Na 6. Fundanském fóru vůdčích ekonomů, jeden z nich a bývalý starosta Chongqingu v jihozápadní Číně Huang Qifan 25. 9. předpověděl, že podíl mezinárodního obchodu na čínském HDP se v dohledné době zhruba následujícího desetiletí propadne na asi 25 procent, píše se v článku. (Foto: Flickr/ilustrační)

A teď, co to vlastně znamená? Určitě ne pokles podílu Číny na globální ekonomice. Právě naopak. Tento proces přesně zapadá do čínské strategie dvojí cirkulace.

Huang Qifan mj. tvrdil: „Musíme dále prosazovat tržně orientovaný rozvoj výrobního sektoru, abychom vytvořili výrobní systém splňující vysoké standardy. Většina výroby součástí a surovin, bude zhotovována domácí výrobou, přičemž naše produkce bude stále pokrývat poptávku globálního trhu.“

Tím zmiňuje jednu z věcí, která se bude čím dál více prosazovat. V jisté míře má jít o zvyšování soběstačnosti vlastních celkových dodavatelských řetězců. Její výrobci jsou v současnosti obvykle začleněni do dlouhých dodavatelských řetězců, které zpracovávají suroviny a součásti odjinud, aby z nich vytvořili koncový produkt. Čína už samozřejmě zdaleka není nějakou levnou „montovnou“, kde by se jen skládaly zahraniční výrobky do konečného produktu, ale např. její elektronika, kterou od ní kupujeme, mívá v sobě takové komponenty, jako čipy, do velké míry ze zahraničí. Její plastové výrobky jsou obvykle z plastů vyrobených v zahraničí. Čína spotřebuje daleko více oceli, než kolik vyprodukují její ocelárny atp.

Čína se až dosud rozvíjela extrémně rychle. A chtěla by si své rychlé tempo růstu udržet, přičemž její odpůrci i jen škarohlídi, už jí mnohokrát předpovídali zhroucení jejího extrémně rychlého rozvoje. Všechny překážky rozvoje však důmyslně překonala a i toto je překonávání překážek rozvoje. Čína potřebuje mít ke svému růstu velký a pokud možno rychle rostoucí trh. Při její velikosti ale nutně potřebuje, aby trh celé planety hodně prosperoval a rozvíjel se. Bez toho by Čína neměla dost velký trh pro svoji nabídku. Ta její doktrína o společné prosperitě lidstva, kterou chce dosahovat, je tedy poznaná nutnost.

Jenomže svět jako celek se tak rychle nerozvíjí jako Čína. Planeta, nebude-li se dostatečně rychle rozvíjet, začíná být pro Čínu malá. Aby si své tempo růstu udržela, potřebuje zdvihat poptávku po svém zboží různými způsoby. Např. zrychlováním rozvoje a prosperity v jiných zemích. Což také dělá. I její Iniciativa pásu a cesty je takovým zrychlováním rozvoje a zvyšováním prosperity ve zbytku světa, kterým je do velké míry tažena poptávka po čínském zboží a tedy i růst Číny v rámci společné prosperity lidstva.

Sice to velice dobře funguje, jak to poznáváme i tady v Evropě, ale ne dost na to, aby svět stačil tempu rozvoje Číny. Čína tedy musí nalézat cesty jak vytvářet větší poptávku po vlastním zboží. Proto má ve své strategii dvojí cirkulaci. Jedna její strategie se má točit – cirkulovat – kolem rozšiřování zahraničního trhu, což ale na tak malé planetě, pokud se nezačne rychleji rozvíjet, naráží na určité problémy. Druhá cirkulace je o rozvoji vlastní poptávky po vlastním zboží, kdy i přitom, fungují vlastně dvě cesty.

