Sdružení BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika) se skládá z rostoucích vynořujících se ekonomik s velkým růstovým potenciálem, z nichž žádná není zaostalá, nechybí jí průmyslová základna ani lidský potenciál populace schopné kvalifikované práce ani školy a kulturního prostředí zásobujících ekonomiku dobře uplatnitelnou pracovní silou. (Foto: Flickr)

Všechny tyto ekonomiky lze považovat za tržní, kdy Čína přistupuje k tržní povaze své ekonomiky zhruba stejně jako k vývoji technologických inovací a inženýrsky vyvíjí tržní prostředí, ve kterém si tržní subjekty vedou zvláště dobře.

Nicméně udržet si dlouhodobě vysoké tempo růstu není nic snadného. Už po řadu generací platí, že když nějaká země mimo okruh těch už vysoce rozvinutých začne růst, skončí nakonec v tzv. „pasti středních příjmů“. Člen BRICS Brazílie se uvádí jako učebnicový příklad takového vývoje, neboť jde o zemi, která raketově rostla, až vznikaly projekce, kdy se postaví na roveň tehdejším ekonomickým Goliášům jako USA a Japonsko, ale pak ta „past sklapla“. Práce bohatnoucího obyvatelstva se stala příliš drahá na to, aby brazilské zboží dobývalo světové trhy a konkurenceschopnost místní ekonomiky poklesla a růst uvázl. A tak dopadly prakticky všechny ostatní země, které se v posledním půlstoletí o prudký růst zpočátku úspěšně pokusily. Ovšem s jednou výjimkou, kterou je další člen BRICS Čína.

Číně se povedlo to, co se občas dařívalo některým zemím v dávných dobách industrializace, jako třeba Německu. Během dvou generací se přeměnila z rozvojové agrární země v rozvinutou průmyslovou zemi, kdy veškeré zádrhele, které všem ostatním zemím v poválečné éře vždy rozvoj vykolejily, hladce navzdory všem předpovědím Západních expertů překonala, a ani past středních příjmů kolem ní nesklapla, když už jde o středně příjmovou zemi, ale přesto její HDP loni povyrostl o ohromující 8,1 procenta.

Její rozvojový vzor je evidentně nejúspěšnější v moderní historii. A nijak si ho nezkouší monopolizovat. Naopak by ráda, aby se v rámci čínské vize sdílené budoucnosti lidstva rozvoj ekonomiky a prosperita urychlila po celém světě. Konec konců jí ani nic jiného nezbývá, protože v dnešním provázaném světě může tak obrovitá země, jako Čína s 1,4 miliardou obyvatel, rychle růst jedině, pokud dostatečně rychle poroste i zbytek světa. A tak Čína svůj rozvojový model vyváží ke svým partnerům. Afrika např. se nikdy tak rychle nerozvíjela, dokud nezačala úzce na svém rozvoji spolupracovat s Čínou. To samé platí o zemích jihovýchodní Asie skupiny ASEAN, která náhle s prudkým růstem spolupráce s Čínou zažívá hospodářský zázrak. Úplně stejně se to projevuje i všude kolem dopravních cest a dalších infrastrukturních linií Iniciativy pásu a cesty, kde se rozhýbává ekonomický růst.

Je tedy logické očekávat, že se tak stane i v jiných seskupeních provázaných s Čínou, BRICS nevyjímaje.

A jaké jsou hlavní esence čínské těžko vykolejitelné cesty k prosperitě? Je to samozřejmě pečlivě jak okrasná rostlinka pěstovaná čínská tržní ekonomika s přístupem – „Trh je dobrý sluha, ale zlý pán“ – na základě metodik ochrany trhu vycházejících z modelu ordoliberalismu, na kterém svého času stál německý hospodářský zázrak. A je to i strategie dvojí cirkulace, kdy se z rostoucího bohatství domácí populace vytváří zdroj vlastního růstu s přispěním domácí poptávky. A hlavně musí jít o tzv. „vysoce kvalitní rozvoj“, jak se to teď v Číně nazývá.

