Jedněmi z nejosvědčenějších způsobů, jak různé komunity a národy provázat do celku společně spolupracujícího na vzájemné prosperitě byly už od úsvitu civilizace vždy sítě cest, kolem kterých se vytvářely zóny obchodu, investic a prosperity a občasné vpády barbarů, epidemie atp. zpravidla tuto spolupráci trvale nerozvrátily, pokud tam byly ty cesty, píše se v článku. (Foto: Flickr)

A přesně na tomto modelu funguje současný Čínou vedený a ve spolupráci s desítkami národů realizovaný projekt Iniciativy pásu a cesty (BRI). A i na něm se ukazuje, jak pás a cesta dovede zvýšit odolnost takové spolupráce, aby ji nerozvracela cizí agrese, hlavně ta z USA.

USA donedávna rozvoj Číny nevadil, když Čína bývala na globálním trhu takový bohatnoucí „nosič vody“, co dělal pro rozvinuté země těžkou práci za mírný peníz. Problémy s hegemony svět v USA začaly vznikat, když se přes BRI začalo vytvářet předivo mezinárodních ekonomických vztahů, které nebylo pod kontrolou Washingtonu, ale žilo si svým vlastním nezávislým životem. Pak ale přišla další rána pro americkou hegemonii a další vzpruha pro BRI, když Čína přestala být námezdním dělníkem světových trhů a začala se stávat tvůrcem vlastních průlomových technologií, jimiž konkurovala americké technologické dominanci a dokonce začala vzájemnou spolupráci na výzkumu a vývoji šířit po této kooperativní mezinárodní síti mezi všechny zúčastněné národy.

A tak v pásu BRI nevzniká jen obchod a logistika, nýbrž se tam jak houby po dešti množí vědecké a vývojové laboratoře i celé inovativní parky, v nichž spolu zúčastněné země spolupracují včetně rostoucího zapojení Číny a jejích podniků do této kooperace.

V rámci BRI už spolupracuje a je jí propojených 65 národních ekonomik obnášejících 4,6 miliardy lidí, tj. 62 procent světové populace na 50 milionech km2, čili na 39 procentech suché země planety. Projekt, než se k němu přidala EU, obnášel zpočátku převážně nově se vynořující a rozvojové ekonomiky. Dnes je jejich celkový HDP 23 bilionů $, čili 31 globálního HDP.

A Čína přes něj přenáší svůj rozvojový model, jímž se stala z rozvojové země jedním z hlavních ekonomických i vědecko-technických globálních hráčů, i do ostatních zúčastněných zemí. Čína tedy i tyto země zapojuje do inovací, výzkumu a vývoje ve spolupráci s ní, čímž zrychluje jejich rozvoj a tedy příležitosti pro sebe ve spolupráci s nimi, ale také vytváří předmostí pro investice svých podniků do zemí BRI. A už se to projevuje na rozvojových projektech s účastí Číny při zavádění vysokorychlostních železnic, jaderných technologií nové generace a síťových technologií zejména 5G.

Jenže teď v USA „zjistili“, že všechny špičkové čínské zejména digitální technologie jsou strašně nebezpečné. Čím je technologie tržně konkurenceschopnější a více americkou dominanci nad technologickými trhy ohrožující, tím je prý nebezpečnější a tlačí na všechny, zejména své spojence, aby se těchto technologií, jako třeba od Huawei, zřekli. To má sice určitý účinek, ale zajímavé je, že účinek se týká zejména zemí nezapojených do BRI. Bez ohledu na ideologickou a politickou příslušnost, země silně zapojená do BRI, jako třeba Německo, na jehož území je např. i řada vývojových laboratoří, kde Huawei vyvíjí nové technologie ve společném podniku s německými společnostmi, americkému nátlaku odolává, ač je spojencem USA a ideologickým souputníkem.

A tak všude, kam dosáhnou cesty a pás sítě BRI, vznikají kolem sítě digitálních infrastruktur s účastí čínských technologií a zejména se to ukazuje v rozvojových zemích, kde se prudce rozrůstá digitální infrastruktura s čínskými technologiemi.

Např. první africkou zemí, která roku 2016 začala budovat 4.5-G mobilní síť byla Namibie, kde ji vybudovala zdejší hlavní telekomunikační společnost MTC spolu s čínskou Huawei. První samostatná africká 5G síť se právě od července 2020 ve spolupráci s Huawei buduje v Jižní Africe, kde dochází k úplnému převratu v místní síti.

K hlavním následným infrastrukturám, které Čína v méně rozvinutých zemích, kam dosáhne BRI, buduje, patří zpravidla elektrárny jakožto nenahraditelný pilíř veškeré industrializace a rozvoje. Vždyť svět vyprodukuje tolik HDP, kolik spotřebuje energie a vyprodukuje to HDP s takovou spotřebou zdrojů, jak má levnou energii. A tak se na jedné z hlavních větví BRI v pákistánském Karáčí v květnu rozběhla první zahraniční čínská jaderná elektrárna třetí generace a země se už může úspěšně rozvíjet. Samotný projekt dal už práci 10 000 lidem a 40 000 lidí v návazných projektech a vytvoří investiční příležitosti přinášející prosperitu pro mnoho milionů lidí.

Indonésie se k BRI také připojila a tak v ní hned vznikl čínsko-indonéský projekt rychlostní železnice Jakarta-Bandung, po jejíž 142 km dlouhé trati jezdí vlaky schopné rychlosti 350 km/h. Cesta, která dosud trvala řadu hodin, nebude delší než cesta metrem napříč Prahou.

Všude podél BRI roste spolupráce na vědě a vývoji, aby Čína v těchto zemích vyvolala kvalitní růst jako u sebe a zapojila do společného budování technologické budoucnosti i místní talenty. V pásu BRI rostou vědecké parky a společné laboratoře. Čína u sebe z BRI hostila podle výroční zprávy o této spolupráci 180 000 vědců a inženýrů a nalákala k práci v Číně 8 300 mladých zahraničních vědců. S osmi zeměmi jedná o zřízení národních vědeckých parků jako s Mongolskem, Vietnamem a s Jižní Afrikou.

Tažení Washingtonu proti čínským technologickým společnostem však nepolevuje. Globální růst tržeb společností jako Huawei proto nemálo klesl, ač ten pokles se kromě některých evropských států prakticky netýkal zemí zapojených do BRI. Také u institucí vědy a výzkumu v rozvinutých zemí existuje kvůli americkému nátlaku jistá zdráhavost zapojovat se do společných výzkumných a vývojových projektů s Čínou. Kdy ovšem zase platí pravidlo, čím více BRI, tím větší ochota spolupracovat, jak je to vidět třeba na Německu.

BRI také nevznikla jako projekt nějaké hospodářské integrace. Je to ač v síti se provazující trochu nesourodá směsice různých zemí, právních systémů, kultur, technických norem, tržních prostředí. To samozřejmě tu spolupráci trochu komplikuje, ač nepřekonatelnou překážku to netvoří. BRI tedy zapojené země s sebou táhne k většímu sladění v těchto ohledech, kdy dochází k jakési přiměřené integraci a globalizaci ovšem, aniž by to měl pod taktovkou nějaký hegemon.