Právě se rozběhla túra amerického prezidenta a lidí z jeho administrativy po Evropě v první řadě za účelem sešikovat Evropu proti Číně, uvádí se v článku. (Foto: Flickr)

To je však jen jedna složka této strategické iniciativy jestřábů z USA usilujících o zachování mono-polárního světového řádu, v němž na úroveň rozvoje země udílí Washington licence, a který Čína svým svévolným rozvojem v míře vyšší než povolené, podle jejich logiky „porušila“. Ještě důležitější roli v této strategii by měla hrát Indo-pacifická oblast zejména pak skupina zemí ze sdružení ASEAN, jejichž sešikování proti Číně je vrcholnou americkou strategickou prioritou. Ale pokoušet se o to, je samozřejmě postupem proti přirozenému vývoji, neboť Čína je pro členy tohoto sdružení vysoce ceněným partnerem s nenahraditelnou rolí v ekonomice celé oblasti, a jakékoliv snahy o izolaci od Číny by pro tyto země byly snahami o podvracení vlastního rozvoje, a tak není divu, že v pondělí a úterý (7 a 8.6) právě v čínském Chongqingu proběhl summit ministrů zahraničí Číny a ASEAN – první s osobní účastí od vypuknutí pandemie.

Všechno jsou to blízcí sousedé Číny, s ní silně ekonomicky provázaní, a v dobách Obamovy strategie obratu k Asii byly hlavními cíli těchto snah, kdy tehdy se USA snažily stát se krystalizačním jádrem formujícího se sdružování zemí oblasti, aby zabránily tomu, aby se tím krystalizačním jádrem nestala Čína. Potom za Trumpa, který tyto snahy vzdal, se USA snažily zdejší země všemožně proti Číně šikovat a tlačit na ně, aby se od ní v co nejvyšší míře izolovaly, v čemž se za Bidena pokračuje. Účinky to má ale jen omezené, jak je krásně vidět na zformování ještě širšího ekonomického společenství kolem ASEAN a Číny – Regionálního ekonomického partnerství.

USA v Jihovýchodní Asii staví svůj vliv převážně na bezpečnosti (hlavně proti Číně) i s vojenskou přítomností, kdy s Filipínami a s Thajskem mají vojenskou alianci a vojenskou základnu mají i v Singapuru a neustále dále operují v Jihočínském moři. Podobně by se rády dostaly do postavení garanta bezpečnosti u všech zemí oblasti. Ale příliš se jim nedaří.

ASEAN jako celek odmítá postavit se na jakoukoliv stranu geopolitického střetu mezi USA a Čínou, nechce nebýt neutrální a neprofitovat z partnerství se všemi. A ani asi nejužší spojence Ameriky v oblasti Singapur se nechce k žádnému stranění propůjčit. Vzájemně výhodná partnerství jsou základem fungování ASEAN a suverenita rozhodování zapojených zemí je nedotknutelná, čehož tyto země běžně využívají v daleko větší míře než jiné země asijsko-pacifického regionu jako Japonsko či Austrálie.

USA by rády své přesvědčování zemí ASEAN, že se s nimi mají sešikovat, stavěly na strachu z Číny. Strach z někoho lze ale těžko vyvolat. Strašit bubákem může zabrat na děti, ale u soudných lidí, lze těžko komukoliv vštípit strach z někoho, kdo strach sám nebudí, a Čína si ve svém jednání dává velký pozor, aby strach nebudila, ani u těch, s nimiž má teritoriální spory. Nenechává jimi rozrušit běžnou kooperaci a urovnává je na základě vzájemné vůle věc řešit. Prudce narůstající spolupráce Číny s ASEAN je tedy základem utváření vztahu s Čínou pro tyto země, celý region a geo-ekonomický výhled celé oblasti.

ASEAN jako celek je teď největším partnerem Číny, kdy překonal i EU, druhého největšího obchodního partnera Číny, a celkový obchod mezi ASEAN a Čínou je asi dvojnásobkem obchodu USA a ASEAN. USA mají sice momentálně v ASEAN větší investice, ale čínské investice sem rostou takovým tempem, že předstihnutí Ameriky se dá čekat už dost brzy.

Aby strach z „čínského bubáka“ překonal vyšší lákavost partnerství s Čínou, muselo by se udát něco hodně zlého. V celém regionu všichni značnou část svých peněž utrácí za žádané čínské zboží a jejich výdělky pochází z dodavatelsko-odběratelských řetězců, jejichž součástí je vždy Čína. Před pandemií se to u nich hemžilo čínskými turisty a teď se těší, kdy se k nim Číňané zas vrátí, přičemž i pro ně je Čína dobrou destinací na dovolenou. Roku 2019 mezi Čínou a ASEAN proběhlo 4 500 letů s pasažéry a cestovalo mezi nimi 65 milionů lidí.

V Jihočínském moři se to sice hemží válečnými loděmi, jsou to ale americké flotily a lodi jejich spojenců z NATO, zatímco nikoho z oblasti by nenapadlo „dělat zuby“ na jiné svým válečným loďstvem. Jakékoliv třenice, ve kterých by se byť i jen trochu vojensky hrozilo, v oblasti nejsou. Ve všech ohledech se tamní vztahy vyvíjejí zcela přirozeně, kdy partneři z jedné země, si hledají partnery v jiné zemi a z vzájemné vůle buď spolupracují, nebo ne. Žádný strach či donucení nejsou přítomny a v takovém prostředí se intriky a podněcování zvnějšku moc nechytají.

No, a kdyby se nějaká země měla nechat „koupit,“ aby vyměnila fungování v tak vzájemně výhodných partnerstvích za něco „lepšího,“ to by muselo být extrémně drahé a neúnosné. USA tedy nemohou přijít s ničím, co by svou přirozenou přitažlivostí předčilo fungování v rámci ASEAN v úzké spolupráci s Čínou.

Všechny sny o tom, jak USA svým Příklonem k Asii zvládnou všechny uřídit seskupováním všech zdejších zemí podle jimi určeného řádu a do jimi dirigovaných společenství navíc sešikovaných proti případným „pariům,“ kteří jsou vzdorovití, a proto je nutno je vyloučit, se tedy v Jihovýchodní Asii hroutí v přímém přenosu před očima a reálnou náhradu za to lze vybudovat dost těžko. Izolace a obkličování Číny u zemí, které jednají byť i v rámci nějakého sdružení, ale jako suverénní národy dbalé svých zájmů, prosperity své ekonomiky, obyvatelstva a business kruhů, nemůže fungovat, když se Čína nechová jako agresor, který jim nahání strach, nýbrž je partnerem, z něhož mají ohromný prospěch.

Vývoj v této oblasti by mohl být indikátorem toho, kam směřuje geopolitická situace i jinde ve světě, zvláště v oblastech propojených infrastrukturami budovanými v rámci Iniciativy pásu a cesty (BRI) přezdívané Nová Hedvábná stezka. Extrémně je to vidět např. na Africe. V dnešní době platí: „Když se chceš rozvíjet, chytni se přes Pás a cestu rozvoje Číny, přidej se k němu, a vytáhne tě to k prosperitě.“

Obdobný vývoj teď probíhá i v Evropské unii a zejména v oblasti zemí střední a východní Evropy CEEC. Vše se to dost podobá situaci, jaká byla v ASEAN na počátku jeho rozvoje vztahů s Čínou. A proto teď objíždí Biden EU, aby se z ní nestal „další ASEAN“