Čína jako země s vysoce propracovaným modelem růstu tento model do velké míry vždy opírala o budování mohutných infrastruktur, kolem nichž se pak jak popínavá rostlina obepínají a k životadárnému světlu šplhají kapitálové investice přinášející podnikatelské a pracovní příležitosti s veškerou prosperitou, kterou to s sebou nese. Konec konců je to model osvědčený v celé civilizační historii, píše se v článku.

Stejně Čína postupuje při vývozu svého rozvojového modelu do světa a při spřádání pavučiny mezinárodní kooperace, a tak vznikla Iniciativa pásu a cesty (BRI), která v podstatě v dnešní době plní to, co v dávných dobách plnila Hedvábná stezka, a proto se jí také často přezdívá Nová Hedvábná stezka. A tak Čína staví přístavy, letiště, železnice a silnice po celé Africe, aby tím nastartovala zdejší rozvoj a učinila spolupráci s rychle se rozvíjejícími a ve vzrůstající míře prosperujícími zeměmi ještě výnosnější.

Infrastrukturní projekty patří mezi hlavní tahouny vnitřního rozvoje Číny, kdy v současné době jde značně o infrastruktury budované v dosud nerozvinutých nebo venkovských oblastech Číny, kam s sebou přináší prosperitu. Ale ne vždy je to snadné. Přírodní a geografické podmínky tomu nejsou v některých místech příliš nakloněny. A jedním z takových míst je nepochybně Tibet.

Aby se měli Tibeťané stejně dobře jako lidé z velkoměst na mořském pobřeží, potřebují spoustu infrastruktur. A ty se tedy budují. Asi bychom mohli Tibeťanům závidět, jak jsou pokryti třeba 5G sítěmi. Ale postavit v Himalájích nějaký ekvivalent naší okresní silnice je docela problém a vyjde to dost draho. Natož postavit moderní rychlostní železnici, a tak by se mohlo zdát, že si Tibeťané budou muset na vysokou prosperitu ještě chvíli počkat. Ale v pátek týdne před oslavami 100. výročí založení vládnoucí komunistické strany Číny se Tibeťanům dostalo hmatatelného ujištění, že z čínské rostoucí prosperity jen kvůli největším velehorám světa nebudou vyloučeni.

Lidé v této autonomní oblasti teď totiž radostně během bujarých oslav plných zpěvu a tance oslavili rozběh první elektrifikované železnice na Tibetskou náhorní plošinu, která kdy byla vybudována. A místní si jistě dobře uvědomují, co to pro jejich budoucnost znamená.

Železnice vede do hlavního města čínské autonomní oblasti Tibet Lhasy z čínského města Nyigchi. Jezdí po ní pro tuto trasu určené v Číně vyvinuté vlaky. Poprvé bylo možno koupit si u společnosti Fuxing vlakovou jízdenku a zajet si v pohodlí rychlovlakem do srdce Tibetu. Fuxing je jakási čínská obdoba toho, co v ČR znamenají České dráhy.

Konstrukční rychlost vlaků na této trati je 160 kilometrů v hodině. To na čínské poměry není moc, ale jízda skalnatými velehorami má přeci jen svá úskalí. Má to zatím devět zastávek v Lhase, Shannan a Nyigchi. Jak železnice, tak nádraží jsou určeny pro osobní i pro nákladní dopravu. Samotná trasa tímto terénem obtížným i pro horolezce je dlouhá 435 km.

Nejde o úplně první železnici v Tibetu. První železnice z Tibetu do Qinghai, tedy do zbytku Číny, se rozběhla už roku 2006.

Osobní doprava, která dosud z Lhasy do Nyingchi po silnici trvala 5 hodin, teď potrvá 3,5 hodiny a z Shannan do Nyigchi to bude z 6 hodin jen trochu přes 2 hodiny. Na rychlosti a ceně nákladní dopravy se to projeví ještě zřetelněji.

Postavit železnici strmými velehorami zdaleka není jen o výstavbě trati, ale je to samý tunel a samý most. Těch tunelů je 47 a mostů dokonce 121, kdy přes řeku Yarlung Zangbo se přejíždí 16 krát.

To hlavní, co má být příslibem prosperující budoucnosti pro Tibeťany je ovšem nákladní doprava, která zde zlevní zboží, zpřístupní trhy v Číně i jinde pro zdejší zboží a zrychlí ekonomický rozvoj. Prozatím je plánovaná konstrukční kapacita 10 milionů tun nákladů ročně.

Rozběh této trasy ale není jediným velkým průlomem pro železniční společnost Fuxing, jakého dosáhla v posledních dnech. Právě rozběhla nový model osobního cestování. Má teď prý jít o chytré cesty. Ve vagónech má být velké ticho. Po cestě všude pokrytí 5G sítí s napojením počítačových cloudů.

V těchto dnech také společností Fuxing nasadila úplně nové typy expresů, tj. modely CR400AF-Z a CR400AF-BZ. Ty nejsou určeny do Himalájů, a tak mají konstrukční rychlost 350 kilometrů v hodině a mají připomínat jakési železniční sci-fi.

Samozřejmě, že tam bude 5G a k dispozici budou počítačové cloudy s ohromnou kapacitou zpracování dat a další špičkové informační a komunikační technologie. Všechno v tom má být chytré a plné inteligence. Veškerý provozní a monitorovací systém bude na takových technologiích spočívat.

Chytré má být ale i veškeré zabezpečení pasažérů. Inteligentní má být i osvětlení a toalety. Všude budou chytré prodejní automaty, které vás obslouží se vším, co potřebujete jako by to udělal i živý prodavač. Jídlo podle vašeho výběru vám vozí robotické chytré jídelní vozíky.

K připomenutí toho, co se čínským železnicím podařilo a jaké mají vyhlídky, teď také proběhla konferenci čínských železnic spolu s výstavou asi 30 000 předváděných kolekcí a děl ilustrujících stavby železnic a dosahované rozvojové úspěchy. Pořádalo se to ve městě Zhongwei v Chuejské autonomní oblasti Ningxia.

Ovšem to, že železnice v pevninské Číně teď představují světovou špičku a rozvíjí se tempem, jaké je i na Čínu nezvyklé, je všeobecně známo. Ovšem když se do takového vývoje zapojují takové oblasti jako Tibet, je to ukázkou, že čínský rozvoj nemá být jen pro někoho a rozvinuté oblasti Číny rády investují své prostředky k rozhýbání rozvoje jiných regionů, aby se jim partnerství s nimi více vyplácelo.

Železnice není jediným velkým infrastrukturním projektem v Tibetu. Bohužel ale jeden z nejslibnějších tibetských infrastrukturních projektů vázne kvůli politické situaci. Čína by ráda v Tibetu vybudovala ohromnou hydroelektrárnu, která by nastartovala rozvoj celé oblasti a vyrobila spoustu energie i pro oblasti jiné.

Umístění stavby je však dost blízko indické hranici, na dostřel indické armády, a tak kvůli pohraničnímu napětí tento slibný projekt vázne.