Jednou z nich je rozšiřovat sortiment své výroby mimo své tradiční obory a dodávat vlastnímu průmysl zboží, které až dosud dovážel ze zahraničí. Některé z těchto vývojů dokonce ne příliš důvtipně podpořili i zahraniční soupeři Číny. Čína je největším světovým výrobcem elektronických výrobků, ale největším dovozcem čipů, které do té elektroniky montuje. USA ale některými svými sankčními režimy dohání čínské podniky, aby rozjížděly rozsáhlou domácí výrobu čipů, o kterou až dosud tak moc nestály.

Dalším důležitým tahounem růstu má být růst spotřebitelského trhu, který má být živený bohatnutím obyvatelstva. Proto také v poslední době vedení země např. na podniky naléhá, aby svým zaměstnancům více platily, což někteří Západní kritici označují za „protitržní počínání“. Ale Čína ví, že nemá-li se stát zdražování její pracovní síly překážkou růstu, ale být naopak tahounem růstu, musí ty zvyšující se příjmy živit rychle rostoucí spotřebitelský trh, a také musí docházet k vysoké inovativnosti, která s sebou přinese rychlý růst produktivity výrobních faktorů, což je plnění dalšího z čínských rozvojových cílů, který formulují tak, že má jít o „vysoce kvalitní rozvoj“.

A zatím se to daří a růst vnitřního čínského trhu probíhá. V roce 2020, kdy zahraniční poptávka po čínské výrobě zachraňující pandemií rozvrácené dodavatelské řetězce a objemy zahraničního obchodu rostly, stejně podíl zahraničního obchodu na HDP poklesl na 34,507 procenta oproti roku 2019, kdy byl 35,837 procenta.

Letos, kdy zotavující se světová ekonomika prahne po čínském zboží a tvoří se zácpy lodí v přístavech a musí se rozšiřovat logistické uzle a zatím se vyvezlo za osm měsíců zboží za 20,05 bilionu yuanů (3,1 bilionu dolarů), stejně podíl zahraničního obchodu v celkovém HDP klesá, a to ještě kvůli dosud ne zcela překonané epidemii nenastal ten růst domácí spotřebitelské poptávky, jaký by Čína chtěla.

Huang proto předpovídá, že ta vnitřní cirkulace brzy vytáhne domácí spotřebu ze současných 42 procent poptávky na 50 procent. Přitom však nemá jít o žádné uzavírání vlastního trhu, ten se má naopak vůči zahraničním výrobcům a zahraničním investorům více otvírat.

To v zahraničí i mezi příznivci spolupráce s Čínou budí trochu smíšené pocity. Poslední zpráva Evropské obchodní komory nesmírně rostoucí příležitosti na čínském trhu vychvaluje, ale vyjádřila obavy s rostoucí konkurence na čínském trhu pro věci, které si dosud Evropané mohli prodávat bez konkurence místních výrobců, což se projevuje třeba i na odbytu aut české Škodovky, která začíná mít problémy uplatnit se proti levným a kvalitním čínským autům.

Ovšem cizí výrobky jsou v Číně vítány ještě více než dříve, pokud se prosadí proti domácí konkurenci. Rovněž se tím otvírají zahraničním investorům nesmírné příležitosti k investicím do nových čínských výrobních kapacit, které mají uspokojovat domácí čínskou poptávku, kdy více se otvírající čínský kapitálový trh po takových zahraničních investicích lační.

A i bohatnoucí Číňané budou představovat explozivní nárůst poptávky. „Nejspíš dosáhneme cíle zdvojnásobit současný stav 400 milionů lidí se středními příjmy do roku 2035 na dvojnásobek,“ předpovídá Huang.

Vše to zapadá do rozvojové agendy „společné prosperity“ lidstva, k níž chce Čína svět přivádět. Huang to komentuje:

„Rozvojová agenda, která zahrnuje princip „společné prosperity“, by se měla realizovat metodami trojí distribuce – zaprvé se zaměřením na efektivitu, za druhé brát v úvahu jak efektivitu, tak férovost, a zatřetí vycházet z morálnosti a ne z donucení.“