V posledních letech věnovala média na Západě skoro více pozornosti proti-epidemickým opatřením v Číně než u sebe doma, přičemž ať Čína udělala, co udělala, vždy to bylo „špatně“, ač ta opatření se obvykle od Západních opatření moc nelišila, kdy rozdíl byl obvykle jen ve větší důslednosti toho samého opatření v Číně. (Foto: Flickr)

A kdykoliv došlo k nějakým jejich adaptativním změnám v reakci na měnící se situaci, jako k tomu docházelo všude, vykládalo se to jako odvrácení od předchozích opatření, protože zkrachovala, ač to samé se dělo i na Západě a často to mělo stejný charakter, jako když lékař pacientovi změní režim na lůžku na nějakou volnější léčbu, protože se už dost pokročile zotavil. Kdyby to byl čínský lékař, asi by o něm Západní novináři napsali, že když už pacient nemá zánět a horečku a lékař mu změnil léčbu, takže předchozí léčba „selhala“.

Stejně tito žurnalisté posuzují i poslední zvolnění protiepidemických opatření v Číně, která jsou jistě ústupem od politiky nulové tolerance k epidemii COVID-19, jenže jsou adaptativní reakcí na dost odlišnou situaci oproti té původní, kdy ke zlepšení, která to umožnila, ta předchozí opatření významně přispěla.

Začalo to už první zjištěnou epidemií ve Wuhanu. Tehdy vláda zareagovala na situaci, která vypadala na lokální propuknutí, přísnou karanténou pro asi 40 milionů lidí. Nikdo tehdy ještě nemohl vědět, že situace je zapeklitější. Kdyby opravdu šlo o vypuknutí lokální epidemie, dost možná by se tehdejšími opatřeními zabránilo jejímu rozšíření do zbytku země i světa. Jak se ale později ukázalo, tou dobou po světě existovalo už 5 různých kmenů COVID-19, takže tato nemoc tu poprvé nepropukla, nýbrž tu byla poprvé zjištěna, zatímco jinde ji do té doby přehlíželi, takže svět vděčí Číně za tento objev, který zachránil mnoho životů a tehdejší karanténa jistě i zpomalila šíření nemoci do zbytku země i zbytku světa. Přesto se to na Západě ale hodnotilo často negativně a vznikly snahy propašovat povídačku o úniku viru z wuhanské laboratoře a dát viru přezdívku wuhanský virus. Novinové titulky tehdy dělaly články o „netopýří ženě“ – čínské vědkyni, která se zabývala obdobnými nemocemi u netopýrů, jako o příčině globální epidemie.

Tou dobou však svět byl dávno zaplaven pěti různými kmeny, z nichž ten objevený ve Wuhanu byl jen jedním z nich, a jen díky bdělosti čínských epidemiologů se svět o už běžící pandemii dověděl a také měl řadu vzorů, se kterými se přišlo ve Wuhanu, které mohl v boji s virem nasadit, a použít čínské výrobní kapacity potřebných zdravotních pomůcek, když ve zbytku světa jejich výroba ještě nebyla na potřebné výši.

Také by se nemělo zapomínat, že první vlnu epidemie Čína svou politikou nulové tolerance ke COVID s důslednými, ale relativně krátkými lockdowny výborně zvládla, takže na řadu měsíců tam plošná epidemie nebyla, jen se objevovala občasná ložiska, která se zvládla místním lockdownem. Proto tedy v době, kdy u nás byly zavřené hospody a kadeřnictví, se na sociálních sítích objevovali obrázky, jak si čínští flamendři užívají tancování v místních klubech.

Opatření při vypuknutí epidemie byla obvykle extrémně důsledná, a stejně to bylo s plošnou prevencí, ale díky tomu byl vlastně celkový čas, kdy země trpěla v lockdownech o dost kratší než ve většině zemí Západu. Čína byla také jednou ze zemí, která mezi prvními vyvinula vlastní vakcíny a je z významných zemí nejproočkovanější na světě, kdy je očkováno 90 procent čínského obyvatelstva, když v ostatních zemích to je např. Kuba 89 procent, Jižní Korea 86 procent, Japonsko 76 procent, Británie 75 procent a USA 69 procent. Díky Číně došlo i ke značné vakcinaci v rozvojových zemích už v době, kdy pro ně nebylo dost vakcín ze Západu.

Díky všem těmto opatřením nejenže byla celková doba tvrdých plošných lockdownů po celé zemi daleko kratší než na Západě, ale také celková úmrtnost na tuto chorobu byla v porovnání s ostatním světem dost nízká, a to je hlavní.

Tato nízká úmrtnost souvisí i s dalšími výčitkami Západních novinářů. Vždy tvrdili, že čínská lockdownová aj. opatření byla ve své důslednosti „bezohledná“. Pravdou je, že určitě byla za cenu značných nákladů v důsledku výpadku produkce a z veřejných zdrojů vynaložených nákladů na všemožná preventivní a zdravotnická opatření. Jenže ke komu to bylo bezohledné? Záchrana každého života, k níž  takto došlo, byla za cenu značných výpadků ve státních daňových příjmech. Následně pak přišly náklady na daňové úlevy, státními zásahy zvýhodněné úvěry aj., které stát poskytl podnikatelům, zvláště malým a středním podnikům, aby se mohly po lockdownech vzpamatovat. Opravdu, každý zachráněný život byl za cenu extrémních nákladů.

Ovšem znamená to, že života si v Číně nesmírně cenili. Ty nadprůměrné náklady vynaložené na snížení ztrát na životech, jsou vlastně jen vyčíslením toho, že v Číně si cenili lidského života daleko více, než jaký byl světový standard. Jestli chce někdo tvrdit, že čínský „režim“ se při preventivních opatřeních choval „bezohledně“, tak by měl uznat, že se tedy choval bezohledně sám k sobě, kdy raději přišel o daňové výnosy, než aby dopustil více úmrtí občanů.

Ale po krátkodobých důslednějších opatřeních, došlo na počátku epidemie k rychlejšímu ústupu nemoci než jinde, takže Čína mohla zase naplno rozjet průmysl a zachraňovat globální dodavatelské řetězce a vytáhnout svět z recese jako jeho lokomotiva růstu.

Čína byla tedy ochotna obětovat více státních příjmů ve prospěch lidských životů, než bylo obvyklé. Její opatření byla krátkodobě vysoce nákladná, ale nakonec bývala celkově kratší než na Západě. Samozřejmě, že v dobách vrcholu pandemie také nebylo k dispozici tolika informací, jako nyní a všude ve světě včetně Číny se muselo improvizovat naslepo, kdy nyní lze už k věci přistupovat efektivněji. A co je velice důležité, změnily se varianty samotné nemoci. Současná varianta Omikron je v porovnání s tím, jak nemoc začínala, už spíše taková „chřipka“.

Proto je situace už všude ve světě jiná, stojí za to rozvolňovat opatření a ne jinak je tomu v Číně, když se po úvodních lockdownech při poslední vlně epidemie důsledně ověřilo, že mezi pronikajícími variantami už nejsou ty nejsmrtonosnější kmeny, a tak dochází i v Číně k rozvolňování a většímu otvírání země. Tento obrat je však reakcí na lepší situaci díky dosavadnímu zvládnutí epidemie, nikoliv v důsledku zjištění, že předchozí opatření byla špatně.

Proto je teď také už do země povolen vstup každému cizinci, který měl 48 hodin před nástupem do dopravního prostředku negativní test na COVID-19.

Zdroj: cri.cn