Když se před více než deseti lety zformovalo seskupení silných vynořujících se ekonomik, aby už konečně zahájily spolupráci na vytváření příznivějšího globálního prostředí pro rozvíjející se země, dali mu Západní analytici podle počátečních písmen jeho členů Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika posměšný název BRICS (cihly), který však společenství hrdě přijalo, a v podstatě se ukázalo, že skutečně kladou cihly pro světové uspořádání poněkud přívětivější k zemím mimo privilegované euro-atlantické kruhy. (Foto: Flickr)

Dnes je tudíž tento název trendy, když pro značnou část světa – zejména rozvíjejících se a rozvojových ekonomik, ale i těch, kdo by chtěli urychlit rozvoj i na Západě – představuje zdroj naděje, zatímco ti, co jsou posedlí Západní hegemonií, ho zkresleně vnímají jako mocenskou osu globální konfrontace s nimi.

Mezi vynořujícími se ekonomikami se evidentně stalo velice přitažlivým, když o vstup požádal už Írán a Argentina a Saúdská Arábie, Turecko a Egypt dávají na srozuměnou, že od nich mají žádost také brzy čekat a formuje se i širší konzultační fórum zemí, které se s BRICS chtějí radit a koordinovat.

Odsud přicházející řešení problémů, partnerská spolupráce a koordinace i uspořádání umožňující v mezinárodním měřítku pravé partnerství se stávají daleko atraktivnější než do pozice globálního vedení se stavící instituce Západní globální dominance a různé ty jejich „rozvojové pomoci“.

A o skutečnosti, že jejich kooperace je hmatatelně přínosná, svědčí i to, že země tohoto seskupení také nadstandardně zvládly krizi s COVIDEM a s navazujícím ekonomickým rozvratem a i současnou Ukrajinskou krizi zneužitou k vyvolání globální ekonomické recese sloužící mocenským účelům. Dokonce i ti, proti kterým se uvalují sankce, pokud jsou v BRICS, jsou na tom lépe, než ti, kdo sankce uvalují.

A ve své spolupráci se výborně doplňují, takže velmi komplexně pokryjí skoro celý dodavatelský řetězec. Třeba v době energetické a potravinové krize má Rusko největší zásoby zemního plynu, druhé největší uhlí, osmé největší ropy a spoustu dalších minerálních zdrojů. Spoustu minerálních zdrojů má i Brazílie a obě země mají ohromné zemědělství. Čína s Indií jsou snad největšími dodavateli produktů zpracovatelského průmyslu. BRICS poskytuje i alternativy k vyrovnávání v dolarech ke snížení transakčních nákladů.

No a samozřejmě, že BRICS vytváří i mechanismy a instituce spolupráce plnící funkce, které v současných globálních institucích chyběly, jako Nová rozvojová banka BRICS s upsaným kapitálem a hlasovacími právy rovným dílem rozdělenými mezi zakládajícími členskými zeměmi. Nic v BRICS nefunguje na bázi dominantních rolí, kde slovo a rozhodování mívá poněkud hegemonickou povahu. Ani se zde nespolupracuje proti někomu, jako v mocenských aliancích typických pro Západ, nýbrž jen k vzájemnému prospěchu.

Ovšem teď, když má BRICS spoustu natěšených „nápadníků“ toužících stát se buď členy či se zapojit do širších kooperativních sítí kolem BRICS a mezi rozvíjejícími se a rozvojovými ekonomikami je obdivovanou celebritou, k níž tato část světa upírá své naděje, chytila se toho i Západní média a malují BRICS jako děsivého čerta na zeď v podobě mocenského bloku ke konfrontaci mezi Východem a Západem.

Třeba proslulý magazín Newsweek víceméně pomocí posilování a rozšiřování „bloku“ BRICS ospravedlňoval rozšiřování NATO a pokusy o expanzi jeho dosahu do Indo-Pacifiku a další časopis z USA Hill vydal článek „Od reality odtrženou G7 by BRICS mohla obrat o globální vůdcovství.“ BRICS se na Západě všeobecně líčí jako mocenská osa za „svržení“ G7 a NATO z trůnu globálního hegemona. Podle logiky těchto Západních imperiálních spolků každý mezinárodní spolek je konfrontační osou pro spiknutí proti někomu, stejně jako jsou ony.

