11. prosince 2001 vstoupila Čína do Světové obchodní organizace WTO, takže její členství trvá už 20 let. Ke vstupu Číny došlo v návaznosti na rozběh tzv. Katarského jednání WTO, které se rozběhlo dva dny před vstupem Číny do této organizace. (Foto: Flickr)

Katarské jednání se pokoušelo řešit trvalý spor uvnitř WTO, jejímž účelem je rovnost zemí v rámci otevřeného trhu, kdy tímto trvalým problémem jsou neshody mezi rozvinutými průmyslovými zeměmi a méně rozvinutými agrárními zeměmi, které si v rámci tohoto systému připadaly spíše jako znevýhodněné, potýkající se s ne dost otevřeným trhem pro své produkty atp. Viz třeba ty klasické evropské předpisy o zahnutosti banánů, aby se na evropský trh mohly dostat jen ty od zvýhodněných zemí, ale dodavatelé z jiných částí světa byli znevýhodněni. Vstup Číny znamenal ohromné posílení pozic rozvojových a nově se vynořivších ekonomik, které se při prosazování svých zájmů v WTO s Čínou obvykle spojují.

Postavení těchto zemí bylo vstupem Číny značně posíleno. Není tedy divu, že ideologové Západní nadřazenosti Čínu často očerňují, že své závazky přijaté vstupem do WTO neplní a pokouší se bránit vytváření otevřenější globální ekonomiky, což je do nebe volající nesmysl. Vysoká míra otevřenosti a globální provázanost trhů je nutnou podmínkou čínského rychlého rozvoje a růstu, a tak se Čína ve většině odvětví, kde tomu nebrání národní bezpečnost, otevírá více, než jaké jsou požadavky WTO. Povídačky propagandistů o neplnění čínských závazků lze snadno rozkrýt, podíváme-li se na webovou stránku této organizace, která si plnění závazků svých členů pochopitelně sama hlídá.

V roce 2001 byly v Číně celkové tarify na zahraniční zboží 15,3 procenta. Vstupem do WTO se země zavázala k jejich snížení na 9,8 procenta, realita je však taková, že je snížila na pouhých 7,4 procenta.

Čína také na nikoho nevyhlašuje svévolná embarga a sankce omezující svobodný obchod.

Otevřenost Číny ovšem není jen záležitostí trhu se zbožím a komoditami. Dokument o přistoupení Číny k WTO tehdy požadoval, aby do roku otevřela 100 pod-sektorů v devíti kategoriích služeb. Průměr této otevřenosti sub-sektorů u rozvinutých zemí je 108 sub-sektorů. Čína se svými otevřenými téměř 120 sub-sektory tedy nejenže daleko překračuje plnění těchto požadavků, ale také překonává většinu rozvinutých zemí pyšnících se otevřeností svých ekonomik.

Čína rovněž celých těch 20 let neustále přetváří svoji legislativu tak, aby nejenže plnila požadavky WTO, ale také je překračovala a maximalizovala své zapojení do světové ekonomiky, byla vstřícná k zahraničním investorům pronikajícím na její trh a nenutila nikoho, kdo obchoduje či přímo podniká v jejím prostředí, adaptovat se na nějaké specifické prostředí lišící se od rozvinutých zemí Západu, a tyto snahy nijak ani po 20 letech neustálé přestavby na otevřenou tržní ekonomiku neslábnou, spíše se v poslední době stupňují. Aby země splnila požadavky WTO a spíše je překročila, čímž prováže svoji ekonomiku se světem a zapojí se jako vůdčí síla do budování společné prosperity lidstva, tak od roku 2001 na úrovni centrální vlády v Pekingu přijala, případně revidovala přes 2 300 zákonů a předpisů a dalších 190 000 vyhlášek vydaly k tomuto účelu místní správy.

Že to funguje, je vidět na zájmu podniků celého světa o čínský trh a investorů, kteří do toho údajně netržního, autokratického prostředí Číny nalévají překotnými tempem miliardy dolarů v podložené důvěře, že se jim to vyplatí, neboť se to vyplácelo až dosud. A tak zatímco ideologové a propagandisté Západu hlásají báje o Číně nesplňující požadavky na otevřenou tržní ekonomiku, podnikatelé z těch samých zemí teď raději investují v ní než doma.

Šiřitelé pomluv rovněž Čínu rádi obviňují z porušování zásad WTO kradením intelektuálního vlastnictví. Což by v jejím případě nedávalo moc smysl, když Čína je v poslední době jedním z hlavních tvůrců intelektuálního vlastnictví, a tak je jeho ochrana v jejím nejvyšším zájmu. Po celé Číně byla zřízena řada speciálních soudních dvorů k vyšetřování a řešení sporů o intelektuální vlastnictví.

Všechny tyto snahy též provádí vysoce transparentně a o opatřeních k otvírání své ekonomiky a zdokonalování tržního prostředí WTO včas informuje a poslala jí už přes 1 000 hlášení o úpravách své legislativy.

Nelze se tedy divit, že zatímco propagandisté hlásají cosi o neplnění požadavků WTO, tak samotná tato organizace a většina jejích členů to vidí naprosto obráceně. Bývalý generální ředitel WTO Pascal Lamy o Číně řekl, že si za plnění požadavků od jejího přijetí do WTO zaslouží „jedničku s hvězdičkou“.

Anti-čínští propagandisté často rádi vymýšlí závazky Číny k WTO, které nikdy nepřijala a WTO je od svých členů nechce. Čína sice lační po zahraničních investicích, ale do určitých oblastí – např. spojených s národní bezpečností – je stejně jako spousta jiných zemí nepustí, tím však prý porušuje své závazky, ač takové nepřijala a WTO to od nikoho nechce.

Na druhou stranu země, které se staví na piedestal těch, kdo jsou povoláni diktovat ten údajný na pravidlech založený mezinárodní řád zcela svévolně mimo rámec WTO vytváří různá tržní omezení a sankce na země či firmy, které se jim znelíbí často i jen tím, že jsou příliš konkurenceschopné a proto úspěšnější než některé privilegované společnosti. Unilateralismus a izolacionismus, které jsou v rozporu se zásadami WTO, s oblibou prosazují právě ty země, z nichž se ozývá obviňování Číny, že porušuje zásady WTO.

Čína své konkrétní závazky k WTO vždy důsledně plnila a pokračuje v rozvíjení své ekonomiky na bázi principů otevřené, rovné a férové tržní ekonomiky, kvůli nimž byla WTO založena, a jde ještě daleko za hranice požadavků WTO, což má své důvody. Když otvíráním svého trhu sdílí své rozvojové příležitosti se světem tak tím, jak svůj rozvoj, tak rozvoj celého světa jen urychlí.

Někteří současní geopolitičtí myslitelé jsou dokonce toho názoru, že tím nejdůležitějším geopolitickým zápasem současnosti je zápas o světové kapitálové investice. A v tomto zápase může vítězit jen ten, kdo má otevřenou a atraktivní ekonomiku, přičemž požadavky WTO na takovou ekonomiku jsou spíše minimálním standardem. Aby Čína přesvědčila světový kapitál, musí plnit podmínky pokud možno na o dost vyšší úrovni. A že se jí to daří je vidět na přílivu zahraničních firem na čínský trh a na přílivu investic do Číny. Na ty, kdo opravdu odborně vyhodnocují stav té které ekonomiky, jejího tržního a legislativního prostředí, aby sem uvážlivě umísťovali své investice, povídačky propagandistů o Číně porušující zásady WTO evidentně žádný účinek nemají.

Zdroj: cri.cn