungovat jedině, když to zajistí USA, pokud si od nich všichni koupí dost zbraní, a když se všichni zapojí do ochrany svobod tím, že se zřeknou svobody vlastního jednání vůči Číně a Rusku a zapojí se do jejich ohrazování a izolace od nich. Bez uzavírání se vůči Číně a Rusku a bez povinnosti zříci se svobody spolupráce s nimi prý ten „svobodný a otevřený Tichý oceán“ vybudovat nepůjde a ta svoboda je podmíněna závislostí na Americe.

Každopádně ve Washingtonu je důvod k radosti. Ten ukončením věčné afghánské války vypuknuvší mír je alespoň dočasně zažehnán. A veškeré úsilí se musí vynaložit k udržení tohoto pro americký vojenskoprůmyslový komplex blahodárného stavu bohužel zavlažovaného ukrajinskou krví a přiživovaného zablokováním ekonomické obnovy prakticky celého světa, kdy chudým rozvojovým oblastem hrozí i daleko větší bída než na vrcholu pandemie.

A tak bychom si my všichni, zvláště tady v Evropě těsně vedle Ukrajiny, měli uvědomit, že pokud se do urovnání situace EU nevloží a ponechá to „řešení“ pod americkou taktovou, tak „mír nevypukne.“

Zdroj: cri.cn