Kdybychom chtěli shrnout, o čem se při nedávném virtuálním setkání prezidenti Xi a Biden dohodli, mohli bychom říci, že se shodli na tom, že budou napomáhat globalizaci světa a nebudou si v tom vzájemně překážet. (Foto: Flickr / ilustrační)

Jenže liší se v něčem čínská a americká globalizace? Podíváme-li se, jak s ní obě země v poslední době postupují, zjistíme, že ano.

Čína v poslední době světu stále intenzivněji vzkazuje, že neochvějně nastoupila ke kurzu, kdy se bude čím dál více otvírat pro zahraniční podniky podle standardů svobodného trhu, prosazovat globální spolupráci a obchod prakticky se všemi, aniž by si vzájemně vnucovali nějaké hodnoty, kulturní vzorce, společenská uspořádání atp., kdy k tomuto účelu s radostí bude spolupracovat na partnerství národů, která nejsou žádnými výlučnými uzavřenými kruhy a neshlukují se pod taktovkou nějakého hegemona.

Probíhá to v době, kdy Světová obchodní organizace (WTO) vyzývá svět k uvolněné obchodní integraci a ke zvyšování regionální a multilaterální spolupráce spolu s varováními před izolacionismem, který v současných ekonomických problémech světa hrozí, přičemž přístupy a výzvy Číny s touto výzvou WTO souzní.

Čínský viceprezident Wang Qishan při středečním virtuálním proslovu k Bloombergem organizovaném Novému ekonomickému fóru v Singapuru vysvětloval, co je údělem Číny, k němuž je odsouzena: „Čína se nemůže rozvíjet v izolaci od světa, ale ani svět se nemůže rozvíjet bez Číny,“ a slíbili tedy, „Čína neochabne ve svém odhodlání prohlubovat reformy a více se otvírat.“ Vysvětloval, že vztahy Čína-USA mají dopad na budoucnost celého světa a že obě strany by měly „jednat na základě toho důležitého společného porozumění dosaženého mezi oběma prezidenty se soustředěním na spolupráci a na řešení a kontrolu rozporů.“

K jeho projevu došlo v návaznosti na virtuální meeting vůdců obou zemí, kdy se konečně na lecčems shodli a dohodli se také na spuštění mechanismů diskusí o záležitostech společného zájmu, zejména vzájemného a mezinárodního obchodu, aby se včas dohadovaly ekonomické politiky. Dohoda obou prezidentů a návazné projevy špičkových funkcionářů, jako je tento Wangův, budí po celém světě naděje na normalizaci světové ekonomiky, kterou lze po normalizaci vztahů mezi dvěma největšími národními ekonomikami očekávat.

Na uvedeném ekonomickém fóru promluvil i Henry Kissinger, bývalý ministr zahraničí USA a jeden z největších teoretiků geopolitiky, kterého uznávají experti všech ideologických vyznání. Ač je všeobecně považován za realizátora amerického imperialismu, promlouvá v poslední době silně proti odtržení politických jestřábů od reality.

Současné problémy globální ekonomiky svádí řadu zemí k určitému odklonu od otevřeného svobodného trhu, tj. k ochranářství atp. Dopouští se toho dokonce i některé země, které mívají plnou pusu kázání o svobodném trhu na Západě, kdy k tomu občas používají podivných záminek, např. bizarní obviňování příliš úspěšné firmy Huawei, nebo k bojkotu příliš konkurenceschopné bavlny z Xinjiangu. Čína se však snaží takovým praktikám vyhýbat, jak jen může, a naopak na svůj trh celý svět láká, aby zde obchodoval, investoval sem a navazoval tu kooperativní vztahy mezi businessem napříč hranicemi, neboť to je jednou z hlavních sil táhnoucích Čínu k rychlému rozvoji.