Jednou ze složek šarmu, jaký BRICS má je totiž to, že právě o žádnou konfrontaci neusiluje. Snaží se v podstatě zaplnit mezery v chybějící mezinárodní spolupráci a to často i ty vzniklé něčím konfrontačním úsilím, něčím budováním výlučných kruhů, protlačováním svých imperiálních univerzálních jediných hodnot v rámci jakéhosi ideologického „džihádu“ atd.

BRICS naopak moc nezajímají kulturní vzory, ideologie a tradice místní správy věcí veřejných, hledají rámec budování mezinárodní spolupráce napříč národy, který je vůči takovým odlišnostem odolný, a neusilují o nějakou systémovou kolonializaci. Vytváří rámec nadnárodní ekonomické kooperace, který je velice přitažlivý pro země globálního Jihu, ale umožňuje funkční spolupráci a dialog i mezi Severem a Jihem bez zádrhelů, které to v současném v mezinárodním uspořádání narušují.

BRICS je mimo Severoatlantickou oblast tak atraktivní právě proto, že je proti vnucující mocenské politice, hegemonii a systému šikanování, humanitárních bombardování aj. světem obávaných činností samozvaných „představitelů mezinárodního společenství“, proti systému, který dirigují úzké kruhy velmocí a ostatní do pravidel a uspořádání mezinárodních vztahů nemají co mluvit. BRICS vykročila směrem k vyváženému, všeobecně partnerskému, privilegií zbavenému globálnímu systému, který z nikoho nedělá pária, a proto se stala tak atraktivní v té části světa, která se cítí být pod hegemonickým tlakem a ustrčená.

Srovnávat BRICS s G7 a s NATO, jak to činí Západní média, je klam. Úzký mocenský kruh bohatých G7 usilující o přetvoření koncertu národů na orchestr pod svojí taktovkou a NATO – vlastně klub fanoušků studené války, usilující o její obnovování a udržování i rozšiřování mimo Atlantickou oblast, kterým jde o ohrazování Číny a Ruska a o vylučování páriů z mezinárodní spolupráce s přidělováním kooperativních práv jako privilegia, je tím, co vytváří tu určitou mezeru a nedostačivost v mezinárodní spolupráci a jejích pravidlech a institucích, kterou se BRICS snaží zaplnit, díky čemuž se tato skupina stala tak atraktivní.

BRICS se stala jádrem, kolem kterého krystalizuje mezinárodní hnutí zemí usilujících o vzájemně výhodnou partnerskou spolupráci bez privilegií, vylučování a vnucování možnosti s kým spolupracovat. Krásně se to ukázalo i na posledním zasedání G20, které mělo řešit současné hlavní globální problémy, ale nakonec z něj nevzniklo ani závěrečné komuniké, na kterém by se účastníci shodli. Tato bezprecedentní situace vznikla, neboť zástupci G7 a NATO v tomto spolku, chtěli upřednostnit mocenské ohrazování svých soupeřů a vyvolání nové studené války před cíli mezinárodní spolupráce k řešení naléhavých potřeb národů v současné globální krizi.

Teď ale najednou neměli dost síly, aby to protlačili. A podobně je to na mezinárodní scéně jako celku. Teď, když se vynořující se ekonomiky a rozvojové země začínají organizovat bez hegemonické taktovky zvnějšku, mají na to, aby prosadily své zájmy a cestu k přirozené mezinárodní spolupráci. V minulosti to nešlo, ale teď, kdy se takové společenství začíná formovat, to zjevně začíná fungovat.

Doufejme, že s rozšířením BRICS se tento proces urychlí, ale rozšíření se ještě musí dořešit. Širší BRICS bude vyžadovat složitější právní a institucionální rámec, na kterém se už pracuje.

Zdroj: cri.cn