Tiše si to šeptejte, ale východoevropské postoje k válce na Ukrajině se začínají obracet ve prospěch Ruska nebo se alespoň od Ukrajiny odklánějí. (Foto: Wikimedia)

Zdá se to nesmlouvavé, ale nahlédněte za oponu postojů a trendů mezi zeměmi v bývalé ruské sféře vlivu a vyjde najevo několik překvapivých pravd.

Jeden z průzkumů Eurobarometru v roce 2022 již zjistil, že v celé střední a východní Evropě se celkový souhlas s podporou sankcí proti Rusku pohybuje od nejvyšších hodnot 57 % v Polsku a 55 % v Estonsku až po nejnižší hodnoty 35 % na Slovensku, 30 % v Maďarsku a 20 % v Bulharsku.

Mezitím údaje slovenské nevládní organizace GLOBSEC z loňského roku zjistily, že zatímco těsná většina lidí v České republice, Estonsku, Litvě a Polsku by si přála, aby jejich země byly součástí „Západu“, u lidí v Bulharsku, Maďarsku, Lotyšsku, Rumunsku a na Slovensku je to stále méně než polovina.

Z nedávného výzkumu v České republice víme, že 48 procent Čechů je, pokud jde o názor na válku na Ukrajině, buď „neví“, „špatně informováno“, nebo „silně prorusky“. Ještě pozoruhodnější je studie agentur MNFORCE a Seesame a Slovenské akademie věd, podle níž více než polovina Slováků vítězství Ruska vítá.

Slovensko je obzvláště pozoruhodné, protože v nadcházejících volbách v této zemi může vzniknout více proruská koalice.

Muž, který se s velkou pravděpodobností stane opět slovenským premiérem, Robert Fico, prohlásil, že „zastaví dodávky zbraní na Ukrajinu“.

Mezitím právě tento týden v dramatickém obratu událostí Polsko – největší regionální spojenec Ukrajiny – prohlásilo, že již nebude dodávat zbraně svému sousedovi a že se nyní soustředí na vlastní obranu. V pozadí stojí spor o obilí a také říjnové volby, v nichž by se ke konzervativní nacionalistické straně Právo a spravedlnost mohla přidat ještě euroskeptičtější a konzervativnější „Konfederace“, přičemž podpora Konfederace Kyjevu je předmětem diskusí.

Pokud jde o obilí, Maďarsko, Polsko a Slovensko zakazují dovoz ukrajinských zemědělských produktů, přičemž Ukrajina plánuje obrátit se na Světovou obchodní organizaci (WTO). V úterý potvrdilo zákaz dalšího dovozu ukrajinského obilí také Chorvatsko.

EU tak překonala obavy východoevropských států a ukončila předchozí částečný zákaz dovozu obilí z Ukrajiny, který Bulharsku, Maďarsku, Polsku, Rumunsku a Slovensku umožňoval zakázat domácí prodej ukrajinského obilí a zároveň povolit tranzit pro vývoz jinam.

Vlády v Polsku a na Slovensku mají nepochybně na mysli volby v obavách, že by to mohlo mít negativní dopad na zemědělce, kteří jsou hlavními voliči vládnoucích stran v obou zemích. EU ze své strany věří v dobrou vůli Ukrajiny a předpokládá, že narušení trhu již skončilo.

Když však i polský ministr zemědělství varuje, že ukrajinské zemědělství představuje „hrozbu“ pro zemědělce v EU, zdá se, že šance na vstup Ukrajiny do bloku jsou ještě menší. Možná, že po volbách budou Polsko a Slovensko následovat příkladu Bulharska a zákaz zruší, aby snížily ceny potravin. Ale do té doby může být škoda napáchána.

Polsko se samozřejmě samo o sobě k Rusku neobrátí. Ale když největší regionální spojenec Ukrajiny vede rozsáhlý spor s Kyjevem, nevěstí to pro něj nic dobrého a v Bruselu i Washingtonu to možná vyvolává poplašné zvony, že podpora začíná klesat.

Na posledních zjištěních je také zarážející, že proruské sympatie se neobjevují pouze v zemích jihovýchodní Evropy – pravoslavných a tradičně více nakloněných Rusku, včetně Srbska, které není členem EU – ale také v historicky katolických západoslovanských zemích, jako je Česká republika a Slovensko. A možná i v Chorvatsku, kde chorvatský prezident Zoran Milanović již dříve kritizoval západní země za dodávky pro Ukrajinu. A to ještě předtím, než se dostaneme do nedalekého Maďarska.

Je třeba připomenout, že kulturní železná opona do značné míry rozděluje EU a Evropu na liberální Západ a konzervativní Východ. Ačkoli se to na Západě může zdát těžko přijatelné, pro mnohé obyvatele střední a východní Evropy představuje Moskva hráz proti tomu, co mnozí považují za bezbožný a permisivní západní svět. Ať už je to dobře, nebo špatně, pravděpodobně to ovlivňuje jejich postoj k válce.

Ukrajina je samozřejmě součástí tohoto východního konzervativního bloku a je ve válce s Ruskem. Není pochyb o tom, že v regionu existují sympatie k Ukrajině, ale ty jsou zmírňovány obecnou ostražitostí vůči západnímu liberalismu. Jak to dopadne, se můžeme jen dohadovat.

Nakonec obyvatelé regionu – na prahu konfliktu – pravděpodobně cítí, že je třeba dosáhnout nějakého konečného vyrovnání. Potřebují žít s Ruskem jako dominantní mocností na svém dvorku a většina z nich chápe, že rozpad Ruska nebo chaos v něm hrozí vytvořením hromady jaderně vyzbrojených mikrostátů, které vytvoří stovky nových problémů pro obyvatele východní Evropy.

Je to však kulturní rozdělení, které pravděpodobně ovlivňuje současné postoje. Ať už zbraně nebo ne, pokud se srdce a mysli ve východní Evropě začnou vážně měnit, pak by se válečná vlna mohla začít vážně obracet proti Ukrajině.

Zdroj: express.co.uk