Druhá část této stěžejní konference má především finalizovat rámec k překlenutí nedostatečného financování ochrany diverzity pro další desetiletí a v Čínou pořádané části, jíž je videokonference ke skoro 200 činitelům na ministerské úrovni ze 150 účastnických smluvních stran CBD v kanadském Motrealu, promluvil ke shromážděným čínský prezident Xi.

Říkal takové věci jako: „Lidstvo žije v komunitě sdílené budoucnosti. Ať už jde o překonání pandemie COVID-19 nebo o zlepšení ochrany biodiverzity a o globální dosažení udržitelného rozvoje, tak jako jediný způsob řešení globálních výzev je zapotřebí solidarita a spolupráce.“

Jenže v současnosti jsou s plněním cílů zachování biodiverzity větší potíže než s dosažením cílů za předchozí desetiletí dohodnutých roku 2010 na konferenci v japonské Aichi a nakonec dosažených, neboť v tomto desetiletí plnění naráží na nedostatečné financování.

Podle analýz je k plnění cílů přijatých pro toto desetiletí zapotřebí 150-300 miliard $ investic ročně, ale současné financování biodiverzity je jen 78-91 miliard $.

Není to moc překvapivé. Nejvíce je zapotřebí chránit biodiverzitu v zemích globálního Jihu, kde ale na to není dost prostředků. Jako nejúspěšnější země, kde v poslední době ochrana biodiverzity nejvíce pokročila, se uvádí Čína. Jenže pro Čínu, která se ukázala být asi historicky neúspěšnější zemí při realizaci cesty od rozvojové země po zemi rozvinutou, industrializovanou a urbanizovanou je součástí jejího plánu i ochrana životního prostředí, a stejně jako zvládá rozvojové projekty, zvládá i ochranářské projekty a ze svého růstu na ně vyčleňuje dostatek prostředků. Ne tak rychle se rozvíjející země na to ale nemají a potřebují pomoc, které se jim ale od bohatších zemí v potřebné míře nedostává.

Tento problém je na konferenci proto zdrojem rozporů. Některá Západní média referovala, že z diskuse smluvních stran ve čtvrtek řada rozvojových zemí dokonce odešla, když se účastníci nemohli dohodnout, zda by placení ochrany ekosystému Země mělo být jen na rozvojových zemích, nebo jak by jim s tím měly rozvinuté země pomoci. Řada analytiků situaci hodnotí tak, že kvůli neochotě bohatých rozvinutých zemí podílet se na financování ochrany biodiverzity planety v rozvojových zemích nebude dosaženo dohody s přiměřeným financováním, což bude pro biodiverzitu planety částečné fiasko, a že mnohé rozvojové země jsou počínáním těch rozvinutých znechuceny, když si myslí, že rozvinuté země je v tom chtějí nechat samotné a jen jim vyčítat, že se o životní prostředí planety starají nedostatečně.

Nicméně obě strany, jak rozvojové, tak rozvinuté země silně oceňují úspěchy, jakých v ochraně prostředí dosáhla Čína, i to jak Čína svým organizačním úsilím i pomocí jiným k cílům globální ochrany životního prostředí přispívá. Většina nadějí, že nějakého alespoň částečného smluvního rámce dosaženo bude, se spojuje hlavně s tím, že se to podaří díky organizačnímu a diplomatickému úsilí Číny. Jistě to však bude obtížné a očekávání nemohou být přehnaná.

Čínský prezident Xi Jinping proto ve svém čtvrtečním video-projevu k zahajovací ceremonii této části COP 15, jak jsme výše uváděli, upozorňoval na nutnost globální solidarity a spolupráce k ochraně globálního životního prostředí, neboť tak či onak jako lidstvo tvoříme komunitu sdílené budoucnosti.

