V poslední době není moc těch, ať už na Západě, na Východě, na Severu nebo na Jihu, kdo by nevěřili, že probíhá výrazný úpadek Ameriky a závratný vzestup Číny, který zákonitě povede k předstihnutí USA jako největší ekonomiky světa Čínou se všemi doprovodnými důsledky. (Foto: Flickr)

Někteří to dokonce vidí jako historický Západ Okcidentu a Východ Orientu. Všemožné projekce okamžiku předstižení USA Čínou se liší, ale žádná z předpovědí postavená na projekcích to nevidí jako později než do dvou desetiletí. Dá se říci, že k někdejšímu Trumpovu volebnímu vítězství došlo proto, že slíbil, že ten úpadek Ameriky zastaví. Ti, kdo si dělají naděje, že k tomu nakonec nedojde, je nevkládají do projekcí, ale do zvrácení trendů jako upadnutí Číny do pasti středního příjmu atp., které by trend prudkého růstu Číny zastavily, ale Čína o těchto možných pastech na cestě k rozvoji dobře ví a zatím se jim vždy velice šikovně vyhnula. A někteří, kterých není moc, doufají ve spasitele dalšího „Trumpa“, který na rozdíl od toho prvního tentokrát úspěšně učiní Ameriku opět velikou a zastaví její evidentní úpadek.

A největší děs u číno-fobů budí příliš úspěšné čínské firmy jako Huawei a největší naděje vkládají do vzchopení amerických firem. Proto teď jeden takový Martin Wolf nedávno napsal do Financial Times článek – „Čína se mýlí, když si myslí, že USA stojí před nevyhnutelným úpadkem.“ Obviňoval čínskou elitu, jak se raduje z nezvratného úpadku Ameriky, a vytáhl americké společnosti, k nimž je třeba upínat naděje, že trend zvrátí a učiní Ameriku opět velikou.

Maluje tam grafy 20 vrcholných společností světa, z nichž je 14 amerických, a ty všechny se mohou chlubit průlomovými úspěchy průmyslového pokroku. Tři ty společnosti na seznamu jsou čínské Tecent (sedmý), Alibaba (devátá) a TSMC (jedenáctá), kdy tato poslední je Taiwanská, ale počítá se do širšího čínského regionu.

To hlavní, na čem síla Ameriky vždy spočívala, a v čem by mohla spočívat naděje na obrození Ameriky, jsou její silné společnosti. Kdyby se společnosti začaly zase vyvíjet tempem, jakým to v nedávné historii předváděly, nemá Čína šanci Ameriku dohnat, protože náskok tu pořád je a současná situace je spíše taková, že Amerika ve svém rozvoji na Čínu čeká, místo aby si náskok udržovala.

Úpadek Ameriky je teď celosvětovým tématem mezi lidmi i experty a hojně o něm diskutují i experti Američtí. Ač ekonomickou a finanční mohutnost USA nikdo nezpochybňuje, všichni, jak odpůrci Ameriky radující se z tohoto úpadku, tak její příznivci, které rmoutí, v ní vidí systémovou krizi doprovázenou prohlubujícími se rozkoly v americké společnosti. Také příznivec Ameriky Wolf doufající v nové americké obrození vidí důvody úpadku Ameriky stejně a ve svém článku to uzavírá: „Největší hrozba pro roli USA ve světě spočívá v nich samých, ne v Číně.“

Ale naděje, že když ty Americké společnosti, dosáhly takové tržní velikosti, tak je Čína nepředežene, mají stejnou logiku jako, kdybychom si mysleli, že když mají Spojené státy jako celek náskok, tak je Čína nemůže předehnat. Je to tedy stejně pomýlené jde-li o srovnání zemí jako při srovnávání společností. Některé čínské společnosti se prodraly do první světové dvacítky, což je způsobeno jejich daleko rychlejším růstem, než mají ti průmysloví mamuti v USA, kdy čínské společnosti houfně předhání společnosti v USA, Evropě, Japonsku a v Německu. To srovnání společností by tedy mělo zohledňovat schopnosti těchto podniků růst a rozvíjet se. A v tom jsou čínské společnosti zatím výrazně lepší, a proto se Čína do velké míry tak rychle rozvíjí.

