Čína v poslední době vykazuje řadu úspěchů v kosmických technologiích a kromě spousty všemožných komerčně užitečných projektů jako telekomunikační satelity, vlastní globální polohovací systém BeiDou, systémy meteorologických a průzkumných družic, výzkumné satelity k vývoji nových kosmických technologií, také provedla řadu průlomů ve výzkumu vesmíru pomocí kosmických sond. (Foto: Flickr)

Zase po dvou generacích odmlky začaly přistávat sondy na Měsíci, jezdila po něm průzkumná vozidla, prováděly se průlomové geologické průzkumy polárních kráterů, v jejichž regolitu je voda použitelná k zajištění budoucích dlouhodobých lunárních misí s lidskou posádkou, i spousta dalších zajímavých složek. Konečně také na Zem přivezli poprvé od 70. let minulého století měsíční horniny. Není tedy ani trochu nadsázkou říci, že v lunárním průzkumu je v současnosti Čína číslem jedna.

Čínské sondy zkoumají i Mars včetně nedávného vysazení vozítka zkoumající jeho povrch, v čemž je Čína druhá po USA.

Čína už uzavřela smlouvy s Ruskem o společném lunárním programu, v jehož rámci obě země vybudují společnou stálou kosmickou stanici s lidskou posádkou na měsíční orbitě a dále budou pokračovat stálou lidmi osazenou základnou na lunárním povrchu. Tím tedy tyto země získají ohromný náskok před NASA.

Posledním ohromným čínským úspěchem je stálá kosmická stanice na oběžné dráze Země, z níž se nedávno po mnohaměsíčním pobytu vrátila lidská posádka. Stanice se bude dále rozšiřovat a Čína jasně deklaruje, že je v tomto kosmickém programu otevřená mezinárodní spolupráci, stejně jako už tradičně s Čínou spolupracuje řada zemí včetně nově se vynořujících ekonomik nebo zemí z Evropské unie. Takže nabídka na spolupráci na kosmické stanici bude nepochybně velice atraktivní.

Zvláště když rozběh čínské stálé kosmické stanice je spojen s dost chmurným výhledem pro současnou Mezinárodní kosmickou stanici – ISS. Rusko už tomuto programu dalo výpověď a po roce 2024 se ho už účastnit nebude. Jednak rozjíždí projekt své vlastní stálé kosmické stanice, a pak také se dá čekat nějaká spolupráce na čínské stanici. Svou výpověď Rusko odůvodňuje čistě technicky. ISS si už své odpracovala a je na konci své životnosti. Nyní se začnou kupit závady a je levnější vyslat novou kosmickou stanici, než nákladně udržovat v chodu dosluhující zařízení s prošlou životností. Žádná náhrada za ISS zatím v plánu není, a tak jedinou alternativou je buď čínská kosmická stanice, nebo vlastní ruská stanice.

Trend tedy začíná vypadat tak, že v pilotované kosmonautice a některých dalších programech má Čína i Rusko náskok před USA. To vše v situaci, kdy s Ruskem, se kterým USA a Západ v kosmických programech v posledních dekádách hodně spolupracovaly, a bez nějž by se třeba ISS nerealizovala, se poněkud kalí vztahy. Navíc se k Číně USA dosud chovaly jako k nějakému kosmickému páriovi a přísně ji vylučovaly z jakékoliv spolupráce s NASA a na mezinárodních programech s účastí NASA, jako ISS. A jelikož je Čína pro ně kosmickým páriou, nechovají se k ní ani se standardní „kosmickou zdvořilostí“, kdy jí neposkytují různé informace o své kosmické činnosti aj. Jenže teď, když je „pária“ před nimi, to nemohou přenést přes srdce, Čína se i na oplátku k nim chová „kosmicky nezdvořile“ a nevidí důvody informovat je, jako by byly partnery.

