Chystá se nám ten Demokratický summit svolaný USA. Většina lidí po světě, kteří nejsou nadšení americkou imperiální politikou včetně těch na Západě i v USA samotných na něj pohlíží spíše jako na summit za imperiální mocenskou osu k dobývání světa „barevnými revolucemi“. (Foto: Flickr)

Na tomto summitu nejsou vítány země, které příliš dbají vlastních národních zájmů, kde vláda příliš souzní s přáními vlastního lidu a kde mají sklony k hledání příležitostí v rozvoji multilateralismu a skutečně volného obchodu místo uzavřených mocenských os, ať už jde o mocenské soupeře USA jako Čína či Rusko, nebo Západní země s klasickým Západním společenským zřízením, ale ne dost ideologické, jako je Maďarsko.

Možná bychom to mohli nazvat Summit za „demokracii“ barevných revolucí.

A jakožto summit za uspořádání nějaké barevně revoluční křížové výpravy potřebuje nějaký svatý cíl, který bude světit všechny prostředky k jeho dosažení.

A ten svatý cíl už dostal obrysy. Nejdříve vyhlásily USA „diplomatický bojkot“ Olympijských her v Číně pod záminkou porušování lidských práv v Xinjiangu a teď přišly se schválením Zákona o nucené práci v Xinjiangu. Že nejde o nic jiného než o politiku ohrazování Číny a vykolejování jejího rozvoje a růstu i mezinárodního významu je do očí bijící. Jenže to má navíc charakter určité tragikomedie.

Ujgurská autonomní oblast Číny donedávna bývala nesmírně chudá a plná sociálních problémů. Ač ji v USA a v Západních ideologických kruzích seskupených kolem Washingtonu občas k lehkému očerňování Číny využívaly, nebylo to nic moc. Dokonce i teroristickou organizaci ujgurských islamistů mívaly na americkém seznamu teroristických organizací, ze kterého ji nedávno vyškrtly.

Jakmile se ale v rámci modernizace zaostalých regionů a vymýcení chudoby začal Xinjiang přetvářet na rychle se rozvíjející zemi s plošným přechodem na moderní agrotechnickou velkovýrobu, spolu s rychlou industrializací a urbanizací, kde byly během několika let desítky milionů lidí vytrženy z chudoby a kde roste příjem na hlavu každý rok o dvojciferná čísla, začal být s Xinjiangem náhle velký problém. Byl tam odhalen útlak ujgurské „menšiny“, která je v Xinjiangu většinou, náboženský útlak muslimů, nad kterým se pohoršují Západní liberální země, nikoliv však ty muslimské, které občas z útlaku muslimů obviňují ty země Západu, ne však Xinjiang, se kterým mají muslimské země dobré vztahy. Padají výkřiky o genocidě, ač růst populace v této oblasti daleko převyšuje míru růstu v Číně i všude na Západě.

Ale úplně nejúžasnější je to, že Západ objevil v Xinjiangu údajnou „nucenou práci“ a proti té chce bojovat. Proto právě den před summitem za barevné revoluce schválila americká Sněmovna reprezentantů Zákon o problémech s nucenou prací v Xinjiangu.

Tento způsob „boje za osvobození Ujgurů“ je jedním z nejtragikomičtějších představení na současné scéně geopolitických a ideologických zápasů. Xinjiang jakožto země vybředávající ze zaostalosti nerozvinuté agrární společnosti třetího světa a teprve se modernizující má samozřejmě také své nemalé problémy, kdy dost možná největším problémem je pořád ještě značná nezaměstnanost. Na každé pracovní místo zde podniky snadno seženou zástup pracovníků ochotných za velmi příznivý peníz usilovně svědomitě pracovat, aby si svůj job udrželi. Nucená práce je za takovýchto okolností totální nesmysl. Je zde třeba vytvářet pracovní příležitosti pro spousty po práci prahnoucích lidí, aby se tak odstraňovaly zdejší problémy, a nemělo by smysl rozvracet si ne dost silný pracovní trh značně neefektivní nucenou prací.