Ty noční můry snílků o americké nadřazenosti, tj. rychle se rozvíjející společnosti, se v Číně množí jak bourci morušoví a rychle rostou. Budou-li takové trendy pokračovat, tak v nedaleké budoucnosti zůstanou průmysloví mamuti USA dost pozadu i v tržní kapitalizaci.

Také je vhodné se podívat, že ty čínské společnosti vypracované na světovou špičku nejsou žádní přerostlí „ropáci“ nebo výrobci trendy hadříků, ale jde o high-tech společnosti, které ještě před pár lety vůbec nebyly na světovém trhu a nabraly takové rozvojové tempo, že teď světový trh válcují a zavedení výrobci na jejich tempo rozvoje pohlíží se závistí.

Ty společnosti nefungují samy. Jsou začleněné do celého výborně fungujícího a rychle se rozvíjejícího průmyslového systému, tj. do celých sítí společností, který tvoří prostředí, jak pro rychlý rozvoj stávajících společností, tak i pro zrod nových tržních štik. Samotné tržní a průmyslové prostředí Číny je zárukou rychlejšího rozvoje než v zemích s upadajícím trhem dnes vyklízejících pozice.

Zatímco v zemích jako USA upadl trh do monopolizace a mamuti si zvykli na pohodlí monopolního postavení, v ordoliberálním tržním prostředí Číny vyrostly společnosti ve vysoce konkurenčním prostředí a teď válcují světový trh, přičemž trhy, kam své high-tech produkty prodávají, rychle rozšiřují do Afriky a dalších ještě rozvojových zemí.

Ale ač jsou čínské společnosti velice mladé, jsou už teď kapitálově velice silné. Čína tedy poskytuje prostředí kde každý, kdo má co nabídnout, nemá nouzi o kapitál, který pro svůj rozvoj potřebuje, takže právě zde z malých podničků vyrůstají mamuti válcující světový trh jak houby po dešti, aniž by je mamuti a banky zadusili.

Mezi těmi dvaceti největšími společnostmi světa je jen jedna z EU – francouzská.

Není to moc dlouho, co jsme v článku – „Byl německý kancléř Bismarck čínský komunista?“ uváděli, že ekonomický systém Číny vlastně odpovídá ordoliberálnímu systému, jaký provozovalo Německo pod názvem sociálně tržní ekonomika v době hospodářského zázraku, kdy na něj svět s úžasem zíral, jak je tak rychlý ekonomický rozvoj možný.

Podle osvědčené ekonomické teorie o svobodném a férovém trhu by právě v takovémto prostředí mělo k závratnému tempu rozvoje docházet. V Německu svobodný férový trh pěstovali jako kultivovanou rostlinu, která slouží společnosti, a on tak fungoval, společnosti sloužil a rychlostí ekonomického rozvoje ohromoval svět, než i Německo pohltil korporativismus. Také Čína si začala pěstovat svobodný a férový trh a rychle se rozvíjející kapitál jako kultivované rostliny sloužící společnosti a dává si velký pozor, aby jí skutečně tržní prostředí volné konkurence nenarušily monopoly a oligopoly.

USA si ideologicky hrají na světovou baštu svobodného trhu, jaký prý v Číně vlastně nemůže existovat. Ale ideologie jejich nadřazenosti ve všech právech, svobodách aj., která má díky konkurenčnímu tržnímu prostředí přinášet i nejrychlejší rozvoj, se ukazuje na rozvoji špičkových společností válcujících světový trh. Už to nejsou společnosti Americké, tudíž se na tom ukazuje, že povídačka o USA jako o svobodné společnosti, jenž je nejlepší zárukou rychlého rozvoje, je jen ideologický klam.

Zdroj: cri.cn