V pátek třináctého Čína s Ruskem při manévrech s ostrou palbou předvedly své odhodlání přivodit nešťastný den každému, kdo by chtěl narušit jejich životní zájmy, zejména ve středoasijském prostoru, kde např. v souvislosti s vývojem v Afghánistánu, u něhož v návaznosti na „řešení“ tamní situace Washingtonem hrozí, že se přemění na „Asijské Somálsko“. (Foto: GT)

Vyvrcholilo tu totiž pětidenní společné vojenské cvičení Zápa/Interaction-2021. Číňané o cvičení říkají, že se na něm ukazuje, jak jsou obě země nejen spojenci na strategické úrovni, nýbrž že jejich taktická součinnost ukazuje, že jsou více než spojenci. A to není žádná řečnická fráze, neboť se tam předvádí, že jejich na bojišti rozptýlené jednotky dovedou na taktické úrovni, vzájemně kooperovat, jako by to byla jedna armáda, a to je vyšší level součinnosti než jen v prostém spojenectví. Necvičilo se jen naprázdno, vše mělo charakter ostré palby.

Photo:Ministry of Defense
Foto: Ministry of Defense

V lecčems to připomínalo osvědčené operace, jak když v Sýrii syrské a ruské síly společně ničí pokusy o průnik teroristických armád. Spektakulární část cvičení v poli začala jako operace v Sýrii na metr přesným útokem čtyř čínských kradmých bitevníků J-20 na velitelská centra a protiletecká pozorovací stanoviště, načež po tomto ochromení následovaly plošnější destrukce z náletu dvou bombardérů JH-7 .

Do toho se spustilo plošné pokrytí bubnovou palbou hromadnými salvami dělostřelectva, zatímco se pod tímto krytím v nízké výšce přihnaly jak útočné, tak dopravní vrtulníky s výsadky speciálních vojsk, aby provedly koordinovaný přepad z mnoha směrů, jaký umožňují moderní metody síťového válčení rozptýleně koordinovaných jednotek. Síťové válčení nesmírně zvyšuje bojovou účinnost nasazených sil, ale vyžaduje úplně jinou úroveň velení, koordinace a komunikace, než jaká probíhala v armádách ve 20. století.

Photo:Ministry of Defense
Foto: Ministry of Defense

Pro tyto nové taktiky připomínající taktický převrat, jaký kdysi na bojiště přineslo husitské nebo napoleonské válčení, vyhodily těžké dopravní letouny Y-20 paradesantní výsadek pancéřových vozidel spolu s vyhozením výsadkářů více dveřmi současně.

Do vlny náletů před pozemní ztečí se zapojily čínské bombardéry H-6 a bitevníky J-11 a J-16 s ruským Su-30SM, přičemž před roji bojových dronů, které vyslal nepřítel, kryla pozemní vojska protiletecká obrana raketami i děly, která ty vzdušné ty cíle přesně ničila.

Síťově koordinovaný útok prováděný směsí čínských a ruských jednotek z mnoha směrů přesně ohromnou palebnou ničil obrněná vozidla, bunkry a pěchotu nepřítele.

V součinnosti v ostré střelbě z šesti různých palebných výšek spolupracovalo letectvo, vojskové letectvo, pozemní obrněná vozidla a dělostřelectvo a protiletecká obrany na šestikilometrové linii s hloubkou sedm kilometrů.

Photo:Ministry of Defense
Foto: Ministry of Defense

Výsadkem se za 45 minut doručilo 265 tun munice, za minutu se pálilo průměrně 228 granátů, ale ve špičce jich bylo za minutu 364. 81,6 procenta bojové techniky při cvičení bylo těch nejmodernějších typů. Pozornost budí zvláště nasazení tajných kradmých bitevníků J-20, které Čína vždy držela pod pokličkou a na žádné společné cvičení je s nikým neposlala. A ty se tu předvedly, jako zázračná zbraň zasahující v nepatrném čase s chirurgickou přesností, které žádné maskování aj. neoklame.