„Zdravý ekosystém je pro prosperitu civilizace kriticky důležitý,“ říkal prezident Xi. „Musíme spolupracovat, abychom prosadili harmonickou koexistenci mezi člověkem a přírodou, vybudovali komunitu veškerého života na Zemi a vytvořili pro nás všechny krásný a čistý svět.“

Tím se vlastně odkazoval na dávnou čínskou konfuciánskou tradici ochrany životního prostředí, podle níž jde vždy o harmonii mezi člověkem a přírodou. Čína byla díky filosofii harmonie člověka s přírodou v předindustriální éře asi ekologicky nejúspěšnější civilizací, které se podařilo udržitelně rozvinout ohromnou populaci na nevelkém území, s velice intenzivním zemědělstvím a nesmírně efektivním využíváním životních zdrojů. Na tuto svou tradici navazuje a snaží se k tomu přimět celý svět.

Na Západě je Zelené hnutí často vnímáno jako určitá forma anti-humanismu, kdy se pod záminkou ochrany přírody bojuje proti člověku a bere se to i jako tzv. ekoterorismus. Čínská tradiční ochrana harmonie přírody a člověka však usiluje vlastně o komunitu sdílené prosperující budoucnosti ekosystému a člověka a k tomu prezident vyzýval.

„Potřebujeme vybudovat globální konsensus o ochraně biodiverzity, společně pracovat na dohodnutí Rámce pro globální biodiverzitu po roce 2020 a určit cíle a způsoby ochrany globální biodiverzity,“ vysvětloval Xi.

„Potřebujeme pohnout s globálním procesem ochrany biodiverzity, přetvořit ambice na činy, podpořit rozvojové země v budování potřebných kapacit a v koordinačním úsilí při řešení klimatické změny, ztráty biodiverzity a jiných globálních výzev,“ dodal.

„Potřebujeme přes ochranu biodiverzity prosadit zelený rozvoj, urychlit přechod na zelené rozvojové modely a životní styl a využít Globální rozvojovou iniciativu k zařízení většího prospěchu pro lidi ve všech zemích,“ naléhal.

Nezapomněl se ale zmínit i o nutnosti zdravého mezinárodního prostředí a globální správy záležitostí důležitých pro celé lidstvo:

„K ochraně biodiverzity potřebujeme, aby fungoval spravedlivý a rovný globální řád s rozhodnou ochranou multilateralismu, pevnou podporou mezinárodního systému s OSN v jeho středu a mezinárodní řád podepřený mezinárodním právem s vytvářením silných synergií k ochraně Země, našeho společného domova,“ dodal.

Upozornil i na aktivní snahu Číny prosadit ekologický pokrok a ochranu biodiverzity a na to, jak se diverzita, stabilita a udržitelnost ekosystému neustále zlepšuje, což popsal jako: „Našli jsme charakteristicky čínský způsob ochrany biodiverzity.“

A sliboval pokračování v tisícileté konfuciánské tradici slovy: „Čína bude i nadále prosazovat ekologický pokrok a svůj rozvoj plánuje v kontextu prosazování harmonické koexistence mezi člověkem a přírodou.“

Přihlásil se i k plnění podílu Číny na globálně plánovaných cílech: „Rozběhneme vstřícně k Akčnímu plánu OSN pro desetiletí obnovy ekosystému velký počet klíčových projektů ochrany a obnovy biodiverzity. Prohloubíme i mezinárodní výměny a spolupráci,“ ujišťoval.

Slíbil i pomoc Číny rozvojovým zemím v plnění cílů biodiverzity v rámci zavedených funkčních institucí, v nichž jeho země hraje ústřední roli: „Uděláme, co můžeme, abychom poskytli podporu a pomoc dalším rozvojovým zemím v rámci Iniciativy pásu a cesty, Mezinárodní koalice zeleného rozvoje a Kunmingského fondu biodiverzity, aby se tak globální správa biodiverzity nově dostala na vyšší úroveň.“

Pokud tedy ochrana biodiverzity v tomto desetiletí nesplní zcela úplně do ní vkládaná optimistická očekávání, určitě to nebude proto, že by svůj podíl na těchto cílech zanedbala Čína.

Zdroj: cri.cn