Současné nově ke konfliktnosti vystupňované geopolitice se už začalo říkat Studená válka 2.0. Ale není to žádný historický refrén, v němž by se přehrával scénář někdejší Studené války. Má sice svou složku závodů ve zbrojení, ta má ale daleko nižší váhu než za časů před pádem Berlínské zdi. Jde převážně o ekonomickou a technologickou soutěž, kdy různé ty další aspekty, jako třeba ideologie, se na její stěžejní složky tak nějak nabalují jako doplněk.

Nejdůležitější asi je, že nejde o žádný souboj tržní a dirigistické ekonomiky. Jde o souboj tržních ekonomik, ať už jde o ekonomiky v USA, EU či jinde na straně tzv. svobodného světa, nebo jde o ekonomiky volného trhu v Číně a v Rusku, a boj se vede převážně o globální trh, kdy USA samy sebe prohlašují za dokonalý vzor tržní ekonomiky pro celý svět a přirozeného hegemona nad globálním trhem a světovým řádem, bez nějž svobodný trh nemůže fungovat. A jelikož jen svobodná společnost dosahuje rychlé progrese, musí být v zájmu budoucí prosperity lidstva nastolen globální trh, jehož svobodnost musí dirigovat největší garant tržní svobody jak u sebe doma, tak v celém světě – USA.

K zajištění té svobody globálního trhu má tedy teď „mírotvůrce“ Amerika 20násobně větší počet jaderných hlavic než „agresor“ Čína, dvojnásobnou tonáž válečných lodí s 11 letadlovými loděmi s jaderným pohonem oproti dvěma čínským, 2000 tryskových bitevníků oproti 600 čínským a 800 zámořských vojenských základen, které jim mají zajistit převahu ve všech koutech globu, kdy Čína má tři.

USA tím vším i soustavou obchodních dohod a institucí dohlíží prý na svobodu světového trhu a kontrolují ostatní, zda jsou dostatečně tržně svobodní a jsou-li jejich společnosti natolik svobodné, aby se mohly rychle rozvíjet a prosperovat, protože všechny učebnice společenských věd ve svobodném světě učí, že svobodná společnost se rozvíjí rychleji. A tuto jejich snahu prý narušují nesvobodné autokracie, rozvracející svobodu trhu pokusy nastolit vlastní světový řád mimo americkou hegemonii, která má jediná monopol na dirigování tržní svobody.

Ale je tu smůla, ta „autokratická“ Čína se rozvíjí daleko rychleji než „svobodné“ USA a do konce dekády je má ekonomicky a nejspíš i vědecko-technicky překonat. Z toho by ale mělo podle svobodných společenských věd vyplývat, že Čína má vyšší tržní svobodu.

Svévolný (svobodný) rozvoj Číny je však zločinem proti mezinárodnímu řádu svobodného trhu, proto je nutno jí přístupy ke světovým trhům a k rozvinutým technologiím ve jménu „svobody“ omezit.

Jak má „svobodný“ svět omezovat nedovoleně rychlý rozvoj Číny a její snahy fungovat jako lokomotiva růstu globální ekonomiky odstrkující USA na druhou kolej, se můžeme dočíst v doktríně Integrovaná revize britské bezpečnostní, obranné, rozvojové a zahraniční politiky, ze které je vidět, jak je ta Studená válka 2.0 odlišná od té dřívější.

Británie se chce ve zvýšené míře začít zapojovat do Indo-pacifické oblasti hlavně úzkou spoluprací s Indií, zapojením do obchodního spolku tamních zemí CPTPP, s nimiž 22.6 zahájila oficiálně přístupové rozhovory, a získáním partnerského statutu v ASEAN. To má jistě logiku, protože v této oblasti lze čekat, že teď bude těžiště globálního růstu, nejvíc je ale trápí hlavní lokomotiva tohoto růstu Čína, o níž v této doktríně píší:

