Když nedávno proběhl summit NATO, summit G7 a schůzka prezidenta Joe Bidena s prezidentem Vladimirem Putinem, byla před všemi těmito setkáními řada očekávání a je až ohromující, jak se ta očekávání přesně naplnila, ač před jejich průběhem se dopředu nic moc neavizovalo, píše se v článku. (Foto: Flickr)

Jenže momentálně přestože politika USA není nijak transparentní a snaží se být spíše lstivá, je značně průhledná. Od G7 se např. čekalo, že během schůzky se budou USA snažit sešikovat své spojence proti Číně, ale zároveň se čekalo, že evropští spojenci šikování proti Číně odmítnou a budou svolní jen k prázdným řečem a pózám, nebudou však ochotni zbavit se partnerství s Čínou.

Teď se ale zvolna blíží římská schůzka G20, v rámci jejíchž příprav probíhají už četné předchozí videokonference mezi účastníky. Stálo by tedy zato zamyslet se, co lze čekat od ní. Při summitu ministrů zahraničí G20 konaném přes video-link se čínský ministr zahraničí Wang Yi vyjádřil, že „členové G20 by se měli ukázat jako dobrý příklad praktikování skutečného multilateralismu.“ Také vystihl důležitý rozdíl v tom, v čem se liší G20 od G7, když řekl, že multilateralismus není jen hezky znějící slogan pro to, aby se zakrývala unilaterálnost akcí. A to je přesně to, o čem USA zakrývající svůj unilateralismus údajným globálním rozhodováním „světové komunity“ sní.

Jenže G20 není úzký kruh jako G7, nýbrž skutečné sdružení velmocí, v němž se postupně s odvratem od mono-polárního řádu čím dál více skutečný multilateralismu prosazuje. Nelze však pochybovat, že Washington této příležitosti zkusí využít k dosažení rozkolu, při kterém sešikuje své spojence ke konfrontaci s Pekingem a s Moskvou. Není příležitosti, kdy by se Washington halasně nedožadoval, aby se všichni od Číny distancovali. Celá cesta Bidena před summity po Evropě k ničemu jinému nesloužila než k pokusům všechny přesvědčit, že Čína je globální ďábel.

Ale u Evropanů s tím moc nepochodil ani na G7, jak asi můžou dopadnout na skutečně multilaterálním shromáždění G20. To je od toho, aby se prodiskutovaly záležitosti stability a rozvoje globální ekonomiky, a ne k narušování globalizace štěpením světového trhu do izolace znesvářených bloků. A útoky na jeden z nosných pilířů globálnosti ekonomiky Čínu jdou proti základnímu smyslu existence tohoto spolku.

G20 zatím funguje jako sdružení, kde se rozhodující mocnosti partnersky domluví na společném a koordinovaném řešení problémů globálního vývoje. USA se ale chystají ho přeměnit na kolbiště souboje o světové vůdcovství, po jehož získání pro USA po dostatečném očernění Číny, ta řešení už nebudou vznikat z mnohostranných partnerských úmluv, ale rozhodne je pro všechny Washington.

Washington vnímá ekonomický rozvoj Číny a jeho model jako nepovolené počínání, na které USA Číně ze své „pravomoci“ globálního hegemona neudělily licenci, tj. nepřidělily jim využití této možnosti jako lenní pán vazalovi v jejich globálním feudalismu. Když se vazal dopustí využití i jiných příležitostí, než jen těch pánem přidělených, je to vždy agrese a vzpoura proti vrchnosti, a proto za agresi a porušení řádu označují nelicencovaně prudký rozvoj Číny. Zrovna tak, jako je pro ně vzpourou nastolování řádu, v němž se zapojení globální hráči partnersky dohodnou, místo aby dostali řádný pokyn z Washingtonu.

Jenže v 21. století se globální světový řád a charakter globalizace vyvíjí směrem od planetárního feudalismu pod dominancí amerického hegemona ke skutečně svobodnému globálnímu trhu, na němž platí, co si partneři dohodnou a ne, co nadiktuje nějaký kartel či feudál, a USA to nemohou přenést přes srdce.

USA už nezlomily ani svůj úzký kruh nejbližších spojenců ve spiknutí za kartelové ovládání světového trhu G7 a Evropané se nezachovali jako vazalové, nýbrž jako vyznavači volného trhu a s Čínou jako s cenným obchodním partnerem chtějí spolupracovat dále. Na G20 budou ještě nezávislejší aktéři než ti z EU a Čína, která tento vývoj očekává, na něj nečeká jen pasivně a jistě jedná, s kým se dá.

Je dost odhalují a zároveň dost bizarní, když údajný vzor svobodného trhu USA a údajný vůdce globalizace ve formě vytváření svobodného globálního trhu bez tržních bariér a vzájemného vylučování rozčilují své spojence jako Německo a Francie snahami dohnat je k vytváření tržních bariér vůči dílně světa a lokomotivě růstu globálního ekonomického rozvoje. USA se neustále snaží vytvářet úzké kliky jako G7 fungující jako kartelové uskupení ujařmující světový trh, jejichž význam však trvale slábne a svobodný globální trh se rozvíjí jim navzdory, kdy je už i pro řadu členů G7 volný trh atraktivnější, než hrát si na kartel dusící globální svobodu trhu.

A G20 je platforma mezinárodní kooperace více zastupující globální trh a svobodné partnerství, než aby byla kartelovým uskupením několika vybraných. A hlavním cílem USA bude toto uskupení obrátit proti Číně a přeměnit ho z partnerského uskupení na kartel likvidující svobodu trhu, v němž by se tržní možnosti měly udělovat jen jako privilegia.

Jenže USA neuspěly v těchto snahách ani na kartelové poradě G7. Přetvořit instituci v posledních letech pracující na skutečné tržní globalizaci ku prospěchu všech zúčastněných a z jejich svobodné vůle na kartel, který ze svého středu vyloučí lokomotivu světového růstu a hlavního tahouna globalizačních procesů, aby se zalíbili stagnujícím USA, to by byl čin jdoucí proti směřování historie a jeho úspěch by se musel blížit zázraku.

Toto shromáždění rovněž vždy doprovází řada kuloárních jednání, při nichž si každý, kdo si potřebuje s některým svým protějškem v G20 něco vyříkat, s ním při té příležitosti popovídá. Člověk by tedy čekal, že dvě největší ekonomiky světa si toho mají hodně co říci, a že se při této příležitosti zástupci obou stran sejdou. Ale americký ministr zahraničí Antony Blinken prý v Římě vůbec se svým čínským protějškem Wangem Jim schůzku neplánuje. To je samo o sobě dost iracionální a ukazuje to, že má jít o určité předvádění se tvrdým postojem pro jestřáby americké geopolitiky.

Také to naznačuje, že ty konfrontační kruhy v USA, které mají teď pod kontrolou Bidenovu administrativu a její zahraniční politiku jsou dost bezradné a nemají Číně co nabídnout. Evidentně toho nemají ani moc co nabídnout svým spojencům z G7, a tak jejich politika – vykolejit autentickou globalizaci pokusy o globální kartelové uspořádání – selhává a oni jsou natolik odtržení od reality, že svému selhání plně nerozumí a neví, co s tím.