Vojenská ofenziva Talibánu běží rychleji a hladčeji, než kdo čekal, a v podstatě je to zřejmě možná i nejméně násilná rozsáhlá vojenská operace, jaká kdy v historii afghánské války běžela. (Foto: Youtube/CNN)

K bojům skoro nedochází a i v Kábulu střetnutí mezi vládou a Talibánci má charakter poklidného jednání o předání moci. Ani divoké spekulace některých, že tam sousední mocnosti, především Čína, budou muset poslat vojska, aby udržely pod kontrolou chaos, se nijak nenaplňují a Čína říká, že vojáky pošle jen v případě vypuknutí humanitární krize, aby zajistila evakuaci. Jinak se ale těší, jak se brzy zapojí do poválečné rekonstrukce země a zejména, jak přes její území potáhne Iniciativu pásu a cesty (BRI), v čemž jí válka zatím překážela.

Nicméně všechno být úplně hladké nemusí. Obavy panují z možnosti propuknutí humanitární a uprchlické krize, která dělá místním zemím největší starosti, a ozývají se proto hlasy, že v tom případě by od USA bylo velice nezodpovědné, aby se do toho nezapojily též poskytnutím ekonomické pomoci, neboť vyvolat takový chaos a pak od něj utéci a nechat všechno na místních je přinejmenším neslušné.

S Talibánem je už Čína dohodnutá, že zemi zrekonstruuje, když v ní Talibán obnoví pořádek a očistí ji od tzv. Trojího zla, tj. terorismu, extremismu a separatismu, aby zde nevznikla líheň sil, které budou destabilizovat širší oblast. Talibán slíbil, že „Trojí zlo“ ze země odstraní, ale kdyby se mu to nedařilo, jsou Čína i další země ochotny přispět k obnově pořádku pod vlajkou OSN jako mírové síly.

Prezident Afghánistánu s viceprezidentem už uletěli do Tádžikistánu a nad Kábulem se rojí vrtulníky evakuující personál z místních ambasád a občany z jiných zemí. Vláda tam převážně však zůstala a dohaduje s Talibánem, jak udělají prozatímní správu země. Situace tam vypadá poklidnější a méně dramatická, než to bylo roku 1975 při zběsilém úprku Američanů ze Saigonu.

Pro Američany to však není o moc menší fiasko. Všude se ozývají hlasy, že obě události dokládají, jak dopadne každý, kdo propadne důvěře, že Američané někde vyřeší konfliktní situaci, i všichni, kdo se s nimi dají dohromady, musí počítat s tím, že pak nakonec budou ponecháni osudu jako nepotřebný odpad. Také doma v USA lidé vidí, že tam jejich vojáci dvacet let umírali zbytečně a ty ohromné promrhané prostředky, kvůli nimž mají sice tučné daně, ale chátrající infrastruktury, promrhali, jen magnátům vojenskoprůmyslového komplexu zůstalo za nehtem.

Představitelé blízkých zemí jsou však se situací v zemi relativně spokojeni. Všichni se děsili, že boje mezi vládními vojsky a Talibánem vyvolají humanitární katastrofu. Někteří dokonce USA obviňovali, že jejich extrémně rychlý útěk ze země byl záměrný, aby právě k tomu došlo a destabilizace regionu bránila zdejším zemím v takových projektech jako BRI, na které z Washingtonu pohlíží zahořkle.

Jenže probíhá spíše poklidné předání moci než válka a nedochází k hromadným násilnostem i evakuace ambasád aj. probíhá pod dohledem Talibánu klidně. Ty sliby, které delegace politické komise Talibánu pod vedením jejího šéfa Mullaha Abdul Ghani Baradara 28. července při jednáních v Číně s jejím ministrem zahraničí Wang Yim zatím plní v podstatě nad očekávání dobře.

Teď se tedy čeká, že na území Afghánistánu se skoncuje s tím výše zmiňovaným Trojím zlem, kdy se dohodli, že je třeba vymýtit teroristickou organizaci ETIM (Islámské hnutí Východního Turkestánu – čili Xinjiangu), a dodrží sliby efektivního boje s Trojím zlem, pozitivní role při vytváření podmínek bezpečnosti, stability, rozvoje a spolupráce v regionu. Baradar Wangovi slíbil, že Talibán žádné síle nedovolí, aby využíval afghánské území k poškozování Číny. Věří, že Talibánem vedený Afghánistán si naváže přátelské vztahy se sousedními zeměmi a s mezinárodní komunitou. Čína věří, že je třeba, aby svět s Afghánistánem navázal normální vztahy, a Talibán, aby splnil své sliby, načež se dá čekat, že sousední země jej uznají.

Čínský ministr zahraničí Wang při příležitosti jednání s Talibánem minulý měsíc prohlásil, že kvapné stažení sil USA a NATO z Afghánistánu ve skutečnosti znamená krach americké politiky v Afghánistánu. Pochvaloval ale, že Afghánský lid má teď důležitou příležitost dosáhnout národní stability a rozvoje.

Řada Západních žurnalistů a různých jiných znalců si ale dělá naděje, že to nevyjde. Že Afghánistán zůstane líhní extremismu a bude odsud probíhat rozvrat Xinjiangu i s možností, že Čína bude nakonec nucena na tento „hřbitov impérií“, jak se Afghánistánu občas přezdívá, vstoupit.

Číně se však zatím zdá, že Talibán plní optimistická očekávání a své sliby. Zemi přebírá nesmírně rychle a v podstatě nenásilně, takže žádná humanitární nebo uprchlická krize či jiný chaos nenastává, naopak je naděje na brzkou stabilitu. A ve stabilní zemi bez chaosu bude možno si s extremismem a terorismem už snadno poradit. Nicméně ty síly Trojího zla se jistě budou vzniklou situaci pokoušet využít ke svým cílům, ale když se Talibán postaví na stranu těch, kdo chtějí v oblasti klid, tak moc šancí nemají.

Čína se zatím dohodla s Tádžikistánem a Pákistánem a všechny tři země poslaly na svou afghánskou hranici ozbrojené síly, aby znemožnily silám teroristů, extremistů a separatistů – tj. Trojímu zlu se odsud rozlévat do okolí a uniknout před Talibánem, se kterým se dohodli.

Čína tedy zatím chystá investice do poválečné rekonstrukce země a chce do toho nalákat i zbytek světa, včetně USA, o kterých tvrdí, že zapojit se do tohoto úsilí je v podstatě jejich povinnost, když ke zdejší neutěšené situaci do velké míry přispěly. A kdyby došlo k nejhoršímu, tj. k nutnosti vyslat mírový kontingent OSN, tak by se i USA k tomu měly stavět velice pozitivně.

Kromě sil Trojího zla by nejen zdejším zemím ale i zbytku světa včetně USA měly dělat starosti dvě další nebezpečné věci – uprchlická krize a drogy. Bylo by tedy pro všechny prozíravé s tím trochu pomoci.

Zdroj: cri.cn