Zúčastnilo se toho přes 10 000 vojáků obou zemí, cvičení manévrů s ostrou palbou sledovali ministři obrany obou zemí čínský Wei Fenghe a ruský Sergej Šojgu a využili této příležitosti i k podpisu dokumentů o další spolupráci.

Photo:Ministry of Defense
Foto: Ministry of Defense

Takovýmto ochromujícím přípravným úderem umožnily, aby i letouny pro nepřátelské radary viditelné a pozemní vojska mohla udeřit s daleko menším rizikem proti nepříteli s narušenou velitelskou, komunikační a průzkumnou strukturou.

Nejúžasnější na všem je ovšem skutečnost, že zde to spojené čínsko-ruské vojsko úspěšně naostro vyzkoušelo společný velitelský a komunikační systém umožňující koordinaci až na úroveň bojišťního síťového válčení s telekonferencemi a výměnou bojových dokumentů, kde si v reálném čase např. vzájemně na mapách ukazují, co právě ze své pozice vidí a dohodnou se bez prodlení, jak na to spolu zareagují. Přitom si tak musí rozumět „Váňa s Tingem“, ale nikdo jim to nesmí narušit, nabourat či odposlechnout.

Mediální zprávy též ukazovaly, ruské vojáky v operacích vyzbrojené čínskou technikou včetně pancéřových bojových vozidel. Prostě nejsou to „jen“ spojenci, ta součinnost je hlubší, ač tyto země formálně netvoří žádnou vojenskou alianci. Leč v reálu to musí být více než aliance. V tomto kontextu ty povídačky, jaké měl letos Biden, jak se musí Rusko cítit „sevřeno“ Čínou a jaké je pro něj ohrožení mít s ní tak dlouhou hranici, musí vypadat zvláště zábavně.

Ale věci, o které tu jde, žádná legrace nejsou. Stažení USA z Afghánistánu samo o sobě může mít destabilizující efekt na celý region rozléváním terorismu do okolí a reakci na něco takového zřejmě vojska obou zemí nacvičovala. Ale americký útěk nemusí být jen ústupem, když jejich snahy selhaly, či jako to někteří interpretují, utrpěli vlastně porážku, může klidně jít i o aktivní snahu o destabilizaci širšího regionu, kde si místní země podezřele vzájemně rozumí, aniž by potřebovaly nějakého dirigenta ve Washingtonu.

Toto cvičení se rovněž vyznačovalo značnou mediální otevřeností. Pokud jde o vojenské záležitosti, tak ani Čína ani Rusko nevynikají zvláštní sdílností. V tomto cvičení se ale např. hloubka spolupráce obou stran fungujících jako jedna armáda nijak nezakrývala, spíše předváděla. A když na to někde ve skalním bunkru koukají teroristé, kteří by si ze Střední Asie rádi udělali další Sýrii či Libyi, nebo hoši z vojenskoprůmyslového komplexu někde v Pentagonu či v nějakém americkém geopolitickém think-tanku, tak jim, doufejme, dojde, že s tímto by si hrát neměli.

To cvičení bylo primárně zaměřeno především na spolupráci při likvidaci pokusů teroristů v průnicích do Střední Asie. Množí se však spekulace, že do značné míry může jít o nácvik spolupráce pro případ konfrontace s USA. A nácvik Rusů bojujících v čínských vozidlech a s čínskými kvéry nebude jistě jen proti teroristům, na které by bylo jednodušší, aby ty dvě armády přišly každá se svým vybavením. Kdyby došlo k nejhoršímu, tak je ale vidět, že evidentně čínská armáda nebude mít nouzi o připravené vojensky kvalifikované dobrovolníky.

Proti Číně s Ruskem evidentně taktika „rozděl a panuj“ moc fungovat nebude a případné pokusy udělat ze Střední Asie nový Střední východ tu dost narazí.

Zdroj: cri.cn