„Narůstající síla a mezinárodní asertivita Číny bude nejspíš nejdůležitějším geopolitickým faktorem této dekády. Rozsah a dosah čínské ekonomiky, velikost její populace, technologické pokroky a narůstající ambice k projekci jejího vlivu na geopolitickém kolbišti, např. prostřednictvím Iniciativy pásu a cesty, bude mít celosvětově závažné důsledky.“

„Británie proto bude investovat do kapacit pro potýkání se s Čínou, pomocí nichž si vypracujeme lepší pochopení Číny a jejího lidu, vylepšíme své schopnosti reagovat na systematické hrozby, které Čína představuje pro bezpečnost, prosperitu a hodnoty jak pro nás, tak pro naše spojence a partnery.“

Největší hrozby od systémových konkurentů jako Čína a Rusko totiž nepochází od jejich vojenských zdrojů, nýbrž:

„Od jejich značných investic do globální kulturní projekce a informačních operací. Naši spojenci rovněž zaujímají strategičtější přístupy, kdy kulturní vztahy jsou jedním ze tří strategických pilířů německé zahraniční politiky a jsou důležitou součástí francouzské zahraniční politiky. Naše vnímání jiných zemí a tudíž jejich měkké síly také v narůstající míře formuje digitální prostor tažený lidmi a nestátními aktéry, a to i jejich dezinformacemi.“

Zhruba stejně to vidí i hlavní Bidenův národně bezpečností poradce Jake Sulivan v USA, který chápe, že povaha konkurence s Čínou není převážně o vojenské nadřazenosti, kdy tvrdí:

„Ústřední premisou tohoto alternativního přístupu bude, že ekonomická a technologická síla je při nastolování globálního vůdcovství z podstaty důležitější než tradiční vojenská moc a že fyzická sféra vlivu ve Východní Asii není nezbytnou předběžnou podmínkou pro udržení takového vůdcovství.“

Bidenova administrativa se tedy soustředí na budování konkurenceschopnosti mimo vojenskou oblast. Kromě pokusů investovat do technologií příštích generací jako umělá inteligence, 5G sítě aj., kde je Čína předbíhá, chtějí Číně omezovat svobodný přístup na trh, zejména svůj ve snaze přidusit její nepovolený rozvoj. Měli by si ale uvědomit, že takovéto monopolní praktiky k dušení svobodného trhu a k udržování tržního postavení privilegovaných jsou základní příčinou toho, proč ztratily jako tahoun světového technologického vývoje dech a závistivě zírají, jak se díky značně svobodnému tržnímu prostředí technologickým vůdcem světa začíná stávat Čína.

USA v poslední době též velice usilují o vznik nových aliancí v Asijsko-pacifické oblasti jako QUAD, když selhaly v tom, že vznikající zóna volného obchodu pro tuto oblast nevznikla kolem nich jako krystalizačního jádra nového uskupení, nýbrž že před několika měsíci v této oblasti vznikla největší zóna volného obchodu světa RCEP kolem Číny jakožto krystalizačního jádra. V budování tamního globálního ekonomického uspořádání tedy vypadli z vůdčí pozice a nezbývá jim nic jiného, než zkoušet vytvářet překážky, aby co vyrostlo bez nich, nerostlo moc rychle a svobodně.

Dominanci USA, bez níž nemůže existovat „svoboda globálního trhu“, mají teď tedy pomáhat udržovat více než vojenské aliance uskupení ekonomické, technologické a třebas i kulturní spolupráce, která mají udržovat mezinárodní na (jimi diktovaných) „pravidlech založený řád,“ jejichž hlavním cílem je dusit vědecký, technologický a ekonomický rozvoj těch, kdo se svévolně (svobodně) rozvíjejí příliš rychle a tržně konkurují příliš úspěšně, jako Čína a Rusko, čímž narušují mono-polární světový řád na hegemonem určených pravidlech jeho nahrazováním multilateralismem, v němž pravidla vznikají z dohodnutých a pro všechny zúčastněné výhodných partnerství.

Zdroj: cri.cn