Bělorusko stálo na kraji propasti, pomohl jsem mu udělat krok dopředu. (Foto: Wikimedia)


Alexandr Lukašenko (z jeho vystoupení)

Alexandr Lukašenko vždy svatě věřil na svojí božskou vyvolenost. Chlapec, který se narodil bez otce v maličké běloruské patriarchální vesnici, by rád viděl sebe jakýmsi Ježíšem, který spasí „Bohem vyvolené“ Běloruské před Světovým zlem. Ještě v roce 1996 o pravoslavných Velikonocích, kdy lidé v kostele křičeli tradiční pozdrav „Kristus vstal z mrtvých!“ (na který je potřeba odpovídat „Skutečně vstal z mrtvých!“), Lukašenko se klaněl s rukou u srdce a zcela upřímně děkoval: „Děkuji, děkuji!“. V průběhu let tato víra v jeho božský původ jen rostla. Po sveřepém suchu v roce 2000, kdy konečně začalo pršet, Alexandr Lukašenko překvapil Bělorusy svým prohlášením: „Bělorusové, chtěli jste po mě déšť – dal jsem Vám ho“. Lukašenkovi aktivně přitakávali úředníci – předseda okresního výkonného výboru Konstantin Sumar, například, na poradě o průběhu zemědělských prací v roce 2004 vysvětlil svojí subordinaci: „Alexandře Lukašenko, Vy jste trochu výš, než Bůh“.

Není divu, že „Bohem vyvolený“ Alexandr Lukašenko nevzal koronavirus vážně a sdělil vyděšenému obyvatelstvu: „Hospodin musí ochránit Bělorusko před koronavirem! Přišli jsme o velkou část obyvatel, ve Druhé světové válce každým třetím padlým byl Bělorus, stát byl vymazán z povrchu země, spousta lidí se vrátilo z války zmrzačenými“.

Proto na boj s koronavirem vláda mobilizovala především pravoslavné duchovní. Již od 1. března 2020 pravoslavní duchovní vozili po zařízeních a podnicích města Novopolock ostatky svatého mučedníka Konstantina Ždanova, které farníci líbali, v důsledku čehož došlo k vypuknutí epidemie koronaviru v Novopolocku.

A už 22. března 2020 duchovní využili serióznější technologii – pokropili z vrtulníku Minsk svěcenou vodou. Tato „operace“ byla osobně vedena Pavlem, Metropolitou Minským a Zaslavským, Nejvyšším patriarchálním exarchou Běloruska.

Nejspíš nepomohlo ani tohle, a proto 2. dubna představitelé Běloruské pravoslavné církve oblétli po obvodu hranice Běloruska s kopiemi svatyň – křížem Eufrosinie Polocké a ikonou Boží Matky Žirovičské, a také křížem s ostatky svatých a modlitbou o ukončení šíření koronavirové infekce. Let trval více než 4 hodiny. Do obvodu se nedostaly tři největší města Vitěbské oblasti, ale tam se nejspíš počítá se svátými ostatky. Navíc, do obvodu se také nedostala rozestavěná Běloruská jaderná elektrárna, neboť ani zástupci Boha se nesmějí přibližovat k běloruským strategickým objektům.

Ale ani oblet Běloruska se neobešel bez kuriozit – duchovní pronajali letadlo s názvem Pilát. Jak se již vtipkovalo na sociálních sítích, „hlava běloruské pravoslavné církve provedl náboženský průvod letadlem pojmenovaném po tom, kdo nechal ukřižovat Krista!“.

Církev se nezastavila ani na tomto, a od 4. dubna a do ukončení epidemie pravoslavná církev čtyřikrát denně udeří 12 krát do velkého zvonu, poté se na 10 minut rozezní všechny ostatní zvony. Během zvonění duchovní se budou modlit o ukončení koronavirové infekce.

Ale jak se říká v Bělorusku „spoléhej se na Boží pomoc, ale pomoz si sám“. Proto vláda, mimo duchovních praktik, aplikuje také běžné lidské metody – zastrašování lidí, kteří mohou říct pravdu. Lékaři jsou nuceni podepsat prohlášení „o mlčenlivosti“, přičemž KGB a jiné uniformované složky hrozí zahájením trestních řízení, pokud budou šířit informace o pacientech s koronavirem. Zvedla se vlna silných represí proti videoblogerům a novinářům, především proti YouTube blogerům. Běloruské ministerstvo zdravotnictví zveřejňuje statistiku, která vyvolává u lidí pouze hysterický smích, protože je jasné, že tato čísla nemají nic společného s realitou.