V tomto smyslu vyzněl v úterý na Světovém ekonomickém fóru i projev čínského premiéra Li Keqianga, který zdůrazňoval: „Chceme v boji proti pandemii a dosahování ekonomického zotavení spolupracovat se všemi zeměmi. Potřebujeme udržet průmyslové a dodavatelské řetězce stabilní a potřebujeme zvýšit koordinaci makro-politik. Především však musíme zůstat oddáni míru a rozvoji.“

Výzkumnice Chongyangského finančního institutu Liu to dále pro tisk vysvětlila: „Čína vyvíjela značné úsilí při prosazování globálního svobodného obchodu a spolupráce, aby dosáhla vyšší úrovně, a přijímá upřímně míněná opatření k realizaci svého záměru o větší otevírání svým vlastním tempem.“ Řekla přitom i důležitou věc: „Otvírání se Číny není specificky zaměřené na jakýkoliv region, nýbrž je to pro celý svět.“

Že se to Číně daří, je vidět na statistických číslech. Až se podle některých teoretiků začíná říkat, že tím hlavním, o co v geopolitickém zápase jde, je vítězství v lákání světového kapitálu k sobě, a to se prý Číně neskutečně daří, ač se všude na Západě šíří propaganda o neférovém tržním prostředí v Číně. Ale podniky se tím nenechají zmást a jsou dobře obeznámeny se skutečností. Za prvních 10 měsíců roku 2021 dosáhly přímé zahraniční investice (FDI) do Číny 943,15 miliardy yuanů (147,78 miliardy $), což je meziročně nárůst o 17,8 procenta.

Čína také spolu s dalšími devíti zeměmi už provedla ratifikaci Regionálního ekonomického partnerství (RCEP), čili největší obchodní dohody světa sdružující země Indo-Pacifiku, která má nabýt účinnosti od 1. ledna. V září Čína oficiálně požádala také o vstup do Komplexní a progresivní dohody o trans-tichomořském partnerství (CPTPP).

Na tom se ovšem ukazuje zásadní odlišnost v pojetí globalizace u Číny a USA. Ve středu na uvedeném Novém ekonomickém fóru Bloombergu se vyjádřila americká ministryně obchodu Gina Raimondo, že USA, které nejsou součástí regionální dohody RCEP, nemají zájem ani o vstup do dalšího regionálního sdružení CPTPP. Ale budou navazovat jiná partnerství, čistě jen se svými spojenci v určitých konkrétních oblastech jako dodavatelské řetězce.

Samozřejmě, že tím vzbudila podezření, že v podstatě jde o snahy USA o ohrazování a izolaci Číny v regionu, ale Raimondo podle Reuters povídala, že „s Čínou to nemá nic společného. Jde přitom o rozvoj robustních komerčních a ekonomických vztahů s našimi partnery v Indo-Pacifiku.“

Nicméně jde o dost průhlednou výmluvu. USA v podstatě ve svém pojetí globalizace chtějí konkurovat sdružování do otevřených partnerství postavených na multilatelárním systému, ve kterých není žádný dirigent, kolem kterého by se to sdružovalo, svým systémem sdružení s charakterem spojenectví místo normálního partnerství, která mají povahu malých uzavřených výlučných kruhů. Je to nepochybně způsobeno i tím, že jejich konkurenceschopnost v otevřené a férové soutěži zřetelně klesá.

Čína, která před 20 lety vstoupila jako nový člen a jakýsi „učeň“ tržní ekonomiky do WTO se za tuto historicky krátkou dobu propracovalo do vůdčí pozice ve světové ekonomice a v budování celosvětového otevřeného tržního prostředí a v podstatě jí ani nic jiného zbývá, neboť to je jediná cesta k jejímu vlastnímu rychlému růstu. Nesnaží se o omezování růstu nikoho dalšího, neboť zpomalení růstu v jakékoliv zemi světa se negativně promítne i do čínského růstu. Její růst je nemyslitelný bez globalizace a bez úspěšného budování společné budoucnosti lidstva, uzavírá článek.