V posledních desetiletích Euroatlantická civilizace ve svém vývoji upadla do něčeho jako živá ilustrace chmurných teorií o mezích růstu od Římského klubu a dalších proroků nevyhnutelného úpadku. (Foto: Flickr)

Každopádně došlo ke značnému poklesu nárůstu potenciální produktivity výrobních faktorů, tj. nejdůležitějšího ukazatele skutečného pokroku a skutečného nositele prosperity. Teorie o nástupu tohoto věku temna jsou různé, od údajné zákonitosti kvůli těm mezím růstu až po konspirace o korporativistickém spiknutí. Většího růstu dosahovaly některé rozvojové země, které se rychle industrializovaly a urbanizovaly.

Ty však po určité době extenzivního růstu obvykle nakonec narazily na jakési meze, ať už v důsledku neúnosného dluhového břemene kvůli půjčkám, které na „rozvoj“ od Západu dostaly, nebo když se vyhnuly dluhové pasti, která jim zaškrtila růst, skončily v pasti středních příjmů, píše se v článku.

Mezi těmi rozvojovými zeměmi s rychlým růstem, na které číhala řada pastí, v níž „musí“ jejich rozvoj „zákonitě“ uváznout, byla i Čína. Žádná z pastí rozvoje v rozporu se všemi předpověďmi kolem ní však nesklapla. Dokonce se stala lokomotivou růstu i pro jiné. Řada zemí třetího světa, s nimiž začala spolupracovat na rozvojových plánech, např. v rámci projektu Iniciativa pásu a cesty díky „opisování“ rozvojových postupů od Číny dostala svůj rozvoj také do tempa a ani ony už neváznou, kdy lokomotivou růstu se stala dokonce už i pro rozvinutou Evropu. Sama předběhla řadu těch, kdo byli daleko před ní a do pasti středních příjmů stejně nepadá, rozvíjí se velmi rychle dál a navíc se chytila v oborech špičkových technologií, které mají potenciál táhnout jak její rozvoj, tak rozhýbat znovu rozvoj lidstva do někdejšího tempa Druhé průmyslové revoluce a předvést, že ani proto to neexistují žádné meze růstu, když ten růst dělá někdo, kdo to umí.

Zatím zpráva Credit Suisse Group tvrdí, že Čína je nejúspěšnější zemí světa v tvorbě bohatství svých domácností. Z 3,7 bilionů dolarů bohatství čínských domácností roku 2000 stihla jejich bohatství do roku 2018 ze17násobit na 63,8 bilionu $. Čína za tu dobu z chudých venkovských oblastí udělala moderní zemědělskou společnost s vymýcením absolutní chudoby, které se týkalo stovek milionů lidí. Globální ukazatel chudoby, tj. méně než 1,9 $ na den, pokles od roku 1990 do roku 2018 z 36 procent obyvatel světa na pouhých 8,7 procenta, kdy 36% všech vytažených z bídy bylo v Číně. V této zemi také lavinovitě roste střední třída.

Už v roce 2000, tehdy poměrně industrializovaná Čína měla 3,1 procenta obyvatelstva – 39,1 milionu lidí – ve střední třídě, za 20 let ten počet ale už překročil 400 milionů. V počtu lidí, kteří patří mezi 10 procent nejbohatších na světě, podle Credit Suisse Čína už předběhla USA.

Hlavním tahounem růstu Číny jsou však speciální ekonomické zóny, zejména poblíž pobřeží s obrovským rozvojem průmyslu, díky nimž se Čína stala hlavní dílnou světa, a kde teď vznikají i technologické parky, ze kterých vychází špičkové technologie konkurující Silicon Valley a dalším tahounům rozvoje špičkových technologií.

Ty ekonomické zóny se díky levným úvěrům rychle šíří do ostatních oblastí země a dávno už nejsou výrobnami plnými továren s levnou, leč kvalifikovanou pracovní silou zavalující světový hodnotový řetězec standardními výrobky v ohromném rozsahu, teď totiž to samé platí i o špičkových výrobách a o technickém vývoji. Žádná země světa také není tak protkána rostoucí sítí vysokorychlostních železnic jako Čína a síť železnic a přístavů se z ní teď rozrůstá do celého světa v podobě projektu BRI. Kdy projekt Pásu a cesty (BRI) je tak trochu úspěšným vývozem čínského rozvojového modelu do světa.

Není divu, že v současnosti Čína vyváží nejen své zboží a služby, nýbrž už i svůj rozvojový model. Řada rozvojových zemí, zejména subsaharská Afrika, dost vázla ve značných rozvojových potížích, kdy jejich snahy o rozvoj nemívaly účinek, v jaký se doufalo, do zemědělských oblastí, kde už se bída vymýtila, se zase vracela a dluhové pasti z různých rozvojových programů byly tíživé. A tak většina tamních zemí se teď pokouší čínský model rozvoje ve své domácí modifikaci „opsat“ a ono to zpravidla dost funguje. Navíc, když s tím Čína pomáhá. Zhruba stejně, jako se rozvíjela sama, rozvíjí země Afriky, se kterými úzce spolupracuje. Pro Čínu je spolupráce s partnery, jejichž prosperita prudce roste ve vzrůstající míře výnosná, a ty země se konečně rozvíjí způsobem, který funguje. Po celé Africe staví Čína dopravní i jiné infrastruktury, buduje města, staví řadu továren a řídí jejich provoz. Výrobu odsud zařazuje do svých dodavatelsko-odběratelských řetězců. A názorně se ukazuje, že ten model, dost dobře funguje i zde na Černém kontinentě.

V Africe říkají, že je Čína naučila modelu, jak budovat svou sílu na reálných aktivech, kolem nichž se pak ekonomika buduje. Např. kolem těch infrastruktur, tedy na právě tom samém modelu, jaký se teď uplatňuje v Iniciativě pásu a cesty. A nachází ten model v souladu se svou tradiční moudrostí, neboť v Africe se prý říká: „Kdo nemá žádný rybník, by neměl chovat krokodýly.“ Čína je tam teď tedy pro všechny ostatní, kdo se chtějí rozvíjet, vzorem a učí se na ten rozvoj jít „od rybníka.“

Čína však ráda se svým rozvojovým modelem pomáhá všude, kde je vysoký rozvojový potenciál a chuť k rozvoji. Jednou z takových končin jsou i země střední a východní Evropy. Ač nejde o vyloženě rozvojové země v tom základním smyslu, jak je to vnímáno, jde o země, které potřebují značnou transformaci a doplnění svých zejména dopravních infrastruktur. Nejde ani tak o země nedovyvinuté, jako spíše o země, které se potřebují trochu pře-vyvinout. Tudíž v nich vidí potenciální partnery, kam je možno svůj rozvojový model částečně vyvézt a ukout přitom silná a oboustranně prospěšná partnerství.

Čínský model rozvoje modifikovaný na zdejší podmínky je v našich končinách jistě dobře uplatnitelný. A částečně se na řadě míst rozbíhá. Dost výrazně je to vidět v Chorvatsku, v Srbsku, v Maďarsku nebo v Řecku. Možná bychom mohli za uplatnění tohoto modelu považovat i rozvoj německého Duisburgu a na něj navazujících oblastí a průmyslů.