Z americké ekonomiky prý přišly dobé zprávy – hodnota pěti jejich vrcholných společností Apple, Amazon, Alphabet, Microsoft a Facebook od počátku roku vyrostla o 1,28 bilionu $, což naznačuje, že letošek pro ně bude stejně přínosný jako loňský rok. (Foto: Flickr)

Na jejich složení je však vidět, že ta tzv. virtualizace americké ekonomiky se prohlubuje. Žádná zpracovatelská výroba v tom není. Už i Biden se chytá někdejšího Trumpova slibu, že znovu Ameriku předělá na průmyslovou supervelmoc a také rozbíhá plán na obnovu chátrajících amerických infrastruktur, o něž se, jak ukazuje čínský příklad, musí každý průmyslový růst opírat. Ale moc víry v to, že bude úspěšnější v re-industrializaci země, nepanuje.

Jsou k tomuto účelu ochotni vytisknout spoustu nových peněz a více zadlužit už předlužený stát. Ale od finanční krize 2008 až dosud napumpovaly Federální rezervy do ekonomiky 43 bilionů $ stimulů s odpovídajícím státním zadlužením. Během celé té doby byl ale celkový kumulovaný růst ekonomiky pouhých 3,5 bilionu $. Jinými slovy každý dolar ekonomického růstu od roku 2008 vyžadoval 12 $ monetárních stimulů. A ten růst se týkal virtuální a finanční ekonomiky, reálná výroba se spíše tlumila.

Amerika toho pořád vyrábí relativně hodně, ale investice do výrobních odvětví jsou menší, než postačuje k udržení současné úrovně industrializace a postupně klesá i počet lidí s kvalifikací pro tyto obory. Postupná de-industrializace země probíhala plíživě už dlouho, teď ale přeřadila na rychloběh. Mezi lety 1965 až 1994 klesly počty výrobního dělnictva z 28 procent pracujících na 16 procent. V celém výrobním sektoru USA však během desetiletí 2000 až 2010 zmizelo 36 procent pracovních příležitostí. Pak to začalo sice trošičku narůstat, ale pandemie počet pracovních míst v reálné výrobě srazila zase na stav roku 2010. Většina pracovních příležitostí, které se teď během zotavení otvírají, je v sektoru služeb.

Po celých USA se hroutí celé oblasti. To, co bývalo chloubou amerického průmyslu, který s náskokem dominoval světu, jako třeba průmyslová oblast pěti jezer, se dnes proměnilo na tzv. Rezavý pás, kde vymizela střední třída, bují tu chudoba, průmysl se stěhuje odsud za hranice, výchova nových pracovních sil, které by mohly kvalifikovaně práci ve výrobním sektoru zastat, je zadušena. De-industrializace je zde vidět ve své hrůzné podobě. Bývala tu kvetoucí města, ta ale bez svých továren chřadnou a hynou.

Zdejší lepší rodiny nejenže už brání svým dětem, aby se kvalifikovaly pro práci někde ve výrobním závodě, ale nechtějí ani, aby jejich chytré dítě vystudovalo strojního inženýra. Celkově se přitom přetváří struktura vysokoškolského vzdělání. Radši, ať jsou z nich finančníci, právníci atp. Pokud běžel rozsáhlý výrobní sektor, většinou v něm mohl získat zaměstnání i člověk s nižší kvalifikací a nechat se v něm vyškolit na pracovníka kvalifikovanějšího a pak následně se na trhu práce docela dobře uplatňovat. Tyto možnosti teď však už mizí.

De-industrializace samozřejmě nepostihuje jen USA, ale do jisté míry značnou část Západu a částečně i nás. Někteří „pokrokoví,“ dokonce u nás halekají, že bychom si z těch de-industrializovaných zemí měli brát příklad, de-industrializovat se rychleji a „nezáviset“ tolik na výrobním sektoru. Ba i školství bychom měli mít spíš zaměřené na Západní hodnoty, mediální gramotnost a další „cenné“ dovednosti, místo té spousty učňáků a průmyslovek.

Jenže žádná moderní země se ještě nikdy nevyvinula bez své industrializace a jakákoliv de-industrializace vždy přinesla přinejmenším pokles tempa jejího růstu a ve větší míře vždy jedině úpadek. A to by mohlo potkat i nás, jestli si neudržíme svůj status průmyslové země. Jenže americká de-industrializace je komplikována dalšími faktory. Podle řady studií je dostatečně veliký finanční sektor prospěšný až nutný k úspěšnému ekonomickému rozvoji. Také proto třeba Čína svůj finanční sektor momentálně posiluje a zdokonaluje. Ale existují i studie ukazující, že příliš veliký finanční sektor vždy dusí reálnou ekonomiku. A USA s jejich zbytnělým finančním sektorem jsou toho krásně ilustrativním příkladem.

Mezi síly destrukce, které ničí americký výrobní sektor, patří i privilegované postavení jejich dolaru. Díky postavení dolaru jako globálního platidla, tím americký stát a americké banky z celé planety vybírají nepřímou daň. Jenže kurz dolaru je proto nadhodnocen. Díky tomu mají USA pořád vyšší nominální HDP než Čína, ač HDP počítaný v paritě kupní síly je už vyšší v Číně, ale zároveň to zdražuje americké zboží a dusí její výrobní sektor i zlevňuje dovozy do země na úkor domácích výrobců.

De-industrializace postihla už spoustu zemí. Dost krutá byla např. v Brazílii a zdejší akademik, který když spatřuje, co se děje na Západě, tak v květnu napsal článek „Brazilizace světa.“ Jenže, kdo se de-industrializuje, upadne. A to Západ dělá a USA obzvlášť. A ještě v něm mají velký vliv různé proti-industriální malthusiánské síly, které se teď vydávají za nositele „pokroku“.

Čína se ale pořád rychle industrializuje a USA rychle dohání, zatímco Amerika je v úpadku. Z Číny se proto stal „ďábel“, co může svou úspěšnou konkurencí za úpadek Ameriky. Ale Čína Ameriku ne-de-industrializovala. Nespustila v ní rakovinné bujení finančního sektoru a financializaci ekonomiky, ani přehnané zneužívání postavení dolaru jako globální měny. Nevykoupila z dluhů americké banky – příliš velké, aby padly – navíc zodpovědné za globální finanční krizi, místo aby v Americe postavila chybějící infrastruktury.

Snad se ještě nestalo, že by se nějaká země, po velké de-industrializaci re-industrializovala. Trump se dostal k moci do velké míry na základě slibu, že to on s Amerikou udělá. Teď už se i Biden chytil toho samého. Ale možnost úspěchu takových snah se asi blíží možnosti zázraku.

Celý svět se zatajeným dechem sleduje soupeření Ameriky s Čínou v nových špičkových technologiích. Ale těžiště toho zápasu nespočívá ani tak v 5G sítích jako spíše v industrializaci. Čína má vysoké tempo industrializace, které dobře zvládá, zatímco Amerika je stižena vysokým tempem de-industrializace, se kterým si neví rady. V Číně roste reálná ekonomika, zatímco z Ameriky se vytrácí.

Až bude Amerika více de-industrializovaná, přestane být schopná vytvářet špičkové technologie. Už teď je to vidět v mnoha oborech, ve kterých bývala jednička – např. na potížích firmy Boeing, vyvinout pořádné letadlo nebo na americké pilotované kosmonautice.

Číně to je jasné, a proto je industrializace v těžišti všech jejích plánů, jak současného pětiletého plánu, tak směrných plánů s delším výhledem, uzavírá článek.