21. století je určitým stoletím afrického obrození, kdy se kontinent konečně vzpamatoval z post-koloniálních obtíží a nastoupil na cestu rychlého rozvoje a rostoucí stabilizace, ač řada konfliktů stále přetrvává. (Foto: Flickr)

Dokonce ani světová finanční krize po roce 2008 ho moc nepřibrzdila, a ač pandemie zde měla značný ekonomický dopad, i z ní se africké země rychle zotavují. Po celou tuto úspěšnou dobu docházelo, k částečnému útlumu vlivu bývalých koloniálních mocností, USA a Západem vedených organizací rozvojové pomoci, které předtím táhly rozpačitý rozvoj Afriky, aby zde narůstal vliv rychle se rozvíjejících zemí jako Indie, v poslední době i Ruska, ale zejména Číny, ze které se stal hlavní tahoun ekonomického rozvoje Afriky.

A výsledky jsou vidět na ekonomice Afriky plné čínských infrastruktur a průmyslových kapacit i na posunech v politice zdejších zemí. Např. teď během letošního března vedl čínský ministr zahraničí Wang Yi bilaterální rozhovory se svými africkými protějšky v Alžírsku, Egyptě, Gambii, Nigeru, Somálsku, Tanzanii a Zambii. To bylo dva měsíce po jeho túře po Eritrei, Keně a Komorech. V březnu také vedl čínský prezident Xi Jinping telefonní hovor s jihoafrickým prezidentem Cyrilem Ramaphosou o prohloubení spolupráce mezi oběma zeměmi, kdy Ramaphosa ujišťoval o jihoafrické podpoře pro čínskou politiku vůči, Taiwanu, Tibetu a v dalších klíčových záležitostech. O tomto vývoji americké bezpečnostní studie pro politiky USA už delší dobu tradičně referují jako o čínských pokusech o revizi mezinárodního řádu, což je jeden z klíčových výrazů pro „podvracení americké globální imperiální hegemonie.“

Čína je zemí, které se podařilo v historicky extrémně krátkém čase přetvořit se z rozvojové země na lokomotivu světového ekonomického a technického rozvoje. A africké země stojící před stejnou výzvou, se kterou si Čína tak skvěle poradila, od ní tedy zkouší její rozvojový recept „opisovat“, a úspěšný vývoj z poslední doby ukazuje, že to velmi dobře funguje, což však USA označují za vývoz „čínského autoritářského systému“ a za ničení demokracie a svobodného trhu.

Partnerská spolupráce Číny s africkými zeměmi se oběma stranám velice vyplácí, je po ní na rozdíl od „rozvojové pomoci“ rostoucí poptávka a spolu s ní dochází i k sbližování v geopolitických přístupech. Naproti tomu obchod mezi USA a Afrikou od roku 2011 vykazuje trvalý pokles a USA se tu stávají okrajovým hráčem i diplomaticky.

V roce 2000 býval obchod mezi Čínou a Afrikou pouhých 11 miliard dolarů. Teď jen od roku 2020 do roku 2021 vyskočil o 35%, tj. ze 187 miliard dolarů na 254 miliard a Čína je největším obchodním partnerem Afriky. 40 z 54 afrických zemí se účastní čínské Iniciativy pásu a cesty (BRI), která je od svého spuštění v roce 2013 inspirovaného Čínou největším infrastrukturním a rozvojovým globálním projektem, tahounem investic a sílící mezinárodní spolupráce, který znamená novou éru globalizace s Čínou jako největší globální lokomotivou rozvoje, nejvíce v Eurasii od východní Asie po západní Evropu.

Zatímco přímé zahraniční investice (FDI) Číny do Afriky rostly od 75 milionů dolarů roku 2003 na 4,2 miliardy dolarů roku 2020, tak americké FDI od roku 2010 klesají a od roku 2013 zaostávají za čínskými.