Vysoce kvalitní rozvoj stojí na inovacemi taženém nárůstu potenciální produktivity výrobních vstupů. Tento ukazatel se v 70. letech 20. století zřetelně propadl oproti předtím udržované úrovni 2. průmyslové revoluce. Někteří teoretici dokonce spekulují, že tehdy vlastně na Západě došlo k Neomalthusiánské kontrarevoluci proti průmyslové společnosti a tvrdí, že od té doby žijeme v temném věku. Ovšem Čína se snaží o to, aby její růst a růst jejích partnerů táhl vzestup potenciální produktivity, což je ten „vysoce kvalitní rozvoj“ na rozdíl od rozvoje jen většího objemu kapitálu, strojů, staveb aj. Možná bychom to mohli označit i za pokus vrátit se k průmyslové revoluci. A Čína na to nechce být sama.

V pondělí 23.5 proběhla virtuální porada ministrů průmyslu BRICS, kde si tyto země slibovaly prohloubení spolupráce na inovacích a jako cíl si vytknuly „novou průmyslovou revoluci“ se záměrem silnějšího, zdravějšího a odolnějšího rozvoje na těchto inovacích postaveného, tj. jde o čínský „vysoce kvalitní růst“ a o překonání temného úpadku růstu produktivity prohlašovaného některými za kontrarevoluci proti průmyslové společnosti.

Ministři si slibovali hluboké změny k prosazení komplexní spolupráce, digitální transformaci tradičních průmyslů a kooperaci v rozvoji průmyslových dodavatelských řetězců. Ministři průmyslu BRICS se k rozvojovým cílům pravidelně radí už od roku 2015 a teď, už dokonce došlo k založení BRICS Partnerství na nové industriální revoluci (PartNIR) a vznikne i BIRCS PartNIR inovační centrum. Takže je naděje, že se svět ze svého temného věku prodere a přijde nová průmyslová revoluce se stejnými tempy nárůstů potenciální produktivity jak za časů elektrifikace a motorizace.

Možná vám tato éra s tím, jak rychle se mění modely mobilních telefonů tak temná s utlumeným vývojem nepřipadá, ale potenciální růstu produktivity našich technologií a naší práce roste daleko pomaleji, než rostl před více než 50 lety. A to teď Čína a další členové BRICS chtějí napravit pomocí PartNIR a zase lidstvo do skutečné průmyslové revoluce vrátit. O naší době se sice říká, že zrovna teď probíhá tzv. 4. průmyslová revoluce stojící zejména na internetu věcí aj., ale proti růstům produktivity v časech před stagflací 70. let roste produktivita stále pomaleji.

Teď se sice nacházíme v těžké době s ekonomickým rozvratem, pandemií a vyostřenými geopolitickými konflikty, ale podíváme-li se do historie, tak k revolucím často docházelo v návaznosti na krize, a proto vyhlášení PartNIR zřejmě přichází i s dobrým načasováním.

Zástupci účastnící se této porady o zahájení nové průmyslové revoluce vydali společnou deklaraci, v níž země BRICS vyzývají k prohloubení průmyslové spolupráce a k zařízení zotavení a růstu průmyslové ekonomiky při společném vytváření otevřeného, férového, vitálního a odolného prostředí, přičemž budou usilovat o stabilní, bezpečný, vzájemně přínosný systém kooperace v průmyslu a v dodavatelských řetězcích.

Máme tedy možná to štěstí, že éra, některými nazývaná Malthusiánská kontrarevoluce, kdy jsme zapomněli létat na Měsíc, a nehnuli jsme ani za 50 let příliš s jadernou energetikou, končí, a čeká nás zase revoluce, jak když Tesla přišel se střídavým proudem.

Zdroj: cri.cn