Proto teď administrátor NASA Bill Nelson Číně zlořečí, kvůli prý chybějící transparentnosti a ochotě s USA spolupracovat, kdy Peking se prý sbližuje s Ruskem, aby spolu „svrhli americké globální vůdcovství v kosmu.“

„Chceme kooperativnost, která od čínské vlády nepřichází, ale tamti dva už spolu tanči tango,“ říkal závistivě Nelson reportérům s narážkou na čínsko-ruskou kooperaci jako na tanec. „Prostě od Číňanů nemáme žádnou transparentnost,“ lamentoval.

Narážel také na umělou paniku, jakou USA rozpoutaly se sestupem nosného boosteru při startu čínské kosmické stanice roku 2021, kdy zkoušely celý svět děsit, jak může ta raketa spadnout na hlavu právě jim a americký tisk šíleně navrhoval, aby ji Pentagon sestřelil protiraketovými zbraněmi. Čína se tím nejspíš bavila a booster nakonec standardně bezpečně shořel nad oceánem. Jen Američanům, aby si užili svého vylučování Číny z mezinárodní komunikace o kosmických záležitostech, neřekli, kde je to plánováno, aby to shořelo.

Nelson toho však zase zábavně využil k obvinění Číny z nezodpovědné lehkomyslnosti a skrblictví při nákupu paliva:

„Když svou kosmickou stanici vynesli, tak si neudělali dostatečnou rezervu paliva, aby měli pod kontrolou, kde to spadne, a díkybohu to spadlo do Indického oceánu. Ale mohlo to spadnout do Evropy, mohlo to spadnout do Saúdské Arábie. Mohlo to spadnout v Řecku,“ lamentoval, aby svět nevnímal prvenství Číny ve stálých kosmických stanicích, jako úspěch lidstva a překonání USA, nýbrž jako hrozbu, před kterou je nutno utéct do náruče USA.

Nelson si poněkud protiřečil, když lamentoval nad chybějící transparentností v čínských kosmických aktivitách a zároveň poznamenával, že NASA má zakázáno s čínskou vládou a s jakýmikoliv organizacemi napojenými na Čínu spolupracovat bez schválení Kongresem. USA si také vynutily zákaz jakékoliv spolupráce ISS s Čínou. Naříkají ale, že Čína se k nim tedy také chová jako izolovaná ze spolupráce vyloučená strana a poslušně jim proto nehlásí, kam hodlá svou použitou raketu shodit.

Pak ale Nelson chválil Rusko a vyjadřoval vděk Bílému domu, že NASA s ním povoluje dále spolupracovat, „i přes horory, které každodenně na vlastní oči spatřujeme, jak se dějí na Ukrajině.“ Velebil spolupráci s Rusy na ISS: „Vidím ty profesionální vztahy mezi astronauty a kosmonauty a pozemními týmy během řízení misí a vidím, jak to pokračuje.“

Jenže profesionální spolupráce se nejvíce vyplatí s tím, kdo je v oboru špičkou, a hlavně s tím, kdo je otevřený partnerství, a ne s tím, kdo si hraje na nadřazenou vrchnost vylučující jiné ze spolupráce, ale stejně od nich vyžadující servilnost, se kterou musí „transparentně“ globálnímu šéfovi poslušně hlásit, co dělá.

Načež spolu s tím americká Obranná zpravodajská agentura vydala zprávu, že Čína s Ruskem spojují síly, aby „podvrátily globální vůdcovství USA a spojenců v kosmické doméně.“

Takže Čína NASA doslova ignoruje a Moskva vidí v Pekingu lepšího partnera, ať už proto, že kosmický výzkum se v Číně rozvíjí perspektivněji než v USA, které v něm žádné „vůdcovství“ už dávno nemají, nebo proto, že Čína se chová partnerštěji než pánovité USA nárokující si dominanci.

Autentické partnerství tedy vítězí nad imperiální dominancí.

Zdroj: cri.cn