To vyvolává mezi americkými geopolitickými stratégy poplach. Třeba generál Townsend loni varoval, že Amerika v Africe zaostává za Čínou:

„Číňané ve vybraných afrických zemích USA vymanévrovávají. Ty projekty přístavů, hospodářské podniky, infrastruktury a jejich smlouvy a kontrakty posilují i jejích přístup v budoucnu. Vkládají do Afriky své sázky a sází na ni hodně.“

Letos 15. března pak při senátním slyšení říkal: „Amerika už nemůže Afriku ignorovat. Africké výzvy, příležitosti a bezpečnostní zájmy jsou neoddělitelné od našich. Jenže naši konkurenti bohatý potenciál Afriky jasně vidí. Jak Rusové, tak Číňané usilují o transformaci investic své měkké i tvrdé síly do politického vlivu, strategického přístupu a vojenských výhod.“ Své varování okořenil i konspirační teorií v duchu propagandy amerického establishmentu: „Číně její ekonomické a diplomatické angažmá umožní, aby posílila autokracie a změnila mezinárodní normy, v její trpělivé snaze vyhlásit Afriku za svůj druhý kontinent.“

V nedávné analytické zprávě Kongresu se píše:

„Čína závisí na afrických importech fosilních paliv a komodit představujících kritické vstupy do vznikajících technologických produktů. Peking zvýšil svoji kontrolu nad africkými komoditami prostřednictvím přímých investic do ropných polí, dolů a výrobních závodů. Tato kontrola ohrožuje schopnost přístupu amerických společností ke klíčovým dodávkám.“

A tak se stejně, jako rozvojové země od Číny opisují její metody rozvoje, se USA rozhodly od ní opsat její metody jak se stát strategickým partnerem a opsat i BRI. Spustily spolu s G7 novou globální infrastrukturní iniciativu Vybudovat svět znovu jako lepší, o níž Bidenova administrativa píše:

„Prezident Biden a partneři z G7 se rozhodli spustit smělou novou globální infrastrukturní iniciativu Vybudovat svět znovu jako lepší (B3W), tj. hodnotami vedené, na vysokých standardech postavené a transparentní infrastrukturní partnerství vedené hlavními demokraciemi, abychom rozvojovému světu pomohli s tím schodkem více než 40 bilionů dolarů v infrastrukturách. B3W bude mít globální rozsah od Latinské Ameriky a Karibiku přes Afriku k Indo-pacifiku.“

Avšak tato náhlá čínskou investiční „agresivitou“ vyvolaná pozornost k dosud přehlíženým potřebám rozvojového světa není nic moc a je s křížkem po funuse. Např. čínských 23 miliard dolarů investic do afrických infrastruktur je o 8 miliard více než investovalo osm dalších největších věřitelů dohromady včetně Světové banky, Africké rozvojové banky, USA a Evropské rozvojové banky. B3W nejenže nemá šanci Čínu dohnat, ale navíc se do velké míry také kromě hmatatelného projektu zaměřuje na všelijaké ty genderové aj. hodnoty.

Analytici vycházející z tvrdých čísel to vidí však, že třeba těch 60 000 km silnic a 30 000 km železnic, které Afrika do roku 2040 nezbytně potřebuje, stejně postaví Čína a B3W to nemá šanci dohnat a spíše než jako konkurence poslouží jako vítaný doplněk k čínským infrastrukturám.

Zatímco USA investovaly do imperiálních válek a zbrojení, Čína investovala do prosperity svých partnerů k posílení vzájemně výhodné spolupráce a teď se USA diví, že spontánně všude vzniká multilaterální řád místo jejich unipolárního. Nechápou, proč když od afrických zemí chtěli, aby se připojily k sankcím na Rusko, které účastníky nesmírně poškozují, tak se jim Afričané vysmáli, na což média Západu reagovala lkaním, že „při hlasování v OSN tyto země upřednostnily vyhnutí se hladu nad demokracií.“

Faktem je, že většina zemí mimo americký mocenský kruh upřednostňuje hmatatelné hodnoty a partnery přinášející hmatatelný vzájemný prospěch před prázdnými hodnotami a jejich kazateli.

Zdroj: cri.cn