Jako první vzplál Vitěbsk. Skupina osob blízkých vitěbskému oligarchovi Nikolaji Martynovi, kteří navštěvovali Milan a okolí během dnů módy, přivezla z Itálie koronavirus do města k 1. března. Zatímco se cítili dobře, aktivně se scházeli s nejvyšším vedením oblasti a jinými vedoucími podniků, s příbuznými, předávali dárky z Itálie, chodili do divadla, a když už zjevně onemocněli, podle jejich vysokého statusu byli obsluhováni samotnými vedoucími zdravotnických zařízení. Superšiřitelé vyvolali supererupci i mezi lékaři, i když všichni jsou oficiálně nemocní na pneumonii. Samotný Nikolaj Martynov je od 9. března na jednotce intenzivní péče na umělé ventilaci, a jeho stav je těžký. Jak se zdá, ve městě dochází k mimořádné situaci, protože pro koronavirus (nebo jak tvrdí úřady, „pneumonii“) se odevzdává stále více nemocnic a jejich oddělení. Pět zdravotnických zařízení bylo předěláno pro příjem nakažených. Přístroje k udržení života lze spočítat na prstech, dobrovolníci se snaží dopravit tyto přístroje a jiné prostředky. Pacienti jsou všude – dokonce i v psychiatrických léčebnách a léčebnách TBC. Ve své podstatě, normální provoz si zachovala pouze oblastní nemocnice, kde se léčí též i pacienty s jinými nemocemi, ale zdá se, že i její čas se krátí. Část „podezřelých“ byla vyslána mimo město do obce Krupenino, kde se nachází prezidentský palác, v němž občas pobývá prezident a jeho hosté (např., Vladimir Putin) během letního vitěbského festivalu „Slovanský bazar“.

Vitěbská oblastní klinická nemocnice vyhlásila veřejnou soutěž na nákup hermetických pytlů na mrtvoly, a dobrovolníci po celém Bělorusku masově šijí roušky a organizují sbírky pro lékaře. Není dostatek roušek a prostředků individuální ochrany.

Za Vitěbskem začíná plápolat celé Bělorusko. Informace o nemocných tečou proudem, lidé věří fámám a nevěří oficiálním informacím. V malých městečkách už není dostatek míst pro pacienty s koronavirem, vezou je do velkých měst.

Lidé, vystrašené policií, KGB a jinými úřady, mlčely dva týdny. Ve výsledku však pacientů s pneumonií je tolik, že to číslo nejde utajit.  Jestliže speciálním službám se podařilo zastrašit manžela prvního známého případu, 58-leté Taťjany Chuzejevé, která zemřela na „pneumonii“, nových úmrtí stále přibývá, a hlasy nespokojených příbuzných znějí stále hlasitěji. Začal umírat zdravotní personál a dokonce i příslušníci uniformovaných složek. Represivní stroj se začíná zadrhávat. Lékařka vitěbské nemocnice rychlé pomoci Natalja Larionova, která jako první a pod vlastním jménem pověděla o tom, co se děje v nemocnicích Vitěbsku, dostala výzvu, aby se dostavila na státní zastupitelství. Obvykle podobné výzvy končí varováním státního zástupce a pohrůžkou dalších represí, ale v tomto případě státní zastupitelství nevydalo žádné varování a nevyhrožovalo dalšími represemi, což je pro Bělorusko velice nezvyklé.

Alexandr Lukašenko komentuje každou oficiální smrt na koronavirus, čímž uráží a ponižuje zemřelé. Nepronesl ani slovo soustrasti vůči zemřelým na koronavirus a jejich rodinám, a naopak, obviňuje je z toho, že jejich smrti kazí mu statistiku: „Jak lze žít se 135 kg váhy? (u dalšího zemřelého na koronavirus) Srdce skoro netluče, bolí to a tamto, má celý seznam onemocnění“. Lukašenko nazval uznávaného herce Viktora Daškeviče, který zemřel ve Vitěbsku, „chudákem“, který z nejasného důvodu „chodí venku a ještě i pracuje“. Ale 75-letý herec musel pracovat, protože Vitěbské divadlo nebylo zavřeno z důvodu karantény. Mimochodem, není zavřeno ani dnes.

Lidi nejvíce pobouřilo to, že Alexandr Lukašenko nenašel žádná laskavá a soucitná slova na adresu zemřelých na koronavirus, ale našel vlídná, laskavá a nadšená slova vůči mladým kůzlatům, která se čerstvě narodila na osobní farmě prezidenta. Kůzlata, podle Lukašenka, jsou „nejlepším lékem na koronavirus“ hned po vodce, saunou a traktorem. Následně k „lékům“ přidal „vdechování kouře a spálenin z taboráku“.

V Bělorusku začal masový flashmob s hashtagem „poslední slovo prezidenta“. Lidé si sami píšou negativní nekrology ve stejném urážlivém duchu, jak by zněly z úst prezidenta.

Ale spojení „poslední slovo prezidenta“ má i jiný význam. Poslední slovo před odchodem, rozloučením.

Zdá se, že Bělorusko se konečně začíná loučit se svým prvním prezidentem.

S pozdravem,

Olga Karatch