Jenže v USA se prý snaží zdejším „utlačovaným“ lidem pomoci, kdy jejich „ušlechtilá pomoc“ má spočívat v bojkotu výrobků ze Xinjiangu. To hlavní, co zdejší lidé potřebují, jsou pracovní příležitosti, které přináší zvyšující se uplatnění zboží z této autonomní oblasti na trzích, kdy jde zejména o bavlnu a textilní výrobu, přičemž zdejší bavlna je ceněna jako nejlepší na světě. Čím více se zdejší produkce uplatní na světových trzích, tím rychleji zde poroste modernizace a životní úroveň, bude klesat nezaměstnanost a řešit se budou skutečné nemalé sociální a ekonomické problémy zdejších lidí.

Jenže USA chtějí osvobodit Ujgury tím, že budou chtít u sebe doma a pokud možno všude ve světě přes Demokratický summit pod záminkou pomoci Ujgurům tyto lidi zbavovat zdrojů jejich obživy bojkotem právě jejich zboží, což je samozřejmě jak komické, tak tragické.

Evidentně by ten úspěch, kdy Čína během historické chvilky vytáhla 800 milionů svých lidí z chudoby, měl být vykolejen a Ujguři by se měli od bohatnutí osvobodit bojem za jejich práva na chudobu. Přitom samozřejmě za účelem tohoto ušlechtilého cíle se musí použít prostředků tak extrémních jako základní porušení principů Světové obchodní organizace, ale účel přeci světí prostředky a tak boj za nezaměstnanost a chudobu Ujgurů musí mít přednost před svobodným trhem i ekonomikou.

A bouřící se Ujguři, protože jsou díky Západním sankcím chudí, jsou snem amerických jestřábů. Šéf pracovního týmu bývalého ministra obrany a pak zahraničí Colina Powella Lawrence Wilkerson na videu ze srpna 2018 tvrdí, že USA jsou v Afghánistánu, protože: „Je to jediná tvrdá síla, kterou USA mají, která sedí těsně u centra Iniciativy pásu a cesty táhnoucí se z Číny přes střední Asii. A my musíme být schopni na to udeřit vojenskou silou, a tak si musíme držet pozici v Afghánistánu. A dalším důvodem je 20 milionů Ujgurů. Bude-li CIA chtít destabilizovat Čínu, bude nejlepší cestou vyvolat nepokoje a spojit se s Ujgury. Spíše jít na Čínu zevnitř než zvenčí,“ tvrdil Wilkerson.

Chudí nespokojení Ujguři, kteří nemají práci, protože Západ povede sankce proti jejich živobytí, aby je od té práce, po které tolik prahnou, osvobodil, neboť je prý „nucená“, jsou tedy vlhkým snem amerických jestřábů.

Samozřejmě, že business celého světa, zejména pak v Americe, je z této „demokratické“ iniciativy dost vyděšen, protože takový bojkot živobytí Ujgurů je jedním z nejúčinnějších prostředků, jak rozvrátit světový obchod a logistické řetězce v těžké situaci globální hospodářské, do velké míry logistické, krize vyvolané epidemií. Spolehlivě to zpomalí zotavení světa z epidemické ekonomické deprese, přiživí to růst cen po celé planetě a do velké míry to postihne právě pachatele tohoto rozvratu USA. Ale stejně, jako jsou USA ochotny vykolejovat zotavení světové výroby čipů s návazným zotavením automobilového aj. průmyslu, ač to postihuje i je, jen aby poškodily Čínu, rádi utrpí sami škody a vykolejí sankčními režimy zotavení celého světa z epidemie, jen když také ublíží Číně. Je to taková logika: „Klidně, ať mi pochcípají slepice, jen když sousedovi chcípne koza.“ A ani naše „slepice“ přitom nebudou ušetřeny.

Zdroj: cri.cn